Hrej.cz Článek

Nintendo Labo - dojmy z hraní (si)

redakce-hrej-cz
redakce Hrej.cz
27. 4. 2018 18:30 8 Sdílej:
Reklama
Reklama

Nintendo Labo nás během svého oznámení zaskočilo naprosto nepřipravené. A víc než kdy jindy právě u téhle kartonové taškařice platí, že jakékoli názory je lepší nechat až na chvíli, kdy se nám dostane do rukou a budeme sami moci posoudit, zda na to Nintendo tentokrát káplo, nebo zda si z nás dělá dobrý den. Ta chvíle dnes konečně přišla a my vám tak můžeme přinést první dojmy z hraní si. Ty bude samozřejmě v příštích dnech následovat i klasická recenze, nejprve takzvaného Variety Kitu.

PAVEL - VNITŘNÍ DÍTĚ BYLO PROBUZENO

Launch event Nintendo Labo se koná ve velmi příjemném prostředí holešovického podniku Creative World. Ještě před akcí pro veřejnost se ale ke kartonovému hernímu systému dostala vybraná média a youtubeři, pro drtivou většinu z nás pak šlo o první příležitost, jak si Labo osahat. Po krátkém přivítání jsme se rovnou vrhli na první část akce, tedy na vlastní výrobu prvního a patrně nejjednoduššího Toy-Conu – jakéhosi dálkově ovládaného stvoření. Nevím, zda to bylo příjemnou a přátelskou atmosférou nebo pouhým faktem, že na stole bylo připraveno dostatečné množství materiálu na rozličné úpravy a zdobení, ale právě tuhle část jsem si užil asi nejvíce. Přiznám se, že mě zpočátku trochu zarazila tloušťka kartonu, osobně jsem očekával aspoň dvojnásobnou gramáž, nakonec se ale zdá, že by snad ani s touto podobou neměl být problém. To ale ukáží až dlouhodobější testy na dětech.

NEHRAJETE BĚŽNĚ HRY? NEVADÍ!

Hned zkraje vynikla první skvělá vlastnost Laba – naprosto podrobné a skvěle provedené tutoriály, které i malým hráčům postupně vysvětlí, jak novou hračku poskládat. A o děti tu jde především, což je fakt, který byste měli vzít v potaz v případě, že o pořízení uvažujete. Po poměrně veselém tvoření jsme své slony/bagry osadili ovladači Joy-con a jali se je ovládat přes samotnou konzoli. Uživatelské rozhraní je opět absolutně intuitivní i pro naprostého začátečníka a rozpohybovat vibracemi ovladačů papírovou hračku je dílem okamžiku. V rámci akce byla připravena speciální „sumo“ plocha, kde jsme si mohli vyzkoušet přetlačování a tím pádem i lokální multiplayer, kdy se čtyři Joy-cony ovládají skrz jedinou obrazovku. Hned na místě nás ale napadly i další varianty využití- například fotbálek za pomoci ping-pongového míčku.

Nejvíce zábavy jsem si patrně užil s rybářským prutem, ačkoli jím ovládaná minihra je skutečně velmi primitivní, lovení ryb za pomoci cukání prutem a točení navijákem rozhodně má něco do sebe.

Ve druhé části prostor nás pak již čekaly připravené a poskládané Toy-cony všech typů. Vyzkoušeli jsme tak například kartonové piano, které nabízí poměrně slušnou porci funkcí a už od pohledu vám jeho skládání s ratolestí zabere slušnou porci času. Nejvíce zábavy jsem si patrně užil s rybářským prutem, ačkoli jím ovládaná minihra je skutečně velmi primitivní, lovení ryb za pomoci cukání prutem a točení navijákem rozhodně má něco do sebe. Podobně vydařené jsou i závody na motorce, zde jsem ale vůbec poprvé zaregistroval celkovou křehkost celého systému. Interaktivní domeček, v němž můžete výměnami různých částí docilovat různých efektů je skvělým nápadem, dospělého hráče ale hratelností neoslní. Velkou pozornost budil robustní Robot Kit, který je dle slov pořadatelů rozhodně nejnáročnějším projektem na složení i na samotné zacházení. Systém funguje dobře, hra samotná bohužel působí trochu repetitivně a stěží ji zachraňují jen různé výzvy.

HREJ SI, TUMÁŠ...KARTONOVÉHO KOHOUTA

Obecně je třeba říct, že Labo působí jako skvělý způsob, jak zabavit děti rukodělnými prácemi, přičemž hry samotné jako by byly jen takovou třešničkou na dortu, jistou odměnou za dobře odvedenou práci. S ohledem na to, že sám zatím potomka nemám, nedokážu dost dobře posoudit, jak dlouhodobé bude dětské zaujetí jednoduchými hříčkami. Prvotní efekt nadšení ale funguje na jedničku, jak bylo ostatně z několika dětských návštěvníků jasně patrné. Labo není možné brát jako hru v pravém slova smyslu, spíš jako systém pro hračičky, které baví samotná cesta a nespoléhají se jen na cíl.

Ostatně, pro mě osobně cíl stejně leží v prvku, který jsme si na akci osahat nemohli, a sice v jednoduchém programovacím systému, díky němuž můžete Labo využívat originálními způsoby na základě vlastní invence. Právě tady podle mě bude ležet ta největší síla celého systému a jeho dlouhodobá využitelnost. Hardcore hráčům lze Labo v tuto chvíli doporučit jen stěží, ale pro ně ani nebylo od počátku zamýšleno. Pokud ale máte děti, případně jestli ve vás samotných dříme dětská duše, rozhodně byste se o tenhle systém měli zajímat o něco víc. Sám se těším, že přes víkend poskládám celý Variety Kit a budu mít na to všechno trochu více času a klidu. O své poučenější dojmy se pak s vámi samozřejmě podělím.

DAVID - OPÁJEN PAPÍREM

Kartonové Labo mě nepřestává fascinovat. Jak se u některých hraček to co hýbe, je neskutečné. Asi mě nedonutí, abych si koupil Switch jako takový, ale donutilo mne propadat depresím, že moje představivost stojí za starou belu. Každopádně fascinace je asi nejsilnější emoce, kterou ve mně páteční launch party zanechala. Nejsem s to odhadovat, nakolik může údiv rozhodovat o případném prodejním úspěchu a neúspěchu, nicméně to není ani smysl následujících řádků. Labo je hotové, nabízí dvě sady za nemalý peníz, a i kdyby byl jeden z kitů to jediné, co se z kartonu ke Switchi pořídíte, musíte vědět, zda za to stojí. Odpověď není jako vždy jednoduchá. Pravdou je, že ano i ne.

NERDI SE SAMOLEPKAMI

I když třeba nejste autoři tohoto geniálního papírového konceptu – totiž spojení vlastního mechanického sestavování periferií a následného hraní – Labo spolehlivě zaměstná obě vaše mozkové hemisféry a při skládání pocítíte nebývalý příliv radosti. Je to trochu smutné, aby počítačovým nerdům udělala radost z manuální práce pouhá krabice, ale bohužel je to tak. Ještě smutnější je, že to samé reálně hrozí vašim dětem přilepeným k chytrým zařízením a jejich obrazovkám tak říkajíc 24/7. Pokud to chcete změnit, Labo jim pořiďte. Je to jednoduché, novinka od Nintenda opět cílí na ty nejmenší. Na druhou stranu počítejte s tím, že zážitek ze samotného skládání (a násedného uspokojení, pokud bude výrobek fungovat) je to nejlepší, co se vám s Labem stane. Nechci se zaklínat otřepaným „cesta je důležitější než cíl“, ale hry, které se periferiemi hrajete, vás zřejmě u Laba nedonutí zůstat moc dlouho.

Je fascinující, že se papír tímto způsobem jen díky Joy-conům hýbe, ale to je tak nějak vše.

Některé jsou v mých očích opravdu do počtu, respektive slouží k tomu, abyste si je složili, vyzkoušeli, jednorázově se zabavili a odložili. Takový dojem na mě doslova sálal z domku, které v určitém smyslu fungovalo jako jakési Tamagotchi. Hezké, nepraktické, zbytečné. Malé dívenky by v něm možná dokázaly najít kouzlo, které v něm já nevidím, ale do této role se mi těžko vciťuje. Chlapci zcela jistě naopak ocení závodní stroj, s nímž lze na rovném povrchu absolvovat sumo souboje. Otázka je, jak často. Je fascinující, že se papír tímto způsobem jen díky Joy-conům hýbe, ale to je tak nějak vše. Piano je snad ještě absurdnější a dokonalejší v jednom. Asi se na něj nenaučíte hrát, ale jak to funguje… Nejdéle životné mi připadá rybaření a především motorka, s níž se hraje hra ne nepodobná slavným Mario Kart, jen bez power upů. Jenže jak už tu padlo, hry vás nemají ohromit, mnohem víc vás má ohromit Labo. To, že jej budete skládat, přicházet na to, jak funguje, co všechno Switch umí. Ale tím pádem kupujete vážně jenom krabice – hry, respektive spíše minihry, jsou spíše bonusem. Něčím navíc.

S vědomím výše zmíněného je pro mě vyloženě zklamáním set s robotem. Ano, ten je snad ještě složitější, ale v mých očích je u něj mnohem důležitější samotná hra. A ta patří mezi ty nejslabší. Ale pokud nechcete nejmenším kazit oči s VR na hlavě, je tento set jedinečnou možností, jak (především chlapcům) zprostředkovat pocit z toho, že svými pohyby ovlivňují dění na obrazovce. Kupodivu bych ani neřekl, že by byl robot nejnáchylnější na rozbití – na to jsou tu jiní adepti. Především ty, které držíte ve svých prackách. Ale opět, dětská ruka nenadělá takovou paseku. Ale nešikovnost a nepozornost ano. Takže stačí špatně položená sklenička, opuštěný karton někde na zemi nebo neopatrné zacházení, a už abyste hledali lepicí pásku. Dost možná, že náhradní díly nebudou problém, původní obkreslíte, vystřihnete a tradá, máte vyhráno… i to ale podporuje tu nejabsurdnější myšlenku ze všech – utrácíte své peníze především za obyčejný karton. Za to, aby vaše dítka věděla, co znamená jemná motorika a jaký je to pocit něco vyrábět.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz