Kororinpa

Na téma „vedeme bludištěm kuličku“ už vytvořili vývojáři hned několik her. Kromě Kororinpy na Wii ještě Super Monkey Ball, který vyšel už před asi půl rokem jako jeden ze skoro launchových titulů pro Wii. Sága vede ale ještě dále do minulosti, až k firmě Atari a k designérovi s česky znějícím jménem Mark Cerny, který v sedmnácti letech vytvořil v roce 1982 na coin-op automaty hru Marble Madness (freeware remake). Cerny vlastní dnes trojmužnou konzultační agenturu, která pomáhá různým americkým vývojářům s designem jejich her. Jistě nikoli nezajímavá a jistě velmi zisková práce.

Zpět ale k nejnovější variaci na více než dvacet let starou klasiku. Zatímco v Marble Madness jste vedli kuličku bludištěm, u Kororinpy nakláníte bludiště samotné, abyste v něm kuličku posunovali. S wiimotem máte plnou možnost bludiště jakkoli otáčet v 3D prostoru vpřed, vzad, naklánět jej na jakoukoli stranu, prostě udělat cokoli, abyste kuličku dostali co nejrychleji do cíle a aby vám nevypadla do bezedné propasti pod ním. Ovládání funguje naprosto skvěle, občas dokonce musíte úplně otočit wiimote vzhůru nohama.

Úkol, který před hráčem stojí, je jednoduchý. V bludišti musíte sesbírat všechny diamanty, vyhnout se překážkám, nespadnout a dokoulet se do cílového „teleportu“ v co nejrychlejším čase. Hra nabízí hned několik prostředí, ve kterých se bludiště nacházejí, od cukrářského krámu přes louku až po velkoměsto, podle toho vypadá i jejich grafika. Takže budete svou kuličku prohánět po sušenkách a čokoládové polevě, ale i po asfaltové silnici či sjíždět eskalátor. Bludiště jsou skvěle navržená a občas dají docela zabrat. Bohužel, občas vám nepomůže kamera, která je fixní a není s ní možné otáčet, občas je tak na kuličku špatně vidět a nemůžete se připravit na problém, který vás očekává za zatáčkou. Na druhou stranu máte nekonečno životů, po každém pádu kuličky mimo bludiště se vracíte zpět na start, což vás pouze zdržuje. S dalšími a dalšími splněnými úrovněmi se dočkáte nových kuliček ve tvaru fotbalového míče nebo berušky, ale také prasátka či kočky, které vydávají z reproduktoru wiimote po každém nárazu příslušné roztomilé zvuky.

Příliš krátká kulička

Největším problémem Kororinpy je, že je tak zábavná, že si velice brzy uvědomíte, jak nesmírně je krátká. Pětačtyřicet bludišť, která musíte s kuličkou odnavigovat do konce, vám vydrží tak na jedno delší odpoledne. Sice byste se podle vývojářů měli po jednom splnění úrovně snažit ji dokončit znovu a rychleji, ale ve skutečnosti vás k tomu nic moc nevede, ve hře nejsou žádné extra bonusy, které by stály za tu námahu. Dalších čtyřicet nových bludišť, která se otevřou po dohrání hry, jsou ta samá, jimiž jste právě prošli, jen zrcadlově obrácená, což nestačí.

Hře chybí kromě tak dvojnásobného počtu úrovní ještě připojení na internet, kde by bylo možné stahovat nová bludiště a více módů. K dispozici je pouze hra pro jednoho a dva hráče přes split screen, kde jenom soupeříte o to, kdo do cíle dorazí jako první.

Nic to nemění ale na tom, že Kororinpa je graficky povedená hra, která kdyby vyšla v tak tříčtvrtinovém rozsahu na Virtual Console za cenu tisícovky Wii bodů, aspirovala by na výborné hodnocení. Za plnou cenu mám ale velký problém ji doporučit. I když jako „mírumilovná roztomilá hříčka“ pro hezčí polovinu lidstva, plní svou roli docela dobře.