Úplně na rovinu se přiznám, že jsem dříve patřil k těm, kteří celému oboru virtuální reality věštili nepříliš slavný konec. Případně jen úpadek někam do oblasti niche zájmu fajnšmekrů. O to příjemněji mě překvapuje, že se dokázaly futuristické brýle celkem úspěšně etablovat i v mainstreamu. Postupem času hráčská obec tak nějak přišla na to, že technologie absolutně nemá šanci (minimálně ve víceméně vzdálené budoucnosti) nahradit klasické hraní na obrazovkách, ale že může existovat vedle a přinášet výrazně unikátní zážitky. Z hluboké tůně prvoplánových technologických demoverzí také postupně vyvstaly první skutečně úspěšné hry, jmenovitě Beat Saber.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 14 990 korun
• Hmotnost headsetu: 565 gramů (s ležícím kabelem, ten nelze odpojit)
• Hmotnost jednoho ovladače Sense: 167 gramů
• Výdrž ovladače Sense: Na jedno nabití cca 3 až 4 hodiny. Vzhledem k tomu, jak dlouho lze hrát bez přestávky je to dostatečná hodnota, pokud se nechcete při hraní střídat
• Rozlišení na jedno oko: 2000 x 2040 pixelů

Co je ale klíčové, do oboru se kromě dedikovaných výrobců pustili i hardwaroví giganti (HTC) a především pak ti herní, tedy PlayStation. Po letech tak můžu v ruce, nebo spíš na hlavě nosit druhou generaci brýlí pro virtuální realitu PlayStation VR. A teď se vám pokusím co nejblíže představit, jak se talentovaným inženýrům v Japonsku povedlo virtuální realitu posunout zase o krok kupředu.

KOUKAT NA SVĚT SKRZ… ČOČKY

Na začátek můžu rovnou předeslat, že jde o krok pořádně obrovský. Nebudu zastírat, že nejsem vyložený odborník na VR brýle, ale už jsem pár headsetů na hlavě měl, a spokojeně můžu říct, že jsme se od dob starších Oculů a prvního PSVR opravdu výrazně posunuli. 

V minulosti jsem s VR brýlemi měl vždy dva zásadní problémy. Na jedné straně stály tupé hry, které jen surově ukazovaly, co technologie dovede, aniž by dokázaly stavět na nějaké chytřejší designové myšlence. K tomu se vrátíme v recenzích her, které budou vycházet paralelně s tímto textem (aktuálně třeba Horizon Call of the Mountain).

Na druhé straně pak byla samotná hardwarová omezení. Rozlišení a grafická kvalita zobrazovaného byly dlouhodobě hrubě nedostatečné proměnné. Z pohledu na nevzhlednou mazanici v brýlích se mi vždycky dělalo šoufl, a z na první pohled velmi atraktivní metody hraní her se tak subjektivně stávalo něco spíše nedostižného. Nemluvě o těžkých, nepohodlných, opocených headsetech, v případě PSVR navíc pospojovaných absurdně složitým systémem kabelů.