ParaWorld Recenze ParaWorld

ParaWorld

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

10. 10. 2006 22:00 3
Reklama
Reklama

Kolik toho vlastně víme o dinosaurech? Dalo by se tvrdit, že vcelku hodně a snad všichni normálně smýšlející lidé k těmhle mnohatunovým monstrům chovají veliký respekt. A to i přes fakt, že poslední dinosaurus kráčející po matičce Zemi tu byl před nějakými 65 miliony lety. V současnosti nás ale skrze multimédia roztomilí plazi moc nenavštěvovali, opomenu-li pochopitelně legendární Jurský park. Možná podobně jako obroda westernových her teď začíná i ta dinosauří. Hra Paraworld, kterou nemá na starost nikdo jiný než Spieleentwicklungskombinat, známější pod zkratkou SEK, je ale tak trochu jiná, tak trochu para…

Octli jsme se v Para světě, kdopak nám s ním pomůže?

Samotná hra začíná velmi bizarně a pokud budete pozorní už od prvních animací, vtáhne vás do děje než byste řekli právě třeba Spieleentwicklungskombinat. Věřte nebo ne, alternativní svět, který objevil vědec Jarvis Babbit už v 19. století vzbudil i přes velikou snahu solidní humbuk a soudobí Indiana Jonesové a Lary Croft se vyrojili jak slimáci po dešti. Mezi zmiňované dobrodruhy patří dva chlapíci a jedna odvážná ženština, kteří přijmou pozvání samotného Babbita, jenž se je snaží přimět k tomu, aby jeho nový svět prozkoumali. Nadšení však během chvíle zhatí poznání, že slupli zámožnému vědci návnadu i s navijákem a bez sebemenších informací se naši tři hrdinové objevují uprostřed ničeho. Začíná hon za přežitím, směle nazvaný cestou zpátky. Mezi skutečným životem a tím paralelním však stojí pořádný kus cesty.

První co vás nadchne a možná i na chvíli donutí zamžourat očima je neskutečná barevnost celého světa Paraworldu. Vývojáři mysleli na každý detail a především s barevnou paletou si dokonale vyhráli. Grafický engine patří k nadprůměru ve své třídě a nabízí vskutku pestrou podívanou. Modely a animace jednotlivých zvířat, ale i stromů či trávy jsou dostatečně detailní a pokud nebudete dělat s kamerou zoomovací harakiri, nebudete mít po dobu hraní sebemenší výtku. Během hry navštívíte odlišná prostředí, takže si ke slovu přijdou jak milovníci pískem zavátých oáz, tak vyznavači stejně nehostinných ledových plání. Pokud nepatříte ani k jednomu z extrémů, užijete si začátek hry, který se odehrává ve středomořském klimatu. Samozřejmostí je také střídání dne a noci, které sice nemá vliv na hratelnost, ale na oko působí solidním dojmem. Přičteme-li k tomu všemu skvělou hudbu, vychází nám z audiovizuálního zpracování solidní jednička, za kterou by se nemusel stydět ani vyjukaný prvňáček!

Jednotky pěkně při zemi…

Zpracování hry jako takové sází na zaběhnuté standardy a tak se v Paraworldu nejspíš nebudete příliš dlouho hledat. Valná většina z 16 misí, které jsou díky vyvážené obtížnosti adekvátně dlouhé, totiž vychází z klasického modelu budování báze, armády a následných výpadů proti nepříteli. Možná se vám zdá tenhle systém jako fádní záležitost, ale vždy je podkreslen dalším střípkem z příběhu společně s vedlejším úkolem, takže nedochází k nudě a stereotypu. Na druhou stranu však zmiňovaný standard přeci jen není vším, co hra nabízí. Pokud jste se o hru zajímali už dříve, neunikly vám zajisté informace o zcela unikátním managementu jednotek nazvaném Army Controller.

Jedná se o přesnou hierarchii jednotek, rozdělených podle úrovní do jednotlivých hladin. Jelikož každá hladina disponuje jen omezeným počtem slotů, musíte pečlivě volit, které jednotky se vyplatí upgradovat na vyšší stupeň a které ponecháte níže. Na levé straně obrazovky tak vidíte všechny vaše jednotky, což náramně zlepšuje přehled, a navíc můžete pozorovat díky jednoduchým znakům, co která jednotka právě dělá. Vynikajícím pomocníkem se tak Army Controller stává v bitevní vřavě, kdy podrobně vidíte i zdraví jednotek a případný ústup dokážete dobře načasovat. Na druhou stranu je ale populační limit tak malý, že vám při vyprodukování deseti dělníků zajištujících kvalitní chod báze zbývá jen něco kolem třiceti slotů pro ostatní vojenské jednotky.

…ale i na výšinách!

Management budov je stejně konzervativní jako celé zpracování – dočkáte se hlavní budovy, ve které probíhá komplexní upgrade o epochu výše, dále na vás čekají stavení pro těžbu tří základních surovin – jídlo, kámen, dřevo a posléze budovy vojenské. Kromě klasických kasáren vám jsou k dispozici i dinosauří farmy, ze kterých můžete produkovat vše od divokých prasat až po krvelačného Rexíka. Para svět obývají navíc tři různé kmeny, které cestou potkáte, a jejich kultura se v mnohém liší. Prvním kmenem jsou Norsemeni. Ti žijí převážně v jehličnatých lesích a libují si v těžkém opevnění báze a kdo ví, třeba byli předchůdci samotného Hanibala. Jejich údernou zbraní je totiž válečný mamut, vnášející do šiků nepřátel děs a hrůzu. Druhým kmenem obývajícím poušť jsou Dustriders, kteří naproti seveřanům mají svoje báze pohyblivé a místo těžkopádného mamuta volí raději zmiňovaného Rexe. Konečně poslední kmen je tzv. Dragon Clan, vycházející z východní kultury a vyžívající se v kladení jednoduchých, ale i složitých pastí. Nakonec není divu, že nejobávanější jednotkou Dragon Clanu je Seismosaurus, nesoucí na hrbu krásné dělo, kterým rozjaření vojáci plaší nepřítele už na pěkný kus daleko.

Pokud se ptáte, jak je na tom hra po taktické stránce, asi vás zklamu. Jelikož se díky již zmíněnému Army Controlleru nepočítá s obřími armádami, nenarazíte ve hře na jakékoliv možné rozestavení formací. Jediným „taktickým“ prvkem tak zůstává jen nastavení povahy armády mezi defenzivní, agresivní a neutrální, spojené se speciálními schopnostmi hrdinů zachovávat defenzivní mód i během bitvy, což vám sice sníží rychlost, ale přidá pár bodíků k obraně jednotky. Umělá inteligence na tom není zle, pokud si však chcete hru vychutnat a ne jí jen tak ledabyle projít, zvolte už od začátku alespoň střední obtížnost. Jednotky si během bitvy nepřekáží, společný útok na jednu jednotku/budovu má kýžený efekt… jediné co bych vytknul je až fanatické pronásledování nepřátelských jednotek v agresivním módu. Občas se také stane, že vás napadne všudypřítomná, volně se pohybující zvířena a najednou jste bez vypiplaných jednotek.

Nadávat se holt musí, to aby si nezvykli

Pihy na kráse se v Paraworldu hledají těžko. Přeci jen však sem tam nějaký ten škraloupek objevíte, třeba během přehrávání cut-scén mezi misemi. Ačkoli jsou filmečky vyvedené v herním enginu, postrádají kvalitní rozlišení a obraz se dá přirovnat k nestálému rosolu. Přihlouplé dialogy rádoby drsného člena expedice také mnoho pozitivního do hry nepřinášejí, ale stále se utěšuji faktem, že jde o strategii a ne adventuru. Malým mínusem může být i zmíněný populační limit, který je na velkých mapách celkem tristní, ale s přihlédnutím k tomu, že hra si na systému zakládá můžeme směle přimhouřit očko. Poslední kaňkou zůstává trochu nedořešená kamera, kterou sice můžete skenovat dinosauří zadky pěkně zblízka, horší to však ale bývá při pohledu z výšky. Nedostatečný zoom vadí především v bitvě velkých monster, kterých se vám tak do zorného pole mnoho nedostane. Nutno však přiznat, že tyhle malé detaily rozhodne nekazí dojem z hraní natolik, abychom museli Paraworld odsoudit. Spíše naopak. Čerstvý vítr vnesl, vody rozčeřil, tak na co čekáte?

ParaWorld
Windows PC

Verdikt

Paraworld dokázal, že klasické strategie ještě nejsou mrtvé, není třeba ustupovat od zaběhnutých konvencí, ale příště snad tolik netlačit na pilu. Příběh vás dostane, dinosauři společně s managementem jednotek zaručeně – jen více takových her!

Co se nám líbí a nelíbí?

Vyšperkovaná grafika, Army Controller, poutavá hudba, napínavý příběh, dinosauři (!!!).
Nekvalitní filmečky mezi misemi, jen velmi, velmi nepatrné chybky v AI, zarytý konzervatizmus je místy na škodu.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz