L.A. Noire

Součástí historie by chtěl být každý. Proto lidé lezou po horách, vynalézají léky anebo vytvářejí hry. Ti z australského studia Team Bondi se už před třemi roky rozhodli, že věnuji hrám pokročilou animaci obličeje. Každému, kdo sledoval trailery uvolněné před vydáním L.A. Noire, muselo dojít, že se to vývojářům povede, a pokud jste přece jen měli pochybnosti, můžeme je v klidu zahnat i my po důkladném proklepnutí PS3 verze. Není to ale jenom animace obličeje, co dotváří celkový zážitek, L.A. Noire je o příběhu, vyšetřování a precizní práci detektiva.

Jsem Phelps, Cole Phelps

Děj L.A. Noire se odehrává několik let po druhé světové válce a bedlivě sleduje příběh Cola Phelpse. Cole je takový ten zásadový správňák, který se navíc vrátil z bojů v Iwo Jimě jako hrdina, což mu v jistém ohledu přidává na nesnesitelnosti. Nevykládejte si to špatně, ale všichni mají svého kostlivce ve skříni, o to hůř, když o něm víte. V případě L.A. Noire se k postupnému odhalování dostanete skrze nazelenalé válečné flashbacky, abyste měli šanci udělat si o hlavním hrdinovi ucelený obrázek, vývojáři však svoji snahu nedotáhli do konce. Kromě odkrývání věcí minulých se vůbec nezaměřují na současnost, a ačkoliv Cole několikrát mluví o své ženě a dítěti, ve hře je neuvidíte. Jde samozřejmě jen o drobnost, ale když už charakteristiku, tak kompletní.

Nicméně, Cole udělá snadno pochopitelný krok a po návratu z války zaklepe na dveře policejní stanice. Vyfasuje uniformu, stává se z něj ochránce zákona a hádejte co: jde mu to velmi dobře. Dokonce tak dobře, že rozlouskne případ vraždy, za což si získá uznání u jinak despotického šéfa a postupně se vypracuje výš. Tímto způsobem posune Cole svoji kariéru hned třikrát, vždy po několika vyřešených případech. Ze začátku jde pouze o nenavazující, oddělené případy, na pozadí se ale odehrává další příběhová linka, se kterou se ta Phelpsova nakonec střetne.

Denní rutina

Jednotlivé případy začínají vždy velmi stylově. V souladu s noirovým zpracováním nejprve posloucháte hlas vypravěče a posléze sledujete, co že se to vlastně stalo s obětí. Samozřejmě nevidíte, kdo vraždu spáchal, nic podstatného, z čeho byste čerpali během vyšetřování, i tak jsou ale jednotlivé scény zpracovány moc pěkně a navodí atmosféru. Pak už se rozbíhá stále stejný kolotoč, který možná bude mít zejména v první polovině hry neblahý dopad na motivaci. Detektivové se sejdou v brífinkové místnosti, velitel sdělí Phelpsovi a jeho převážně neschopnému parťákovi adresu místa činu a vyšle je zajistit důkazy.

Následná cesta městem odpovídá na velkou spoustu otázek. Za prvé, Los Angeles je zpracováno věrně své skutečné předloze a vývojáři se rozhodně netají tím, že je obrovské. Možnost jet si, kam chcete, však trochu postrádá smysl, neboť L.A. Noire je lineární a dopředu danou hrou, která vás povede po kolejích přesně tam, kam potřebuje. Pokud se přece jen rozhodnete jen tak se projíždět, dostanete možnost se tu a tam pustit do řešení malých vedlejších úkolů, spočívajících v drtivé většině jen v honičce s pachatelem a jeho odprásknutí. Nezní to nijak slavně a věřte, že to skutečně nijak slavné není. Jen výplň, kterou jsem osobně po několika honičkách přehlížel.

Další věcí je jízdní model aut, který mi jednoduše nesedí. Chcete-li jen trochu pootočit volantem, auto si stále frčí rovně a reaguje až v momentě, kdy dáte analogovou páčku do krajní pozice. To vám prakticky znemožňuje rychle kličkovat mezi projíždějícími auty a dělat přesně to, co chcete. V porovnání s jízdním modelem Mafie 2 se může ten v L.A. Noire celý zarudlý studem krčit v koutě. Na druhou stranu, ve většině případů nemusíte řídit vůbec, stačí jen déle podržet tlačítko pro nastoupení do auta a parťákovi určit, kam že se to pojede.

Práce detektiva

Až dorazíte na místo činu, čeká vás ostatními policisty střežený a zajištěný prostor, v jehož středu se nachází tělo. Jeho prozkoumání je nezbytnou součástí hry a pokaždé se díky tomu odpíchnete trochu dále. Interaktivní natáčení a prohlížení jednotlivých částí těla působí pěkně a dodává hře šmrnc, není to však jenom tělo. Kolem se nacházejí další vodítka v nejrůznějších podobách, ke kterým je rovněž nutné přidřepnout, vzít do ruky a důkladně prohlédnout. Někdy se jedná jen o neužitečnou cetku, většinou ale jde o důležitý předmět, který vás bude postupně směrovat k vyřešení případu. Abyste si byli vždycky stoprocentně jistí, že se už na místě činu nenachází nic, co by ušlo vaší pozornosti, stačí se trochu zaposlouchat do hudby hrající na pozadí. V momentě, kdy přestane, je jisté, že můžete vyrazit k výslechům.

Právě zde vytahuje L.A. Noire všechny své trumfy a věřte, že se právě výslechy stanou tím, na co se budete těšit v každém případu nejvíc. Ve spolupráci se svým notýskem, do kterého se automaticky zapisují všechny indicie a důkazní předměty, začne palba otázek, na jejichž koncích vždy stojí důležité rozhodnutí. Lže osoba před vámi? Pokud máte důkaz, můžete ji ze lži nařknout, pokud nemáte, ale přece jen vám něco nehraje, zvolíte možnost pochyby. A nakonec, když jste si jistí, můžete souhlasit s výpovědí a posunout výslech o kousek dál.

Jak tohle odhalit už je dobře známo – během rozhovoru sledujete obličej vyslýchaného a usuzujete na základě grimas, mimiky a pohybu očí. Jak vypadá člověk, který právě lže, všichni dobře víte, a vsaďte boty, že to poznáte i v L.A. Noire. Animace obličeje je zkrátka skvělá a zaručeně se postará o to, že odteď budou všechny hry bez podobného systému jen pro smích. Na druhou stranu, až z vás opadne nadšení, začnete odhalovat i značné nedostatky, které pak ve výsledku kazí celkový dojem. Výslech je možné pokazit tím, že budete přehnaně nedůvěřiví, i naopak, bez ohledu na to se ale vlastně nic neděje. V jeden moment na vás tedy může podezřelý začít řvát, co si to vlastně dovolujete, obviňovat jej z vraždy, aby byl při další otázce krotký jako beránek a podstrojoval vám. Tohle zkrátka lidé z Team Bondi nezvládli a výslech, který má jevit známky uceleného rozhovoru, je roztříštěn na jednotlivé otázky.

Vrah je zahradník

Nechci tím ale naznačit, že je nutné za drobné mouchy systém odsoudit. Jde o prvek, který se ve hrách nevyskytuje často, proto je nutné náležitě si jej považovat. Ale ono to jde samo, bez přemlouvání. Skvělé animaci obličeje totiž sekundují perfektní dialogy a dabing. Vše působí filmovým dojmem, bohužel ale jen do bodu, než dojde na střelbu. Naštěstí jí ve hře není příliš, detektivové se raději mlátí na férovku, a většinou je situována na konec nějaké vražedné série, i tak se ale budete spíše trápit. Systém krytí je nešikovný a Cole, schovaný například za futry, nikdy nedělá přesně to, co po něm chcete. Výsledkem je naběhnutí před hlavně zločinců a následný restart od posledního, automaticky uloženého checkpointu. Samotná střelba je necitlivá přibližně jako řízení auta, takže díky bohu za automatické míření, které vaše trápení omezí.

Po všech eskapádách, které v rámci případu podstoupíte, nachází čas na odhalení vraha. Na základě toho, jak se vám daří při výsleších, je možné padoucha odhalit dřív nebo později. Od toho se pak odvíjí počet bodů, kterými se navýší Phelpsova úroveň, a také spokojenost již zmiňovaného velitele. Mimochodem, jde o tak nesnesitelného blba, že máte chuť nakopat ho do zadku za každý jeho výstup, ale to k podobným filmům… totiž hrám patří.

Bez dlouhého přemýšlení tedy mohu L.A. Noire doporučit všem, kdo mají doma konzoli. Bez ohledu na to, jestli mají rádi střílečky, nebo simulátory. Hraní je o tom, umět si hrát, a právě to L.A. Noire dokazuje. Skvělé, dosud neviděné prvky působí příjemně, na druhou stranu se ale po vychladnutí přece jen objevují i chyby a některé z nich vysloveně rozčilují. Nikdo ale neříká, že by se z L.A. Noire nemohla stát série, dvojka s ještě lepší grafikou, která v celku nepůsobí nijak úchvatně, by byla taky skvělá, ale to až někdy příště. Teď už zase zpátky do Los Angeles!