PlayStation kontra Xbox Game Studios - jak si na nové generaci vedou first-party studia konzolových platforem? | Kapitola 2

Při přípravě jeho textu mi David tak trochu nevybíravě naznačoval, že bych se mu měl stát oponentem a na svých řádcích spíše kontrovat z té “zelené strany”. Ono to ale tak jednoduché nebude, a v zhruba rok a půl dlouhé retrospektivě startu konzolí Xbox Series z hlediska “domácích her” nepůjde vyloženě o názorový střet.

JINÁ CESTA

Je nezpochybnitelné, že na věc jde Xbox jako platforma úplně jinak. Ono herní konzole Microsoftu se vždycky snažila prošlapávat trochu jinou cestičku, už v případě oznámení Xboxu One se pokoušela o experiment, který se ale rozhodně nesetkal s pochopením hráčů a ze svého přešlapu se v podstatě vzpamatovává dodnes. Druhý velký pokus o revoluci, tentokrát zhruba v polovině předchozí konzolové generace, naopak vyšel do jedničku. Do společnosti přivyklé na streamovací služby a předplatná vyslal Xbox svou vlastní vizi “herního Netflixu”, a i postupnými snahami o sbližování s platformou Windows postupně naprosto proměnil podobu svého portfolia.

Konzole Xbox Series tedy na trh vstupovaly v jiné pozici. Silnější a dražší Series X sice byl rovným hardwarovým konkurentem, se Series S ale Microsoft sledoval úplně jiné zájmy a u obou konzolí (i když u té levnější mnohem více) byla patrný kalkul naplno vytěžit možnosti předplatného Xbox Game Pass. Logický kalkul. Kalkul který přináší finančně nejatraktivnější nabídku na herním trhu.

To však neznamená, že by Xbox úplně zanevřel na to, co vlastně v textu srovnáváme, tedy nabídku svých first-party studií, v tomto případě hezky přehledně zastoupenou iniciativou Xbox Game Studios. Ba naopak jejich seznam dost sveřepě rozšiřuje o stále dražší a významnější jména. Zásadním problém ale je, že z toho zatím hráči moc neprofitují. Tvář značky Phil Spencer se sice během E3 v roce 2018 vytasil s hvězdným týmem studií natěsnaných pod zelenou střechou a v současnosti víme, že se v každém z nich pracuje na něčem atraktivním. Series ale zatím moc takových nezažily.

BEZ CHIEFA I FORZY

Přesuňme se tedy na konec roku 2020, kdy si první šťastlivci konečně odnášejí domů svoje Series X a Series S. Co si na nich jako první zapnuli? Inu, zřejmě to samé, co ještě večer předtím hráli na Xboxu One (X/S). Nový hardware mělo prodávat, jak jinak, nové Halo. Master Chief se na vás smál i z obalu konzole, po fiasku během E3 2019 bylo ale jasné, že si na něj minimálně rok počkáme. Na tuhle kartu tedy Microsoft vsadit nemohl.

Launchové tituly v pravém slova smyslu nahradily vylepšená vydání. Přímo z dílen Xbox Game Studios tak přišly ostřejší verze Forzy Horizon 4, Gears 5, Gears Tactics, Ori and the Will of the Wisps, Sea of Thieves, Halo: The Master Chief Collection a State of Decay 2. To je ale… vše. Platforma prostě sázela na to, že jen vylepšíte hardware, případně nové konzole doma nahradí konkurenci a další měsíce budete dohánět resty z nabídky Game Passu. Pochopitelné, ale pro hardcore hráče a dlouholetého majitele platformy trochu smutné.

Paradoxně vůbec první first-party hrou, která na Xbox Series vyšla, byly multiplatformní Psychonauts 2 v srpnu (!) roku 2021. Mezitím v létě vyšla i konzolová verze Flight Simulatoru, která byla sice úžasná, ale kdekdo už měl odlétány stovky hodin na PC. Psychonauts 2 byli také úžasní, ty si ale zahrajete i na PlayStationu 4. V říjnu se PCčkáři dočkali vytoužených “ejdžů” 4. Ani to vám ale neospravedlní koupi černého komínku k televizi. 

Za necelý rok a půl jste si na Xbox Series mohli vyzkoušet celkem tři úplně nové hry z domácí stáje

Kolem a kolem skutečně první hrou, srovnatelnou s měřítkem dřívějších “exkluzivit” je tedy… Forza Horizon 5, vydaná bez týdne přesně rok po spuštění prodeje konzolí Xbox Series. Výčet navíc rychle končí tou druhou, tedy prosincovým Halo Infinite. A jakkoliv jde o skvělé hry, Halo sbíralo velmi nadprůměrné známky a Forza se řadí k vůbec nejlépe hodnoceným titulům loňského roku, ta pachuť na jazyku přece jen zůstává.

Vedle toho totiž můžeme Xboxu s přimhouřením očí připsat maximálně dost zoufalou střílečku CrossfireX, která je snad jedinou hrou, kterou si skutečně můžete zahrát jen na konzolích Xbox (nevyšla na PC).

Za necelý rok a půl jste si na Xbox Series mohli vyzkoušet celkem tři úplně nové hry z domácí stáje. Ve srovnání s našlapanou nabídkou u PlayStationu bohužel tahle nabídka dost bledne. Samozřejmě nelze přehlížet extrémně hodnotný prvek v podobě Game Passu nebo prorůstání ekosystémů s Xboxem One a PC, i přes to všechno mi ale přijde, že pro hardcore hráče je z tohoto hlediska zatím start konzolového cyklu pořádně slabý.

JEDNA KONZOLE

Pojďme taky zabrousit do historie. Xbox One, asi už navždy zapsaný jako nepříliš úspěšná konzole, launchoval s hned osmi novými tituly first-party studií. Mezi ty menší, na které si asi ani nevzpomenete, patří LocoCycle, Powerstar Golf nebo Xbox Fitness pro Kinect. O něco atraktivnější jsou třeba Zoo Tycoon nebo Killer Instinct. Za skutečné taháky pak lze považovat Forzu Motorsport 5, Dead Rising 3 a Ryse: Son of Rome. Ano, nešlo o kdovíjak úchvatné hry, plnily ale tu nejdůležitější roli launchovek - různým způsobem ukazovaly, co nový hardware dovede. Ať už šlo o nádherné tratě ve Forze, stovky zombíků v Dead Risingu nebo obecně fenomenální grafiku v Ryse. Takhle zpětně, čistě herně, zašlapal Xbox One PlayStation 4 do země. Jenže je třeba vnímat i kontext, tedy nedostupnost Xboxů v některých regionech včetně České republiky, vyšší pořizovací cenu nebo nesmyslnou propagaci Kinectu a settopboxových funkcí.

Na startovním roštu si tedy z toho hlediska Xbox One paradoxně vedl lépe, než jeho nástupce.

Budoucnost celého ekosystému už vypadá o poznání zářněji. Pod záštitou Xboxu vzniká Avowed, Everwild, Fable, Forza Motorsport, druhá Senua nebo druhé Outer Worlds. Minimálně část z nich ale měla podle mě vyjít v průběhu loňského roku, aby Microsoft ukázal ambice dominovat nejen na poli předplatných, ale i herního vývoje. Zatímco Game Passem konkurenci zasadil nemilosrdný políček, v druhém případě se spíše trápí. Miliardové investice do ZeniMaxu nebo Activisionu sice tuto ambici ukazují jasně, opět se však můžu vrátit k tomu, že čísla a tiskové zprávy hráče nevytrhnou. Ti chtějí především hrát, a to podle mě čísla investovaná do domácích studií neodráží.