James Cameron´s Avatar: The Game

Hry dle filmu se většinou dělí do dvou kategorií. Buď se jedná o paskvil vezoucí se na úspěchu filmového kolegy, nebo se vývojářům podaří vytvořit zajímavý projekt, který z filmu využije to podstatné. Avatar naštěstí patří do druhé kategorie. Ubisoft na to šel chytře a místo omývání filmu (na který se stejně půjde podívat 90% populace Země) se rozhodl všem potenciálním divákům rozšířit obzory. Hra tak popisuje místo událostí filmu začátek samotného konfliktu korporace těžící drahocenný minerál Unobtanium a domorodých šmoulů Na´vi bránících svůj domov. To samozřejmě dává vývojářům velkou svobodu a určité odpoutání od scénáře, čehož také bohatě využívají.

Začátek je jednoduchý. Vyberete si z množství postav a jejich identických avatarů a hurá na Pandoru, nádhernou a přitom smrtící. Vy na sebe berete roli signálového specialisty a po krátkém uvedení do situace (tady máte píseček a za plot ani krok, jinak vám nějaká pampeliška ukousne ruku) se již můžete zapojit do klasické práce vojáka na nepřátelském území. Kontrola území, hlídání přístrojů pro odpuzování divoké zvěře, to bude vaším denním chlebem. Po pár úkolech se poprvé zhostíte svého avatara a po několika dalších pak nastane kýžený zlom příběhu, který dělí hru na dvě samostatné části a dva herní zážitky. Budete si totiž muset vybrat, zda zůstanete věrni vojákům, nebo se připojíte k domorodcům. Tím si samozřejmě také vyberete, zda budete po zbytek hry hrát za člověka či Na´vi klona, což drasticky různí způsob hraní. Zatímco lidé mají devastující arzenál zbraní všeho druhu, Na´vi se musí spolehnout především na přírodu, ostrý hrot šípu a pár dalších sečných zbraní. Tím si hra alespoň částečně pomáhá k opětovnému zahrání.

Vojákem či domorodcem?

Většinu herní náplně tvoří klasické úkoly „dojdi tam, zabij toho, přines toto“, takže se k polovině hry začne dostavovat lehký stereotyp. Moc nepomáhají ani vedlejší úkoly od různých členů frakcí, protože se stále jedná o ten samý koktejl. Naštěstí přidali vývojáři do herní směsi několik věcí, které vám pomáhají udržet pozornost. První z nich je automatizovaný RPG systém vývoje vaší postavy. Po nasbírání určitého počtu zkušeností se vám inovuje inventář, druhy zbraní i vaše základní schopnosti (tedy síla, výdrž, rychlost atd.) a vy se tak máte neustále k čemu hrnout dále. Každá z frakcí má 20 unikátních vlastností a 30 druhů zbraní, které dostáváte v průběhu kampaně. Lidé se dočkají boostu reakcí, raketového útoku, přenosného odpuzovače zvěře aj., Na´vi pak nabízejí neviditelnost, ochromující vlnu a vůbec vše, co je spojené s Pandorou a její přírodou.

Vývojáři nezapomněli ani na multiplayer, který je tu však podán jako přidaná hodnota a tudíž od něj Pandorský Battlefield očekávat nemůžeme. Přes internet či LAN se můžete pustit do bojů dvou znepřátelených stran, jejichž konfliktu už budete mít plné zuby ze samotného singleplayeru. Žádné bonusy tu nečekejte. Pokud ale rádi cucháte kamarádovi obličej mačetou, dejte multiplayeru šanci.

Mimozemská Amazonie

Jedním z velkých lákadel titulu je samotná planeta Pandora a její překrásné pralesy a levitující hory. Tedy možnost si pořádně a v klidu užít onen svět, kterým ve filmu jen profrčíme. Celá planeta se dělí na několik oblastí, mezi kterými cestujete pomocí průvodců. Potěší určitá svoboda pohybu, jelikož všechny úkoly (questy chcete-li) řešíte dle vašeho výběru a pořadí. Jakmile skončíte v jedné oblasti, můžete se přesunout do druhé, nebo to udělat kdykoliv jindy. Každá z oblastí je dost rozlehlá na to, aby to chtělo nějaký ten dopravní prostředek. Opět tu máme dva druhy prostředků rozdělené dle stran. Lidé mají klasické buginy, obrněné džípy, chodící mechy, vrtulníky (Scorpion) či velké transportéry (Dragon). Na´vi naopak využívají zvířat, díky čemuž osedláte létající ještěrky Seze či místní koně Pa´li. Obě strany pak mohou pro rychlocestování využít teleportačních zařízení (na straně Na´vi stromů duší).

Far Cry na Pandoře

Nepoměrně důležitým úkolem pro Ubisoft bylo vytvořit svět Pandory tak, jak jej známe z filmu, a přitom doplnit kilometry cest a míst, na které jsme se při sledování neměli šanci podívat. K věrnému zobrazení subtropů posloužil engine z Far Cry 2 a věru nezklamal. Překvapí velmi pestré a věrné zobrazení vegetace, vody a atmosféry Pandory obecně. Skvěle vymodelovaní jsou také všichni živočichové i stroje ze strany lidí. Jediné klopýtnutí bych vytknul na straně modelů samotných postav lidí i Na´vi, které postrádají ostřejší textury i výraznější detaily. To už však není tak bolestné, jako by to mohlo být při samotném herním prostředí, které tu hraje první housle. K plynulému chodu ale budete potřebovat dostatečně silný stroj. Příjemnou maličkostí je detektor, kterým můžete skenovat prakticky vše živé i neživé na planetě a dozvědět se o všem něco více. Veškeré informace se vám navíc zapisují v Pandorapedii, pro cestovatele a objevovatele tak má hra co nabídnout i mimo akční příběhovou linku.

Hudební podkres věrně kopíruje ten hudební, i když tak epický soundtrack tu nečekejte. Skladby jsou vybrány s citem ke každé situaci a proto můžeme hodnotit pozitivně. Dabing je veskrze průměrný a kvůli absenci hrdinů (a tedy i herců) z filmu ničím z řady nevybočuje. Alespoň že ta Sigourney tu je, která už bohužel svým vzhledem moc nikoho nepotěší. Škoda, sexy hlásek Zoe Saldany by neuškodil.

Jako celek působí Avatar velmi svěží a příjemnou střílečkou, kterou si zkrátíte dlouhé zimní večery. Nenabízí nic mimořádného a v žánru nevídaného, dokáže ale zabavit a především nekazí dojem z filmu, ani se nesnaží využít jeho popularity. Ubisoft opět předvedl své kvality a nabídl herní adaptaci, která se řadí mezi ty více povedené. Nechť vás Eywa provází.