PlayStation kontra Xbox Game Studios - jak si na nové generaci vedou first-party studia konzolových platforem?
Po necelém roce a půl od spuštění prodeje nových konzolí můžeme celkem dobře bilancovat. Jak si vedly first-party studia PlayStationu a Xboxu?
Možná, že nejlepší čas k bilancování prvního roku PlayStationu 5 na trhu byl 12. listopadu loňského roku, tedy přesně 365 dní od zahájení prodejů nejnovější konzole od Sony. Dnes, o nějakých šest měsíců později, mi přijde, že je na hodnocení ještě vhodnější čas. Je duben a Sony už vydalo třetí hru tohoto roku, která si v recenzích odnesla chválu ze všech stran. Můžeme spekulovat na tím, jestli oprávněně nebo neoprávněně – ostatně já sám svými texty patřil rozhodně mezi kritičtější autory – ale trend nemůžu ignorovat ani já. A i když poslední recenze vyznívají už tak dost chvályhodně, série se táhne dál. Mnohem dál.
ANI RÁNA VEDLE
Série úspěšných titulů vydaných uskupením PlayStation Studios se táhne tak daleko, že vyvstává otázka, jestli jsme někdy byli svědky úspěšnější série, přinejmenším na začátku nějaké generace. Já vím, že po roce už těžko můžeme mluvit o jejím začátku, ale i tak: Není tohle období pro PlayStation vůbec tím nejlepším za celou její historii? Máte snad pocit, že by byl launch PlayStationu 4 lepší? A vybavíte si, jaké hry vyšly v prvních měsících PlayStationu 3?
Stále se sluší připomínat, že se bavíme o hrách vydaných přímo Sony. Žádné Call of Duty, žádný Elden Ring, žádný Assassin’s Creed. A třeba žádná Kena. Ani podobné hry, byť Kena je konzolově exkluzivní na PlayStationu, nepočítám. Počítám jenom to, co vyrobil nějaký z dvaceti týmů, které jsou součástí rodiny Sony. Takže Insomniac Games, Santa Monica, Sucker Punch… rozumíme si. A i když si možná řeknete, že výčet nebude moc bohatý, opak je pravdou. A jako bonus, ani s jednou hrou nešláplo Sony vedle.
Začněme retrospektivně, však tu letošní trojici máme ještě v živé paměti. Jako poslední vyšlo Gran Turismo. Mojí recenzi jste možná nedávno četli, a tak jen můžu zopakovat, že já tak nadšený nebyl a ve skutečnosti jsem měl spoustu výhrad. Svět? Ten jich tolik neměl. Nechci Metacritic a podobné agregátory brát jako bernou minci, ale skóre 88 z 95 recenzi je něco, co si zaslouží zmínku tak jako tak. Gran Turismo boduje podle ohlasů i u hráčů… byť zrovna na Metacritic tak nadšené skóre nesvítí, z velké části ale kvůli reviewbombingu za always online. Bez internetu si prakticky nezahrajete.
Jedinou hrou, která se dá označit za propadák, je Destruction AllStars
Naprosto identické skóre – pod které jsem schopný se podepsat – si odnáší i Horizon Forbidden West. Asi ani Horizon není potřeba rozvádět, vývojáři z Guerrilla Games skvěle těží ze světa, který načrtli v rámci prvního dílu, a nebýt technických chyb, asi bych se k devítce přiklonil i já. No a o jediný bodík horší hodnocení si odnáší remastery Uncharted. Už na PlayStationu 4 se Uncharted 4 a Uncharted: Lost Legacy řadilo mezi to nejlepší, takže dává smysl, že podobně skvěle přijatá je i jejich kolekce. V rámci uživatelských hodnocení je na tom dokonce ze všech tří her nejlépe – user score je rovných 9.0.
Ale to tak nějak víte, jak už jsem řekl, všechny tři hry vyšly v uplynulých týdnech, takže je možná držíte v paměti. Ale dáte dohromady těch 11 (!) dalších?
Některé z nich určitě z paměti vylovíte, jiné ne, protože jde o různé edice nebo znovu vydání již vydaných her.
OPRÁŠENO
Režisérských edicí se dočkalo Death Stranding a Ghost of Tsushima, a rovnou bych sem s dovolením zařadil i remaster Marvel’s Spider-Man. Death Stranding je rozporuplný titul, spousta lidí mu nepřišla na chuť kvůli specifickému tempu a snad ještě specifičtější hratelnosti. V součtu všech recenzí jde ale opět o hru, která se svým skóre snadno překračuje hranici 80 bodů. A bude problém se v tomhle textu neopakovat, protože stejně můžeme zhodnotit putování Džina Sakaje. Ostrov Cušima na PlayStationu 5 logicky jenom prokouknul, a protože už známe kvality hry z PS4, nebylo pochyb o tom, jak svět přijme i rozšířenou verzi. A protože byl Spider-Man jednou z nejpopulárnějších her o generaci dřív… no však už to znáte.
Zbývá osm titulů, které na PlayStationu 5 debutovaly, čtyři loni, čtyři to stihly hned při vydání konzole. Troufám si říct, že Ratchet & Clank: Rift Apart bude do skvělého fondu PS5 her spadat i podle vás, hráčů. Se zbývající trojicí loňských her to bude trochu složitější. Jakkoliv jsme z různých směrů zaregistrovali, že Returnal možná neudělal takovou díru do světa a někteří jej tak neadorují, v součtu všech reakcí můžeme snadno konstatovat, že Sony ani tady krok vedle neudělalo. Sáhnu si pro pomůcku: Metacritic? 86 bodů. Studio Housemarque udělalo obrovský krok kupředu a odprezentovalo překrásnou hru, která je brutálně obtížná… a to je možná její největší problém. Další dvě hry by vás možná ani nenapadly, MLB The Show si ale pravidelně odnáší kvalitní hodnocení, a jedinou hrou, která se dá označit za propadák, je Destruction AllStars. Jop, i to je hra od Sony. Já bych na to zapomněl, dělejme, že ta hra prostě neexistuje. A protože tenhle článek nechtěl suplovat výčet her (ale pomalu to dělá), tak v roce 2020 vyšel také Sackboy, Miles Morales, Demon’s Souls a Astro’s Playroom. Co hra, to univerzálně opěvovaný hit.
To klíčové nebylo vyjmenovávat úplně všechno, ale podpořit otázku, zdali někdy Sony vůbec vstoupilo do generace lépe. Ne, nevstoupilo.
Rok 2014 byl bohatší, ale kritická měřítka snese jen Infamous Second Son a First Light, Driveclub a LittleBigPlanet 3
PlayStation 4 začal s Knackem a s Killzone: Shadow Fall. Knack je všeobecně vysmívaná hra, která pro svou smůlu byla žalostně průměrná a nepřinesla nic zajímavého, Killzone byla skvělá ukázka síly tehdy nové konzole, ale hratelnostně Guerrilla nepředvedla žádnou hitparádu. Na tehdejší zvyky nešlo o špatnou hru, ale neukázala nic kromě překrásné grafiky. Vedle těchto her vyšlo ještě několik her digitálně, z těch, co pamatuji, třeba Flow, Flower, wiki poté nabízí ještě Escape Plan nebo Sound Shapes, které mi nic neříkají, a pak – především – Resogun, který byl tím jediným, co se dalo dlouhodobě po vydání na PS4 hrát. Jiné hry prostě nebyly. Rok 2014 byl bohatší, ale kritická měřítka snese jen Infamous Second Son a First Light, Driveclub a LittleBigPlanet 3. Vedle toho vyšel ještě remaster Last of Us. Nabídka to tak nebyla špatná, ale PS5 vstoupilo do nové éry s větší vervou. Vedle toho vyšlo MLB, The Unfinished Swan z PS3 a pak drobnosti typu CounterSpy, Entwined nebo Hohokum. Abychom byli stoprocentně fér, musíme se mrknout i na začátek roku 2015. Zde vyčnívá tehdy zatracovaný The Order, a zmínit můžeme i Helldivers, kooperativní top down akční hru, ale ty největší pecky roku vyšly později. Pravda je, že rok 2015 byl pro Sony silný, na jaře vyšel ještě Bloodborne, ale remasterovaná kolekce tří Uncharted nebo Until Dawn vyšly až na podzim. Kdo ví, možná, že další měsíce ukážou výrazné polevení z tempa, ale začátek, zdá se, Sony aktuálně vychází výrazně lépe.
Někdo řekne, že PlayStation 4 není reprezentativní, chybí nám i předchozí generace. Přijde vám snad Genji: Days of the Blade, Resistance, Blast Factor, Heavenly Sword, Lair, MotorStorm oproti všem titulům z PS5 lepší? Za zmínku alespoň stojí to, že ve sledované době taktéž vzniklo první Uncharted, a že se Gran Turismo ukázalo s ochutnávkou v podobě HD Concept… z něhož se v podstatě po nějaké době vyklubal Gran Turismo 5 Prologue, předchůdce regulérního pátého dílu. Jo, šlo o složitou dobu. Asi bychom dokázali jít dál po proudu času ještě dál, někam do roku 2000, kdy se na trhu objevil druhý a dosud nejpopulárnější PlayStation, ale tehdy vycházelo pod hlavičkou Sony Computer Entertainment kde co. Doba se zkrátka mění, což porovnání značně komplikuje. Ona zpráva, která se mezi řádky nachází, je ale jasná – Sony si své první měsíce PlayStationu 5 pohlídala a těží z toho především hráči odměněni skvělými hrami. Pověstnou pihou na kráse je stále relativní nedostatek konzolí na trhu, ale situace se obrací k lepšímu a minimálně část problému můžeme svézt na pandemii koronaviru, se kterou nemohl nikdo počítat. Jinak se nedá nic než smeknout.
Můžeme srovnávat i s dalšími konkurenty, ale tady se dostáváme na velice tenký led. Xbox se totiž zaměřil na úplně jinou cestu, cestu přístupnosti a dostupnosti her skrze Xbox Game Pass a zpětnou kompatibilitu, se kterou oslovuje jiným způsobem. Nintendo sází dlouhodobě na své hry, a pravdou je, že v tomhle smyslu se například launch Switche taky podařil naprosto brilantně, vzpomeňme na Zeldu: Breath of the Wild nebo Super Mario Odyssey, na druhou stranu ale těch her nebylo zdaleka tolik. WiiU je kapitola sama pro sebe, přičemž Wii taktéž, jen z jiného důvodu. Ať člověk hledá, jak hledá, paralelu s aktuálním PlayStationem 5 najde jen horko těžko…
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
