Když si hráč koupí Mac

Možná jste si právě domů přinesli svůj první Mac. A nebo o něm zrovna teď uvažujete. Jak je to ale s hrami na počítačích od Applu, položí si jistě dříve či později otázku každý, kdo navštěvuje tyto stránky. S touto neznámou by vám mohl pomoci tento text. Nemá smysl věnovat se Macům jako takovým. I na českém webu se tématika takzvaného „switche“, tedy přechodu z Windows na Mac probírá velmi často a do hloubky. Hry ovšem stojí většinou opodál a přitom i jim už pomalu kvete na sněhobílých a hliníkových strojích s nakousnutým jablíčkem ve znaku pověstná pšenka.

Je pochopitelně hloupost namlouvat si, že Mac OS X je dnes už zcela rovnocennou platformou, co se her týče. Nabídka titulů pro Windows a konzole je stále nesporně rozmanitější. A my se vás určitě nebudeme snažit přesvědčit o opaku. Naštěstí situace se v tomto směru lepší doslova rok od roku a lví podíl na tom určitě má nečekaný boom her na iPhonu. Teprve ty – respektive jejich ekonomický potenciál – přesvědčily zakladatele Applu Stevea Jobse, že hráče není tak úplně dobré brát na lehkou váhu a při prvních potížích je hodit přes palubu, jak se tomu naneštěstí několikrát v minulosti stalo.

Nevlastní sourozenci

To, proč vám Mac disk s hrou pro Windows leda vyplivne z mechaniky, je jasné. Stejně jako v případě konzolí a PC máme tu čest s naprosto odlišnou platformou. Veškeré hry určené původně pro jiný systém se tak musí portovat. To pochopitelně není dáno jen prostou odlišností OS, ale naprostou nekompatibilitou některých technologií. Když se vývojář PC hry rozhodne svůj titul uvést i na Xbox, jde dost možná často o jednodušší úkol než převést tentýž software na Mac, byť je klasickému PC v mnoha směrech logicky příbuznější. Jednou z klíčových problémových technologií je třeba DirectX od Microsoftu. Macy si totiž tykají jen s OpenGL, a pokud s tím vývojáři nepočítají, je zle.

Naštěstí čistě technicky vzato nejde o nepřekonatelnou překážku. Možné je dnes – po přechodu Applu k procesorům od Intelu – portovat v podstatě každou hru. Je to jen otázka vůle a peněz. Právě druhá jmenovaná podmínka až doposud bránila většímu rozšíření her na Macu asi nejvíce. Když není dost hráčů, chybí pochopitelně i chuť nákladně rozšiřovat nabídku. Počítače od Applu jsou přitom pro hry v podstatě překvapivě vhodné. Jedná se zpravidla o rychlé a velmi výkonné stroje, které navíc – s přimhouřením oka trochu podobně jako konzole – existují jen v omezeném počtu hardwarových variací a konfigurací, což vývojářům usnadňuje práci.

Jak si (ne)usnadnit práci

Aby to ale nebylo tak snadné, komplikují ji na druhou stranu i okolnosti, na které by člověk zřejmě zprvu vůbec nepomyslel. Jednou z nich je i middleware – v poslední době velmi oblíbený způsob, kterým se tvůrci her vyrovnávají s řadou technologických fines ve svých titulech. Tým, který nechce strávit dlouhé měsíce práce na dílčí technologii, jakou je třeba fyzikální engine či podpora multiplayeru, svěří tuto „maličkost“ nějakému externímu studiu nebo si vypomůže licencováním už existující platformy. Ve chvíli, kdy ale dojde na port, je zle. Technologie se musí nejen uzpůsobit odlišnému operačnímu systému, ale zpravidla i znovu licencovat, což představuje další nepříjemné náklady pro vývojáře nebo vydavatele. Často se navíc stane, že port technologie v návaznosti na její potřeby není vůbec možný, a tak je třeba ji nahradit nějakou konkurenční, která na Macu existuje – pokud nějaká taková vůbec je.

Ale přejděme konečně od nepopulární teorie rovnou k lákavé praxi. Nemá smysl pokoušet se vyjmenovávat náhodně vybrané AAA tituly, které mají i na Macu své zastoupení. Vezměme to tedy raději přes velké vydavatelské ryby. Například EA patří mezi firmy, které začaly podporovat Macy teprve nedávno. Přesto už nyní existuje poměrně slušný výběr her, jež existují i v nativní verzi právě pro tuto platformu. Maců si už pomalu začíná všímat i konkurenční Ubisoft, ale ten nejdravější žralok do jablečných vod připlouvá právě v těchto dnech. Už 12. května totiž Valve uvede na Macy svůj systém Steam. Majitelé Applů si tak konečně v plné kvalitě vychutnají nejen řadu klasických hitů této firmy v čele se sériemi Half-Life, Counter-Strike, Left 4 Dead a Portalem, resp. jeho pokrčování, ale především si slibují, že existence Steamu povzbudí i další vývojáře a vydavatele, aby své tituly nabídli i pro tuto platformu.

Když se blýská na lepší časy

Naštěstí existují už dnes takové firmy, které to vůbec nepotřebují. Dříve mezi ně patřil třeba i slavný tým Bungie se svým zdařilým Doom klonem jménem Marathon. Zamýšlený macovský velehit Halo už ale nakonec zamířil na docela jinou platformu. Tím také skončilo období, kdy se Apple mohl pochlubit vlastní porcí skutečně exklusivních her, které z Maců v podstatě vymizely. Na druhou stranu mohou být dlouholetí uživatelé vděční za výjimečnou podporu týmů, jako je Blizzard nebo id Software. Obě tyto společnosti už tradičně nabízí veškeré své tituly pro Macy, v případě prvně jmenované dokonce zpravidla na jediném disku spolu s verzí pro Windows.

Podobně velkorysým přístupem se naštěstí může pochlubit i řada indie týmů. Na tomto poli si nemají jablíčkáři v podstatě na co stěžovat. Z okruhu nezávislé scény vychází pro Mac drtivá většina toho, co stojí za pozornost v čele s peckami typu Braid, Plants vs. Zombies, World of Goo nebo českým Machinariem. Je to pochopitelně dáno skladbou a povahou uživatelů Maců, kteří ctí originalitu (a rádi za ni zaplatí), a je moc dobře, že jim zůstávají vývojáři věrní. Už dlouho se navíc špitá také o oficiální konverzi Game Makeru, která nejenže by jistě rozšířila řady vývojářů pracujících na Applu, ale především by umožnila, aby se hry vzniknuvší pod tímto nástrojem lehce daly převést na Macy.

Všechno na Macu není

Co když ale tu svou vysněnou pecku na Macu nenajdete? Nevěšte hlavu, existuje celá řada více či méně elegantních řešení, jak si hry pro Windows na Applech zahrát. V první řadě: každý Mac lze proměnit v klasické PC a nainstalovat na něj třeba Windows 7 (ale i starší verze nebo linuxové distribuce, pokud o to stojíte), aniž byste se museli vzdát Mac OS. Při startu počítače si jen pohodlně zvolíte systém, který chcete spustit. Popsané řešení je pochopitelně lehce náročnější na volný prostor na pevné disku, ale když odhlédneme od nutnosti restartovat systém při přechodu na druhý OS, poskytuje s přehledem nejvyšší možný výkon. Druhou možností je pak emulace. A i v tomto případě můžete vybírat ze dvou řešení. První spočívá ve specializovaných aplikacích, jako je VMware Fusion, Parallels Desktop for Mac či VirtualBox, které emulují celé Windows se vším všudy. Zvolený alternativní systém se pak spouští přímo za běhu Mac OS a celý se chová jako jedna velká macovská aplikace. Výhodou je, že není třeba vypínat počítač. Nevýhoda je stejně zřejmá – běh dvou OS najednou není nijak nenáročný na výkon. I když se ale tyto programy běžně využívají třeba pro provoz specializovaného účetního nebo databázového softwaru, který na Macu nemusí mít vhodnou alternativu, jejich tvůrci stále častěji myslí i na podporu 3D technologií a her obecně.

Poslední řešení, jak si užít moderní Windows hry na Macu, má jméno CrossOver Games. Tento software od společnosti CodeWeavers založený na systému Wine funguje jako „překladač“ her. Aplikace sice dovoluje instalovat jen vybrané tituly (až doposud se jí dařilo především díky neoficiálním Steam hrám pro Mac), ale rozhodující výhodou je skutečnost, že k jejímu provozu Windows vůbec nepotřebujete. Neprovozujete tedy ve skutečnosti další systém, ale jen jakýsi prostředník, který by v ideálním případě neměl mít takové hardwarové nároky. Otázkou je, jak si tato platforma s přibývajícími oficiálními hrami pro Mac v dalších letech povede. Nic se totiž pochopitelně nemůže rovnat nativnímu programu přímo od autorů originálu nebo specializovaných týmů, jakým je třeba Aspyr, které mají s konverzemi bohaté zkušenosti.

Zalovte v jablečném rybníku

Blížíme se pomalu k závěru, a jestli i na vás z toho povídání padla trocha nostalgie, snad oceníte náš poslední tip. Nemůžeme psát o emulaci a nezmínit se alespoň slovem o hraní starých her na Macu. Nemá smysl rozepisovat se o všech možných platformách a retro konzolích, které mají své jablečné emulátory. Jednu ale opominout nelze – MS DOS. Emulační legendy ScummVM a DOSBox samozřejmě existují i pro Mac, a to ve skvělých verzích. Druhá jmenovaná má ale navíc naprosto úžasný frontend jménem Boxer, který komfortem a jednoduchostí ovládání podle řady uživatelů hravě strčí do kapsy veškerou konkurenci z PC. Nu, posuďte sami.

Pokud se chcete o hrách na Macu dozvědět více, určitě se vyplatí navštívit oficiální stránky Applu, magazín Inside Mac Games nebo blog The Mac Gamer. Zajímá-li vás, zda váš oblíbený titul na Macu vyšel, skvěle poslouží web gameDB. A pokud hledáte nějakou demoverzi, patch či rozšíření, dobře pořídíte na stránce Macgamefiles.com.