Guitar Hero: Greatest Hits

Článek

Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny

Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.

Externí redakce

4

Průmysl hudebních her je sice velmi poslušná dojná kráva, ale ani ona nevydrží věčné tahání za cecky. Všichni to vědí, kdo by se však omezoval, když z jejího vemene vytéká zlaté mléko? Příkladem dojení nikoliv nerozumného, naopak vrcholně vypočítavého, je i novinka Guitar Hero: Greatest Hits. Nejde o pokračování, datadisk, off-spin ani nic podobného: po vzoru hudebních Best of kompilací přináší "to nejlepší" z dosud vydaných her pod značkou Guitar Hero a spoléhá na nostalgii veteránů série a zájem těch, kdo doposud nepili mléko.

Sex, drogy a Guitar Hero

Důvody, proč by se mohla hra se zkratkou GHGH (poetickou asi jako kašel notorického kuřáka, když se nachladí) stát ozdobou večírků:

• - vybírá subjektivně nejlepší písničky ze všech čtyř dílů Guitar Hero
  - ty, jež nebyly určeny pro hraní ve čtyřech se zpěvem, bicími a basou, upravuje do moderní podoby
  - dřívější cover-verze uvádí v podání původních interpretů
  - její součástí je stejně jako u GH4 studio, kde lze nahrávat vlastní tracky

To nezní úplně špatně, bohužel nelze jen hledat omluvy pro vydání starého obsahu v jen lehce zalátaném kabátě. Protože na rovinu: písničky, které jsou součástí Guitar Hero: Greatest Hits, nejsou nové. Možná pár z nich nebylo možné zpívat a bubnovat, možná pár z nich mělo jinak nasazené špuntíky, ale je to zkrátka a dobře recyklace. A ostatní bonusy, jimiž výběr cílí na dosud fenoménem Guitar Hero nepostižené fanoušky (koupit si jako první hru "best of" se zdá být docela dobrý nápad), lehce smázne jedno srovnání: Greatest Hits nabízejí 48 písní. Guitar Hero: World Tour jich má skoro dvojnásobek a pohled do setlistu naznačí, že Greatest Hits nejsou o moc hitovější a celebritami přecpanější.

Zlomte paličky, zahoďte kytary

Dalším důvodem proč hledět na Guitar Hero: Greatest Hits skrz prsty je podivná nekompatibilita. Písničky zakoupené a stažené přes World Tour si tu přehrát nelze, stahovatelný obsah je striktně oddělen. To se ještě s přimhouřením obou očí dalo chápat u tematických datadisků Aerosmith či Metallica, ale ne u "výběrového alba".

A tak to, co mělo být slavnou výkladní skříní série, působí unaveně, jako by hudebním hrám v současné podobě docházel dech. Ano, je tu kampaň, v níž se za hvězdy získané přehráváním dostupných skladeb otevírají nové, čím dál megalomanštější koncertní sály pod patronátem rockového boha, který potřebuje hráčovu pomoc. Chybí ale koření v podobě soubojů s bossy a poslední písně jednotlivých koncertů ani navazující přídavky nepomáhají dynamice hry tím, že by byly skutečnými vrcholy, nejsou to písně, které zvednou znuděného kytaristu z gauče.

Zpráva v jedný láhvi

I člověk, který odehrál už stovky písniček a tyká si s hard obtížností (až na strašlivé výjimky typu Through Fire and Flames) jako s kamarády z hospody, stále musí přiznat Guitar Hero jisté kouzlo. Osvědčené herní principy fungují a zahrát si na plastovou kytaru Killer Queen (Queen), Smoke On the Water (Deep Purple), Monkey Wrench (Foo Fighters) nebo Message in a Bottle (The Police) je prima zážitek.

Jenže v poslední době už jsme rockového mléka přepití. Staré písničky v až na loadovací obrazovky staré grafice podávané s laciným pozlátkem "tohle je to nejlepší z nejlepšího, fakticky" nám chutnají dost hořce. A ti, kdo dosud mléko nepili? Začněte s plnotučným a trvanlivým World Tour či Rock Bandem, nebo se dejte na alkohol a karaoke v nočním baru.