Lost Odyssey

Jedno se Microsoftu upřít nedá – vždycky měl čuch na výhodné investice. A pak také fakt, že by v zájmu prosazení svého nového Xboxu na japonském trhu skočil i do jámy lvové, a to pěkně po hlavě. Pokud jste tedy již zaslechli kolující zvěsti o RPG „které nemá obdoby, které bude tak revoluční, že rozdrtí veškerou konkurenci, na které nebude mít ani Final Fantasy atd.“ vězte, že MS prostě ví, jak proslavit hru ještě před vydáním. Mluvím samozřejmě o Lost Odyssey (dále LO), vyhypované dílko z dílen firmy Squaresoft. V jejím čele stojí tým plný slavných jmen, pod zástavou samotného Hironobu Sakaguchiho, který je obecně považován za duchovního otce Final Fantasy. Více informací získáte z našeho předchozího preview z roku 2006, pro nás je nyní mnohem důležitější, co se od té doby změnilo.

Tisíc let amnézie

Hlavní charakter, nesmrtelný hrdina Kaim, je (ze zatím neznámého důvodu) odsouzen vyšší mocí k tisícileté nesmrtelnosti. To, co by možná pro někoho byl splněný sen, je pro něj prokletím. Trpí totiž amnézií a pamatuje si jen minimum z toho, co za poslední tisíciletí prožil. Jisté je jedno – poté, co ho na začátku příběhu potkáme v líté bitvě na vyprahlých sopečných polích s armádou mechanických nepřátel, se velice rychle něco zvrtne. Záhadný meteorit vyhladí vše živé v okolí stovek kilometrů a je jasné, že když se Kaim objeví jako jediný přeživší, začne mít velké problémy s okolními národy. Ty samozřejmě chtějí využít jeho nadlidské schopnosti jen a jen pro své účely. A jelikož jsou tyto magicko-industriální země uprostřed vleklé a krvavé války, vyhrotí se brzy situace na ostří nože.

Kaim (podoba se starozákonním Kainem pravděpodobně není náhodná, o to víc je v japonském RPG překvapivá) naštěstí neztratil paměť úplně. Něco z jeho vzácné minulosti se vrací, a to formou občasných záblesků. Druhá forma rozpomínání je o něco lákavější – jedná se o speciální předpřipravené sekvence Thousand Years of Dreams. Přicházejí ve spánku, většinou v návaznosti na důležité rozhovory s NPC postavami. Jsou sice prezentovány jen pomocí textu a obrazového materiálu, nutno ovšem dodat, že jde o zatraceně zajímavý text a skutečně překrásný obrazový materiál. To alespoň tvrdí zahraniční novináři, kteří již měli možnost hrát úvodní část příběhu. A stejně tak tvrdí, že spletitému příběhu LO sice zezačátku chvíli trvá než vytasí drápy, po čase se však rozjede takovým tempem, že nebudeme mít ani možnost odpoutat se od monitoru.

Záhada nesmrtelnosti

Netrvá dlouho a Kaim zjistí, že zdaleka není jediný nesmrtelný hrdina. Toto poznání přichází ve chvíli, kdy se na scéně objeví překrásná Seth, modrovlasá bojovnice zdatná v magii. Vyjde najevo, že se po okolním světě potuluje dalších pět takových nešťastníku a všichni že trpí ztrátou paměti. Jejich nalezení bude jedním z mnoha úkolů, které se na vás zezačátku navalí.

Zatím je nám známo devět hratelných postav, jež se k vaší skupině mohou, ale také nemusí přidat. Vedle Seth tak potkáte i další příslušnici opačného pohlaví, introvertku Sarah. I ona je zběhlá v magii a i ona intenzivně pátrá po příčinách své nesmrtelnosti. To Jansen Friedh si s nimi naopak těžkou hlavu nedělá. Víno, ženy, zpěv je jeho krédo a měl to všechno za dobu své existence již tolikrát, že si to už nějak ani všechno nepamatuje... Objeví se i dvojice urozených šlechticů, citlivá královna Ming Numara, zakladatelka Nimarského království, a bojovný princ Tolten, kterého však intriky dvora připravily o veškerou moc. Vedle dvou dětí Cooke a Macka (o oba pečuje Sarah) pak zaujme především dobrosrdečný pirát Sed. Jeho loď Nautilus vám bude nejednou k službám.

Na zteč!

Pro některé bylo možná zklamáním, když se dozvěděli, že LO nebude žádnou akční rubačkou, nýbrž RPG ze staré školy. Hra je navíc založena na časem ověřeném systému náhodných setkání. V moment setkání s nepřáteli se hra přesune do tahové části, kde probíhá boj. Jsou zde ovšem i jistá specifika.

Během hry budete kromě jiného nacházet prsteny s různými bonusy pro vaše útoky. Tyto prsteny byly aktivně zakomponovány i do bojového systému. Při každém útoku spatříte na zacíleném protivníkovi dva kruhy. Vnější kruh je větší, jak se však vybraný hrdina blíži k nepříteli, rychle se zmenšuje. Vaším cílem je zmáčknout tlačítko útoku ve chvíli, kdy dosáhnou oba stejné velikosti. Účinnost zásahu se pak generuje dle vaší úspěšnosti, hra vás sama ocení hodnocením Bad, Good anebo Perfect. Bad znamená, že se bonusy vašeho prstenu nezapočítají k útoku, Pefect naopak způsobí kritický zásah. Právě to je klíčem k neustálému aktivnímu zapojení hráče do akce.

Krom toho jsou tu pak samozřejmě i plošná a podpůrná kouzla, stejně jako možnost využití různých předmětů, specifických skillů, účinné obrany a útěku. Po jednotlivých bitvách následuje zisk zkušeností, prohlídka utržených předmětů, zbraní atd., případně i levelovaní.

Sleduj a uč se

Nějaký Skill Tree budeme ve hře hledat marně. Místo toho se nesmrtelné charaktery učí nové schopnosti skrze smrtelníky či nalezené předměty. Pakliže vám do skupiny přibude smrtelná postava s určitou schopností, stačí ji za pomoci systému Link připojit k některému z Nesmrtelných a ten se ji během soubojů brzy naučí. Stejně to funguje i se speciálními předměty – stačí je nějakou dobu nosit a osvojíte si vše, co přinášejí zajímavého. Ovšem pozor, každý Nesmrtelný se může naučit jen omezený počet Skillů, důkladně proto rozmýšlejte, jaké zvolíte.

Taktika bude v LO hrát nadmíru důležitou roli, počínaje správným rozestavením hrdinů na bitevním poli (ne vždy platí, že bojovníci půjdou do předních řad a mágové do zadních), vhodným využitím elementů konče. Ty jsou zde čtyři - země, voda, oheň, vzduch - a jak to tak bývá, každý účinkuje na něco. Voda na oheň, země na vodu, vzduch na zemi atd., však to znáte. Plyne z toho mnohé. Přinejmenším to, že foukat do ohnivého elementála se nevyplácí.

V tomto směru jsem měl jedinou obavu, a to, aby RE systém negeneroval souboje příliš často. Dle prvních soudů serveru IGN je tomu však přesně naopak – nepřátel je relativně pomálu, zato jsou však silnější, než bývá zvykem. Levelování navíc probíhá velkým tempem, jednotlivých útočných prstenů je obrovské množství (o to těžší je najít mezi nimi ten, který se skutečně hodí proti danému nepříteli), schopností a kouzel víc než dost a celkově je stále co objevovat. Pomyslnou korunu pak nasazují skutečně tuzí bossové. Tipnu si, že pokud někdo opravdu ví, jak tento žánr zpracovat, pak je to Hironobu Sakaguchi.

Vypadá to výborně

Lost Odyssey samozřejmě nevypadá jako původní CG videa, Unreal 3 engine se ale i tak činí na výbornou. Prostředí, charaktery, efekty, motion blur a depth of field, to vše již jsme v podobné (a ano, i lepší) kvalitě viděli u jiných titulů. LO ovšem ani nechce po grafické stránce konkurovat svým akčním bratříčkům ze stáje Microsoft. Zaměřuje se především na to, aby engine co nejlépe posloužil vyprávění příběhu – a zvládá to na výbornou.

Každý musí uznat, že souboje, vypadají báječně. Přinášejí těžko popsatelnou atmosféru skutečných hrdinských bojů, takovou, kterou se mohly blýsknout jen nejlepší díly Final Fantasy. Tomu samozřejmě mocně napomáhá i skvělý hudební doprovod, neb Nobuo Uematsu se zkrátka nezapře. Dojde-li tedy na hodnocení celkového dojmu z hraní, na první pohled se dá jen chválit.

Že by hype nelhal?

Skutečně kvalitní japonské RPG Xboxu 360 citelně chybělo. LO má přitom všechny znaky toho, co si pod slovem „kvalitní“ můžeme představit. Je to předně silný příběh (spisovatel Kiyoshi Shigematsu slibuje, že si i pobrečíme), zajímavé postavy, zábavně působící soubojový systém, lehce netradičně pojaté tradiční RPG systémy, lákavá grafika a mnoho dalšího. To vše sice trochu kalí nevalný úspěch Blue Dragon, prvotiny studia Mistwalker, můžeme-li se však spolehnout na první zahraniční hodnocení (všechna se pohybují okolo 90-95%), napodruhé již vývojáři nešlápli vedle.