Mafia II Recenze Mafia II

Mafia II

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

23. 8. 2010 22:47 93
Reklama
Reklama

Je cosi nekonečně fascinujícího na světě organizovaného zločinu, ale musím se přiznat, že ani po dohrání druhé Mafie jsem nepřišel na to, co přesně. Vita Scalettu dostane na životní dráhu gangstera dluh zesnulého otce a nechuť vracet se na bojiště druhé světové války. Jen tím ale vymění kulisy krveprolití, pro které se snad narodil. Nemluvím teď o přejíždění chodců a střílení policistů jako plechovek na pouti – Mafia II je nad tradice městských akcí zcela povznesena. Její zabíjení (a není ho vůbec málo) člověka nutí neustále přemýšlet, proč Vito dělá to, co dělá. A chce se mi věřit, že přesně tyhle pochybnosti byly pro české autory důležitější, než akurátní jízdní model historických aut nebo fyzika, umožňující ničit překážky. Že obojí hra obsahuje je samozřejmě pozitivní, ale pořád jde o jedny z mnoha nástrojů zcela podřízených autorskému záměru.

Jeho výsledkem není zmiňovaná městská akce, ale příběh sicilského přistěhovalce, který se sebou nechce nechat zametat způsobem, jako to zvládal jeho otec alkoholik. Vito dospěje ve válce a naučí se zabíjet pro lidi „nahoře“. Nerozlišuje, jestli to jsou spojenečtí generálové, nebo gauneři z Empire Bay, kam se vrací na vánoce roku 1944. Město, stejně jako celá země, žije válečnou výrobou a myšlenkami na příbuzné za oceánem. Těm, kdo zůstali doma, to ale nebrání dál se zaplétat se zákonem, protože dárky přece něco stojí a kdo by se za almužnu tahal s bednami v docích (někdo... poctivý?). Vita na scestí doprovází jeho odvěký kamarád Joe, který je sice ukázkovým příkladem bezksrupulózního hulváta, ale se svým parťákem z dětství drží basu. Škoda, že ho zároveň do jedné zavšivené přivede.

Rovnou za nosem

Tím ale příběh pokračování teprve začíná. Obsáhlý prolog z válečných let slouží především jako seznámení s prostředím a jeho protagonisty, a když se z autorádií konečně rozhuláká osvobozující rock 'n' roll, naberou události nezadržitelný spád. To lze vnímat jako zásadní problém: hráč tu nikdy není pánem situace a jenom se nechává vláčet scénářem, který se s ním ani trochu nemazlí. Stejně tak jde ale o regulérní způsob, jak přednést jasné poselství – ne, milé děti, zločin se nevyplácí. A protože hra se svým hráčem nejedná jako s dítětem, lze ji tuhle obecnou pravdu věřit.

Pozorný čtenář už si odvodil, že struktura prvního dílu zůstala zachována. Otevřené město slouží jako oddechový čas mezi jednotlivými úkoly, které posouvají celý děj dál. Důvodů, proč v Empire Bay jen tak virtuálně lelkovat, je ovšem minimum. Ne snad, že by město samotné nebylo pastvou pro smysly: dobová atmosféra dýchá z každé ulice a často je radost zaparkovat na chodníku a skočit si na drink do oblíbeného baru. Větší míru interakce ale nečekejte. Stylové neony a reklamní tabule maskují dveře, do kterých vás hra nepustí, a nějaké další vyžití, než nákup drahých obleků a vylepšování aut, tu nepotkáte. Peněz je většinou dost, takže přepadat obchody je zbytečné zdržení, a v místech, kde dveře nejsou jenom namalované, vám tvůrci stejně nedovolí víc, než rozsvěcet světla a pouštět vodu z vodovodu.

Na základní obtížnost je hra zároveň velice mírná. Benevolentní policie nepředstavuje větší problém a s trochou zručnosti a plánování ujedete libovolně početné hlídce. Svištět po dálnici za volantem nablýskaného Ascota má samozřejmě svoje kouzlo, ale jinak plní rychlá auta jedinou roli. Vito Scaletta přece nebude jezdit v nějaké zrezavělé herce!

Z bláta do louže

Motivace blahobytem a lehkými děvami je univerzální, a i když jí Vito odolává snáze, než jeho buranský kolega Joe, končí to vždycky stejně. Společně se potácejí od problémů k průserům, kdy zbavit se nepozorovaně mrtvoly představuje pro oba grázly každodenní rutinu. S tím pochopitelně souvisí náplň jednotlivých úkolů, které na sebe navazují a tvoří dohromady páteř celé hry. Ne snad, že by z vás Mafie udělala prominentního hrobníka Empire Bay, ale pro násilné scény nejde nikdy daleko. Co je důležité: násilí tu má své, byť často velice sporné, místo. Jednotlivým čtvrtím vládnou národnostní a odvážně i rasové vášně a zločinci spolu jednají v rukavičkách jen tehdy, když se vyhýbají otiskům prstů.

Největší hrozbou pro hráče jsou ale sami scénáristé. Nezdráhají se zlikvidovat klíčové postavy příběhu, když si to situace žádá, a zároveň nemají problém komplikovat Vitovi život – pár let ve vězení je z celkového pohledu ještě docela legrace. Jako by kolem sicilského rebela s příčinou pomalu utahovali smyčku, ze které se jde sice na chvíli vysmeknout, ale vzápětí vás do ní realita lapí zas.

Tím vysmeknutím je ve světě Mafie samozřejmě střelba a honičky v autech. A obojí je tu zážitkem: pronásledovat cadillacy nepřátelského gangu, zatímco spolujezdci po sobě prskají olovo z ikonických tommy gunů, hráče spolehlivě strhne, a když se akce přesune ven z aut, stává se ze hry prvotřídní střílečka se vším, co si lze od žánru přát. Mechanismus krytí je snad nejlepší, jaký lze v současných hrách potkat, a výběr a zpracování zbraní dodávají přestřelkám punc gangsterského spektáklu. Je málo příběhových titulů, kde se na další akci vyloženě těšíte, ale přesně tohle jsem v rámci druhé Mafie zažíval neustále.

Herecký koncert

Všemu tomu střílení pochopitelně vypomáhá právě silný, uvěřitelný příběh. Jeho podání neskrývá své filmové inspirace (sám Vito se projevem pohybuje někde mezi Marlonem Brando a Jamesem Deanem), ale vše je podřízeno autorskému účelu a nekonají se žádné plytké exhibice. Českou verzi bohužel kalí skutečnost, že valná většina postav výrazně zaostává za výborným Martinem Trnavským v hlavní roli. Pokud vládnete angličtinou, případně vám nedělá problém stíhat titulky, neexistuje důvod, proč český dabing zapínat, pokud to tedy nepovažujete za nějakou prazvláštní formu vlastenectví.

Pokračování Mafie se totiž bez vlastenectví snadno obejde a dokáže po letech problematického vývoje stát na vlastních, zcela pevných nohou. Už to je úspěch, ale bylo by ošidné se s ním spokojit. Vitův osud toho naštěstí nabízí víc: pamětihodné scény a především dospělou herní náplň, která svého hráče až do samého konce udržuje v napětí a nedává mu prostor vydechnout. To může vadit všem, kdo se chtějí uprostřed otevřeného světa nechat rozmazlovat tisícem nedůležitých odboček, ale v tom případě si dotyční spletli hru – Mafia II není městskou akcí, ale fiktivní kronikou zašlé zločinecké éry.

Mafia II
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

V mnoha ohledech schizofrenní záležitost ve výsledném součtu funguje a nabízí silný, vypointovaný příběh vzdorného antihrdiny, pro kterého je Empire Bay pouze pódiem, kde odehraje (a hráč s ním) jasně danou roli.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz