Moorhuhn - vše o slepicovražedném fenoménu

Kult okolo série Moorhuhn žije již téměř šest let. Za tu dobu vyšlo spoustu pokračování, některých více, některých méně úspěšných. Chcete-li zjistit, co stojí za celosvětovým slepičím boomem, pak právě pro vás je určeno několik následujících odstavců.

Ingredience zaručující úspěch

Prapůvodní koncept je na první pohled nesmírně jednoduchý. Na kreslenou, graficky s německou pečlivostí dokonale vyvedenou 2D mapu je vpuštěno nespočet ptačích jedinců. Jedni letí blízko, jiní daleko, někteří dokonce stojí přímo u obrazovky. Hráč v roli lovce má devadesát vteřin na to, aby získal co nejvíce bodů. Ty může utržit dvojím způsobem. První a jednodušší spočívá v nemilosrdném vraždění tvorů létavých, přičemž čím dále opeřenec je, tím větší cifra se přičte na účet.

Druhý, poněkud složitější, ale mnohonásobně zábavnější způsob je hledání a následné střílení do bonusových předmětů, které se porůznu skrývají na mapě. Podaří-li se vám například sestřelit osm kamenů, získáte nejen bodové ohodnocení, ale také průbojné náboje, které se hodí pro následné ničení dalších předmětů. Celé počínání je ovšem striktně svazováno časovým limitem, takže vše probíhá v takřka pekelném tempu. Honba za nejvyšším skóre je tou nejlepší motivací, zejména ve společnosti kamarádů či kolegů v práci.

Zběsilé střílení

První díl série spatřil světlo světa na počátku roku 2000. Prapůvodní Moorhuhn se odehrával na venkově a spolu s ním přišel také koncept, jenž byl použit v několika následujících pokračováních. Ačkoli byl první díl velmi zábavný, s odstupem času můžeme říct, že představoval pouze jakýsi předvoj před příchodem opravdové slepičí pecky.

Tou se stalo již legendární pokračování Moorhuhn 2, v němž bylo vše dotaženo do dokonalosti. Ať už se jedná o grafické zpracování, ozvučení či právě v úvodu zmiňované kombo prvky, kterých se ve dvojce našlo opravdu přehršel. Namátkou uvedu střílení do strašáka, do chalup ve vesnici nebo například sestřelování otravného pavouka. Vše bylo výborně sladěno a výsledkem je takřka geniální kousek, jenž je ostuda nezkusit.

Datadisk Moorhuhn Winter Edition zkrátil hráčům čekání na příchod třetího pokračování. Mapa použitá ve druhém díle byla převedena do zimy, za kterou by se nemusel stydět ani děda Mráz. Samozřejmostí se staly nové bonusy, nicméně na plnohodnotné, notně pozměněné pokračování si freeware scéna musela ještě nějaký ten pátek počkat.

Autoři z německého studia Phenomedia AG totiž neusnuli na vavřínech a vymýšleli, čím by své drůbeží dílko ještě okořenili. Třetí díl přinesl spolu s novým enginem také „placené“ dobíjení kulovnice. Za každé doplnění munice se zde platí 10 cenných bodíků, což do hry vneslo nový strategický rozměr. Již nešlo jen o zběsilé střílení, bylo třeba řádně zacílit a zbytečně neplýtvat olovem. Němci opět zabodovali a dokázali, že jejich úspěch nebyl nikterak náhodný.

XS, LOS DOSOS XL , XXL, …

I když je strašně hezké vydávat volně šiřitelné hry, za dobrý pocit si v dnešní době nikdo chleba nekoupí. Byla jen otázka času, kdy se začnou tvůrci Moorhuhn série sápat po finanční odměně. Nicméně musíme říci, že alespoň na nějakou dobu nezapomněli na freeware příznivce, a tak každé další výtvory vyšly rovnou ve třech verzích. XS tituly jsou sice notně okleštěné, ale co je podstatné, jsou zdarma. To neplatí o jejich XL a XXL bratříčcích, za které si budete muset zaplatit.

Čtvrtý oficiální díl série nese název Moorhuhn X. Od dílů původních se liší nejen v grafice, jež je opět detailnější, ale také v počtu bonusových předmětů. Těch je tu opravdu poskrovnu, alespoň v XS verzi, a tak hra omrzí již po kratší době. Třikrát škoda.

Slepice za volantem

Nevím přesně, co vedlo vývojáře ze studia Phenomedia AG ke změně žánru. Každopádně ať již to byly protesty ochranářů divé zvěře, absence nápadů nebo pouhopouhá chuť vyzkoušet něco nového, stalo se tak. Na svět přišel Moorhuhn Kart. Bohužel, tah to byl víceméně nešťastný. Hranatá grafika, špatný fyzikální model, absence vícero tratí – to jsou jen dílčí důvody celkového neúspěchu.

Jenže národ německý je také národ zarputilý, a tak se tvůrci nejen nenechali odradit, ale také dokázali, že ani pole závodních simulátorů jim není cizí. Pokračování Moorhuhn Kart 2 přineslo zejména vylepšené audiovizuální zpracování, což z něj dělá jeden z nejlepších freeware závodních titulů. Datadisk Moorhuhn Kart Extra již tolik ovací nesklidil, naopak ke kvalitám dílu druhého měl daleko. Hlavním problémem celé závodní eskapády se ovšem opět stala okleštěnost XS verzí, nicméně buďme rádi alespoň za ně.

Moorhuhn Wanted a ti další

Po nepříliš zdařilém výletě do světa rychlých kol jsme měli možnost opět nachystat kolty do souboje s opeřenou havětí, tentokráte ovšem poněkud netradičněji. V Moorhuhn Wanted, jednom z nejlepších dílů celé série, se podíváme na divoký západ, kde nás čeká souboj tváří v tvář s drsným slepičím kovbojem. Zabít jej ovšem není nic jednoduchého, navíc je zde opět možnost střílet po bonusových předmětech skrývající bodové ohodnocení. To vše v parádním grafickém kabátku a ozvučením dokonale navozujícím atmosféru divokého západu, nezbývá než doporučit.

O dalších dvou výtvorech se bohužel moc slovíček chvály říct nedá. Z Moorhuhn Pinball se vyklubal prachobyčejný pinball bez jakýchkoliv vychytávek, Moorhuhn Tennis je zase nedotažený až hanba, takže raději ruce pryč.

Auf viedersehen freeware

A tímto také končí naše povídání o historii freewarovek se slepicemi v hlavních rolích. Němci již nejspíše nadobro přestávali vydávat freeware XS verze, a tak chcete-li si zdarma ozkoušet nové tituly, je třeba stáhnout demoverze komerčních titulů. Nevím, co přesně vedlo k tomuto kroku, je to ale škoda. Pokud jste si nevybrali z dnešní bohaté nabídky drůbežích pochoutek, mohu vám doporučit již jen pečenou slepici :-).