Halo 3: ODST Remastered

Halo je pro většinu herního světa synonymem pro uřvané fakany, chlemtající Mountain Dew a rochnící se rypákem v Doritos. Ne náhodou. Multiplayer v Halo hrách vždy přitahoval podivné existence díky své kompetetivnosti a přístupnosti. Před šesti lety se Bungie pokusili o změnu. Samostatný přídavek ODST, překlenující dějové události mezi druhým a třetím dílem, byl něco diametrálně odlišného. Nabídl nečekaně komorní, ale přitom extrémně návykovou kampaň a v té době stále ještě nekoukaný multiplayerový mód Firefight. S tím jsme se museli v remasterované verzi rozloučit, ale naštěstí nám zůstal příběh. A, panejo, ten tedy nezestárl ani o den.

MÍŇ JE VÍC

Dá se říct, že v dnešní uspěchané době, kdy Battlefieldy i Call of Duty honí jeden futuristický gadget za druhým ve snaze být co nejbombastičtější, se ODST může cítit tak trochu nepatřičně. Nedostáváte totiž pod svou kontrolu žádného nabušeného Spartana, nýbrž (ne)obyčejného mariňáka, pro nějž je seskok z oběžné dráhy přímo do ulic města New Mombasa první skutečnou bojovou akcí. Podstata hratelnosti se dělí na dvě rovnoměrné poloviny. V té první procházíte temnými uličkami otevřeného města, které ozařují hořící auta a budovy, přičemž sem tam narazíte na osamělou hlídku mimozemských nepřátel. Nábojů rozhodně není nazbyt a vaše výstroj také není z nezničitelného kevlaru, tudíž se občas vyplatí vzít nohy na ramena, případně se za použití udělátka pro noční vidění jednoduše proplížit do další části. Samotného boje si totiž dosytosti užijete ve druhé části, kdy si prožijete „vzpomínky“ na všechny členy vašeho týmu, jež byli vysazeni do města souběžně s vámi, ale narozdíl od vaší maličkosti nestrávili šest hodin ve stavu bezvědomí jako důsledek příliš tvrdého dopadu.

Samozřejmostí je nová dávka achievementů, jejichž počet se zastavil na číslu 99.

Díky tomuto střídání tempa si jednak mnohem více užijete adrenalinovou akci, jejímž největším kladem je, paradoxně, její uvěřitelnost. Ještě jednou – vy nejste Master Chief a proto nemůžete skákat z velké výšky, nepřežijete ránu z kanónu a pro doplnění zdraví musíte sbírat staré dobré lékárničky. Pomalé tempo první, „průzkumné“ části navíc nahrává tomu, že v akčnějších pasážích není nutné zobrazovat přehnaně neuvěřitelné kousky. Když už ale zpoza rohu vykoukne Scarab, je to zážitek, na který se nezapomíná.

Remasterovaná grafika vám dech rozhodně nevyrazí. Ne proto, že by lidé z 343 Industries udělali špatnou práci, ale protože za oněch šest let zkrátka nedošlo k takovému technickému skoku, abyste si mnuli oči a čistili brýle nad tou nádherou, která vlastně vypadala docela dobře už tehdy. Nové je pochopitelně Full HD rozlišení a 60 snímků za vteřinu. Na technické zpracování jako takové si stěžovat nelze, ovšem, jak je zmíněno ostatně i ve videoboxu na mnohem větším prostoru, kvůli nové grafice vyniknou chyby, které v původní hře nikdo za chyby nepovažoval. Řeč je pochopitelně o neexistujícím motion capture, kdy tehdy lidé z Bungie ručně animovali všechny postavy v in-game animacích. Dnes už to vypadá nepatřičně a jejich nerealistické pohyby, v kombinaci s úžasným dabingem (tisíckrát podtrhnout) a uvěřitelnou grafikou dovedou lehce rozhodit pozornost.

JE TU CO DĚLAT

Samozřejmostí je nová dávka achievementů, jejichž počet se zastavil na číslu 99, tedy dvojnásobku původní hodnoty. Ačkoliv to příliš často neděláme, je nutné se minimálně pár větami zastavit i u ceny, neboť nastavit ji pro český region na 99 korun dělá z remasterovaného ODST nikoliv slušivý dodatek k už tak macaté Master Chief kolekci, bez níž hru nespustíte, ale absolutní nutnost, ze které vymáčknete daleko více zábavy, než jen šest hodin singleplayerové kampaně. I přes již zmíněnou absenci multiplayerového módu Firefight se právě nové achievementy, bezchybná kooperace (funguje startování od různých checkpointů ve chvíli, kdy misi potřebujete vypnout v polovině) a na nejvyšší obtížnost i nutnost týmové spolupráce postaraly o to, že reálná hodnota hry několikanásobně převyšuje její cenu.

Asi jste si všimli boxíku nad tímto odstavcem, který vás nechá nahlédnout do tajů soundtracku. Ten se naštěstí nezměnil ani v jednom jediném tónu (pocit z „čistšího“ zvuku může být do značné míry subjektivní) a stále stojí na pomyslném Olympu herní hudby hodně vysoko, ne-li úplně nejvýš. Pro ty, kteří původní hru nehráli, je třeba dodat, že je do jisté míry interaktivní. To znamená, že se přizpůsobe tomu, co ve hře právě proživáte a jednotlivé skladby se často překrývají proto, aby ještě umocnily váš zážitek. Jestliže jste před lety ODST minuli jako nechtěný datadisk, teď je ta správná chvíle napravit jeden velký hřích a naplno se ponořit do jednoho malého velkého dobrodružství.