Need for Speed: The Run Recenze Need for Speed: The Run

Need for Speed: The Run

Ondřej Švára

Ondřej Švára

15. 11. 2011 23:53 20
Reklama

Need for Speed bylo v posledních deseti letech (bože, jak to letí) hlavně o citoslovcích. Bum, prásk, cink, vžum, squííík. Jako legrační zvukový komiks tahle pomyslná slova dlouho doprovázela dění na obrazovce, které opravdové závodění spíš jen parodovalo a přepálenými efekty si pomáhalo k předstírané dokonalosti. Léta bylo Need for Speed také o nablýskané přehlídce dětských angličáků. Jen do sběratelských pidiaut se přece člověk nedostane, pravda? Need for Speed bylo vlastně dlouho o kočičím zlatě. O arkádě, která svítila a řinčela, dokud se u ní nezačali nudit i ti nejméně nároční šoféři.

I hltoun se prostě přejí, a proto EA v loňském záchvatu sebereflexe nechalo vyrobit Hot Pursuit - sice neoriginální, leč důstojný návrat k mechem zarostlé klasice, a se značkou Need for Speed to najednou vypadalo skvěle. Gaučaři kupovali solidní arkádu a mistři zlámaného volantu volili parádní okruhový Shift. Skoro tu vznikla pěkná tradice. Místo jedné hry začaly ročně vycházet hned dvě s potenciálem pobavit oba tábory. Bohužel, cosi se zvrtlo. Dnes recenzované NFS: The Run naznačuje, že díky Shiftu má arkádové NFS nakročeno spíše k alibismu, než k trvalé kvalitě.

Nepotřebné, nebrat

To účelové využití kontrastu mezi letitou arkádou a novějším skoro-simulátorem je poznat hned na první otočení klíčku. Shift má pohled z kokpitu, nechá hráče nastavit podvozek auta i deadzone volantu, přinutí ho na dráze taktizovat, zuřit, potit se a možná i modlit, a to je dost na to, aby arkádová větev mohla spekulovat. Proč by měla nabízet něco, co má ten druhý mnohem lepší? Proč si třeba hrát na simulaci, když se kamera v zatáčkách tak pěkně třese? Nebo proč studovat geo snímky, když v arkádě nikdo po reálných silnicích jezdit nechce? A proč se mazlit s technologií, když většina majitelů high-endových PC za hry neplatí? Need for Speed: The Run má argumenty skoro na všechno. Jen u některých otázek tápe. Bohužel těch docela důležitých. Je zábavné? Éé... Je hodnotné? Úú.. Je velké? Pfff. Zase ta citoslovce.

Na první pohled je Need for Speed: The Run hrou typicky arkádovou, které by člověk mohl odpustit pytel věcí a těšit se na relax s gamepadem v ruce a na jízdu v zákrutách dle mantinelového zákona. Už ale fakt, že vedle klávesnice Run nedetekuje gamepad, nýbrž dost nepochopitelně volant, vypadá podezřele. Copak to na nás zkouší? Dívat se zezadu na plovoucí angličáky a kroutit u toho volantem? Vždyť je to nesmysl. A Run překvapuje i dál. Pokud by v něm třeba někdo hledal showroom, kde si závodník vybírá barvičky, křídla, spoilery, otáčí auta na pětníku a otvírá jim kapotu, tak by ho hledal marně. Garáž tu není potřeba, Run tuning nemá a nemá ani nic dalšího, co s prací u ponku souvisí. Nehospodaříte v něm ani s žádným rozpočtem, auta se tu nekupují, jenom odemykají za achievementy. Takže v jakémsi improvizovaném carlistu si procvakejte statické modely těch pár bouráků, z nichž asi tak tři čtvrtiny na začátku nemůžete mít, a už jeďte. Huhůů…

Revoluce potlačena, naštěstí

Než ale padne startovní výstřel, nové NFS ještě stihne popřít i spoustu dalších vlastností, které ze závodních arkád obvykle dělají velké hry. Neexistuje tu dokonce ani kariéra. Run se prostě rozhodlo udělat závody jinak a místo kampaně, kde honíte auta pro peníze a lepší výbavu, nachystalo „Příběh“. Ano, příběh. Prostě story. Motoristickou odyseu. A jakou! Obsahuje třicet zbytečných vět, několik nicneříkajících cutscén, nemá pořádný začátek ani konec, vlastně nemá vůbec nic a přepokládaný koncept jednoduššího Drivera úplně ruší. Stejně tak se oproti očekávání rezignovalo na „vystoupení z vozu“, které autoři v trailerech dlouho vyzdvihovali, ale ve finále jde o úplnou marginalitu.  Z Runu se nakonec puťák nestal, v celé hře jsou pouze dvě krátké pěší mise s interaktivními filmečky, kde hráč mačkáním správných tlačítek ve správnou dobu volí dobré nebo špatné skripty a vlastně bohudík, že tahle bublina splaskla. Run totiž není o příležitostné first person akci, ale o primitivním dětském puzzle. Autoři asi věděli, proč tuhle pitominu nerozvádět.

Zábavně rychlý zeměpis

Na úvod docela sprcha. Naštěstí po závodní stránce už nelze novému NFS mnoho vyčítat. Ústřední herní mód je pojat jako velká cesta skrz USA od západu na východ a tady se hra cítí v kramflecích. Autoři velmi dobře využili obrovskou přírodní rozmanitost severní Ameriky, a tak při jízdě ze San Francisca do New Yorku takřka v klipovém střihu projíždíte Údolím smrti, coloradskými horami, chráněnými lesoparky, úrodnými rovinami a downtowny velkých  měst. A je vám dobře. Tohle se vskutku povedlo, skladba tratí a jejich ztvárnění je vynikající. Kluzké výjezdy a sjezdy po zasněžených silničkách nadchnou hazardéry, okrová idylka z podzimních serpentin dojme romantiky a průjezd zasmogovaným hvozdem, kvůli němuž snad EA natáčela v Mostě, strhne pozornost každého. Prakticky každá trať dává vzpomenout na první díly NFS, kde se autoři designem mohli opravdu chlubit, což už tu dlouho nebylo. Ani na finální misi v New Yorku nezapomenu. Na ní by se designérští študáci mohli učit. Nevím, co mě v dalším životě ještě vyděsí, ale blížící se kužel světla od lokomotivy za mými zády to už doufám nebude. Takhle se vyrábí herní adrenalin!

Kampaň s neohroženým jezdcem napříč Amerikou je v The Run bravurně zvládnutá. Je dynamická, rychlá, adrenalinová, je to prostě parádní fofr kontinentem a i když soutěžních módů, které se cestou povinně střídají, není zrovna mnoho, tak alespoň svojí náplní obstojí. Do hlavy se vryje hlavně první seznámení s takzvaným Battle Race. Na mokré silnici v horských serpentinách je třeba ve stanoveném čase předjet rivala a pak před ním ještě nějakou chvíli vydržet. Neskutečně mě bolely prsty od drcení šipek, abych nedostal hloupý smyk. A zase jsem si vzpomněl na nejstarší Needy. Jsem holt motodědek.

Tolik chuti a tak málo času

Bohužel, celý příběh o Jackovi a jeho americkém tripu končí po dvou hodinách čisté hry. Štípněte se. Tvrdím, že takhle krátká kampaň by se v jedenáct let starém Porsche Unleashed neukázala, popřípadě by se hrála jako jeden z doplňkových módů, asi jako Factory Driver. Ale dnes? Dnes se kolem dvouhodinové taškařice nikdo nestydí postavit celou hru, a jestli někdo pátrá v rozdílech mezi historií a současností herního byznysu, pak právě tohle může být jedna z trefných charakteristik.  Když dokončíte „velkou jízdu“, zbývají už jen oddělené singleplayerové mise, kde pozotvíráte zbytek aut, a pak multiplayer. To je opravdu málo.

NFS: the Run má prostě upřímnou snahu bavit, ale nevydrží déle než od snídaně do oběda. A hádám, že jakékoliv natahování by hru úplně odstřelilo, začala by se opakovat, autorům prostě nezbyly nápady, anebo je povinně schovali pro podzim 2012. Že je Run určen k rychlé bezmyšlenkovité spotřebě, jde poznat také z jeho technické úrovně, kdysi pro značku Need for Speed typicky vysoké. Grafika Runu sice potěší přírodními scenériemi a mnoha efekty, třeba sprašující se písek na poušti je vskutku zážitkem, nicméně grafická kvalita hry je spíše průměrná a ve městech pak v rámci PC platformy až vyloženě nepěkná. Rozplizlé textury domů a nepřesvědčivé nasvícení dávají vzpomenout i na osm let staré Underground. A antialiasing ať ve hře raději nikdo nehledá. Není tu, stejně jako klíč k zamčenému frameratu na třiceti snímcích. Říkal tu někdo zpropadený port?

Zahráno a odinstalováno, The Run je průměrná hra. Na jedné straně ji drží pěkný design tratí, jinak je ale obsahově chudá, technicky mdlá, a když se snaží o nový nápad, vyrobí šaškárnu. Člověka ani nerozčiluje, že v The Run vůbec nepozná rozdíly v chování aut, nebo že tu místo originálního soundtracku zase hraje MTV. To by spadl z vážně vysoké višně. Ale jestli mu vadí, že tahle hra díky existujícímu Shiftu získala alibi na lacinost, tak mu to nevyčítejte.

Need for Speed: The Run
Nintendo 3DS 3DS
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
Wii Wii

Verdikt

Záleží na každém, zda se chce zrovna kvůli NFS: The Run stát povinným klientem služby Origin. U téhle hry spíš vítězí důvody, proč to nedělat. Zabavíte se jen do polosyta.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama