Pacific Storm: Allies Recenze Pacific Storm: Allies

Pacific Storm: Allies

Ulrik_

Ulrik_

18. 6. 2007 22:00
Reklama

Druhá světová válka je vděčné téma, které navíc nabízí dostatek prostoru pro hned několik herních žánrů. Je libo strategické hrátky na světové mapě? Či snad řízení tankových svazů na bitevním poli? Nebo raději sedíte za kniplem věrného letounu a potýkáte se s jinými válečníky nebes? Ruským bratrům z Lesty přišlo jako docela dobrý nápad udělat hru, která by splňovala tyto potřeby najednou. Vytvořili tedy Pacific Storm.

Nejsem nový, jen jiný

Pacific Storm se dočkal rozporuplného přijetí. Na jednu stranu měla hra opravdu velký záběr a komplexnost byla její jasnou devizou. Jenže na druhou stranu právě tato komplexnost spolu s mnohými nedostatky a nedodělky zbytečně hru srážela. Nyní přichází stand alone datadisk Pacific Storm: Allies, který de facto ani datadiskem není. Spíše se jedná o původní hru, ovšem rozšířenou o další frakce a tím pádem trochu té diplomacie. Přibyly i další drobné změny v herních mechanismech, interface a údajně byla i upravena nevalná stabilita hry, která měla tendenci často padat.

Jak název jasně říká, centrem všeho dění bude Pacifik, v němž probíhaly klíčové střety mezi USA a japonským císařstvím. Přídavek Allies by mohl napovídat, že se posílení dostane Spojencům, ale rozšíření se dočkají jak oni, tak Osa. Jenže tady narážíme na první problém s PSA. V průměrném intru s dobrou hudbou se mi představí letci Rudé armády, i zaraduji se, jak si vyzkouším látku takřka nezpracovávanou, SSSR a jeho aktivity proti Japonsku, jenže v menu ouha. SSSR je strana nehratelná, působící pouze jako další hráč na poli, s Jakovlevy si holt nezalétáte (pokud je nevyměníte kupříkladu za suroviny). Stejný osud potkal i Třetí říši a světe div se, Nizozemí, které pravda, v Tichém oceánu „akčnilo“, ale aby to dotáhlo na jednu z mocností? Nakonec ale k USA a Nipponu přibyl jeden hratelný stát a tím je Velká Británie.

Těžko na cvičišti... ještě hůř na bojišti

Co v PSA nelze vynechat je tutorial. Kdo skočí přímo do hry, zjistí, že je zahlcen tunou povinností, tabulek, hlášení a bez téhle administrativy se nedostanete ani do jedné bitvičky v taktickém módu. Bohužel, absolovování tutorialu není klasickou záležitostí na pár minut. Upřímně, jedná se spíše o záležitost na pár hodin a to ještě k tomu poměrně frustrujících. Postupně se učíte ovládat lodě a letadla v taktickém módu, posléze distribuovat zdroje a stroje ve strategickém, snažíte se nezešílet z občas zbytečných pokynů (teď klikni sem, na ten velký nápis, který nikdo nepřehlédne) a následně nebušit hlavou do klávesnice, když vám naopak zadá úkol, k němuž ovšem nepopíše cestu skrz záplavy tlačítek a rozbalovacích menu. Popřípadě ji sice popíše, ale tlačítka se jednou tváří jako neaktivní, jednou jako aktivní, přičemž s jejich skutečným stavem to nemá nic společného.

Ve hře samotné pak stejně zjistíte, že minimálně co se týče strategické mapy by bylo třeba mít tutorial puštěný ve vedlejším okně. Bohužel hra po vás požaduje starost o všemožné a troufnu si říci, že občas zbytečné detaily (a to říkám z pozice člověka, který strávil mnoho bezesných nocí nad podobným Hearts of Iron). Plánování tras transportů – prosím, ruční distribuce lidských zdrojů – prosím, ale cpát ručně různé druhy munice do jednotlivých letadel a lodí, kterých máte opravdu „hodně“? Sice si můžete zapnout automatické spravování takřka všeho, nicméně to s sebou nese několik nevýhod. Na mapě se vám začne hemžit spousta lodí, o nichž nemáte nejmenší tušení co a kam vezou a hlavně se počítač stále nenaučil spravovat vaše naftové zásoby. Ve chvíli, kdy vám úderný svaz bitevních lodí zamrzne uprostřed oceánu, protože AI z nějakého důvodu přišlo lepší nepřečerpat naftu, máte chuť plakat.

Každému co jeho jest

Samotné boje na taktické mapě jsou provedeny poměrně dobře. Hlavní dík patří autorům za možnost pauzy a zpomalování/ zrychlování času, protože občas se v té změti letadel a lodí potřebujete zorientovat, popřípadě popohnat ty ploužící se křižníky. Jednotky jsou poměrně autonomní a dokáží se o sebe postarat, stačí jim to v intuitivním menu nastavit a všichni operují jedna radost. Pokud nepatří taktické manévrování mezi vaše kratochvíle, máte možnost sednout si do kokpitu letounu a v ryze arkádové formě si zastřílet. Nečekejte žádného IL-2, směrové šipky jsou vše co potřebujete pro odreagování. Jakmile si ale dáte tento oddech, ztrácíte přehled o průběhu bitvy a to věru není dobře. Problémem ovšem je plynulost hry. Jakmile se po moři prohání nad deset lodí a padesát letadel, začíná se obraz poměrně trhat. A domnívám se, že počítač s 512MB grafickou kartou a 2GB RAM ještě není ořezávátko. Stejně tak stále není vyřešeno padání hry, zvláště při přepínáni ovládání letadla a přecházení strategická/taktická mapa.

Všichni proti všem

V herních možnostech si buď můžete zvolit upravenou kampaň, kde jsou síly oponentů vyrovnány, historickou, kdy by měly být síly věrné reálu a jednotlivé historické i fiktivní bitvy. Naivně jsem si dal historickou kampaň v touze po diplomatických hrátkách, ovšem se zlou jsem pochodil. Diplomacie funguje jen na bázi výměnného obchodu (vy zaútočíte tam, my vám dáme to...my vám dáme deset letadel, vy nám deset tun hliníku) a to je vše. Největším šokem ovšem pro mne bylo, když koncem roku 1940 bez mého jakéhokoliv přičinění vyhlásila Velká Británie válku USA! Poté i SSSR, Německo a Nizozemí. Pak SSSR Británii, ta Japonsku, Německo Nizozemí, to SSSR atd. Takhle si historickou kampaň nepředstavuji.

Nejsem perfektní, ale snažím se!

Ať jen nehaním, detailnost v popisu jednotek je úchvatná. Prakticky každý pilot či admirál je historická osoba, jejíž osudy si dokonce můžete přečíst. Ti zvrhlejší pak mohou posílat do sebevražedných misí vojáky, kteří se v reálu dočkali konce války. Člověk pak zalituje, že hra se věnuje jen námořním bojům a vynechává pěchotu. Svojí Iwo Jimu si tu bohužel nevybojujete. Celkově je PSA sympatickým, leč poněkud problematickým počinem.

Pacific Storm: Allies
Windows PC

Verdikt

pokus o výjimečnou hru kombinující RTS a strategie a la Hearts of Iron, který sráží množství chyb. Ale věřím, že někteří se zarputile probijí i přes nesnáze a slušně si zahrají.

Co se nám líbí a nelíbí?

detailnost, zpracovávané téma, tři žánry v jednom balení
detailnost, obtížné proniknutí do hry, i po proniknutí problémy ve všech třech částech, taktické bitvy po čase stereotypní, diplomacie absurdní
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama