Grotesque Tactics 2: Dungeons & Donuts

Němci jsou prazvláštní národ. Neskutečně pracovitý, obrovsky hrdý a zároveň s neotřelým smyslem pro humor. Zkuste si někdy zajít s Němcem na pivo a pochopíte. Krom toho, že rostoucí hladinka alkoholu je přímo úměrná působení přízvuku, takže se posléze dostanete k univerzálnímu komunikačnímu prostředku – angličtině – se laťka humoru stočí k řadě až nechutných sexistických narážek. (Testováno na statistickém vzorku tří na sobě nezávislých připitých Němců, pozn. autor). S touto znalostí si dost dobře můžete představit, co se asi skrývá za tahovým RPG dungeonem Grotesque Tactics 2: Dungeons & Donuts. Ten pochází právě od našich západních sousedů a už samotný název napovídá, že se bude jednat o grotesku nebo spíš parodii na žánr. První díl, který vyšel v létě 2010 a nesl podtitul Evil Heroes, však veskrze překvapil a odnesl si od nás solidní sedmičku, přičemž bodoval zejména netradičním humorem, který však nebyl pro každého.

Jmenuji se Drake, jsem emo

V pokračování se opět vžijeme do role Drakea, emo týpka, který ztratil paměť a musí zjistit, proč je okolní svět odsouzen k záhubě a jestli existuje nějaký způsob, jak jej ze šeredného zakletí vysvobodit. K tomu si nejprve musí dát dohromady družinu, aby se na questech měl o koho opřít. Nabídka hrdinů do válečné výpravy naznačuje snahu vytvořit jakýsi humorný koncept – kápo coby emo frajer, za nějž se postaví třeba sexy andělka, která nesnáší narážky na svá křídla, nebo přidrzlá blondýná. To by ani nebylo nikterak špatné, kdyby s vtipným charakterem postav ladil i zbytek hry. Nedokázal jsem se totiž zbavit dojmu, že buď nejsem schopen pobrat humoristický směr, jímž se autoři vydali, anebo to prostě nebylo prvotním designerským záměrem. Dungeony, do nichž se družina vypraví na všelijaké questy, jsou totiž setsakramentsky temné, ne-li přímo děsivé. To samé se dá říct i o protivnících, moc jsem nepochopil, co je vtipného na obřích pavoucích nebo oslizlých potvorách, kterým jsou přes želatinové tělo vidět kosti. Možná nepatřím do správné cílové skupiny, nevím, ale pod parodií bych si představil spíš příšery z Ghost Busters, ne toto. Humornou nit se tvůrci snaží udržet zejména přes dialogy, které však neladí se zbytkem děje. Například hlavní hrdina Drake by podle vyřčených vět měl být totální nemehlo neschopné uzmout meč do svých rukou, natož někoho zabít, popřípadě vést družinu. Jakmile ale dojde na lámání chleba, ujme se svého vražedného nástroje velmi schopně a nepřátelům dává poznat, zač je toho kobliha.

Solidní tahovka

Druhé pokračování Grotesque Tactics se v základní koncepci od svého předchůdce nijak zásadně neliší – čiré taktické RPG, přičemž na taktiku se klade větší důraz než na RPG prvky. V praxi to funguje tak, že s hrdiny volně pobíháte po krajině a prozkoumáváte terén, kde se mnohdy nenápadně ukrývají šikovně využitelné předměty. Jakmile však narazíte na nepřítele, změní se herní plán ve čtvercovou síť, na níž se již odehrává klasická tahová řežba se vším, co k ní patří – zbraně, levely, atp., sice nic překvapivého, ale rozhodně neurazí. Podstata soubojů se prakticky nemění, snažíte se vykostit nepřítele v co nejkratším čase, aby neměl moc příležitostí k tomu vzít vašim hrdinům nějaké to zdraví. Kdo by hledal taktické elementy, musí si vystačit se základními prvky, například že lukostřelba z vyvýšené plošiny umožní zásah vzdálenějších cílů. Ostatně, protivníci umělé inteligence nepobrali více než pelikán kadeřavý, což je mimochodem nádherné zvíře, takže se po pochopení základních principů povětšinou ani trochu nezapotíte.

Zas jedna nedokončená…

Pro úkoly si Drakeova družina chodí do místa, kde získali azyl příslušníci hned několika frakcí – nalezneme zde žoldáky, elfy a také lidi. Po splnění úkolů se zvyšuje Drakeova reputace u dané skupiny, díky čemuž se následně posouvá dále i dějová zápletka – je tak vhodné pravidelně střídat zadavatele quest. Nejednou se totiž stane, že musíte jít na výpravu do míst, která jste si ještě neotevřeli, takže pak nastává zbytečné (a hlavně otravné) cestování tam a zpět a dohánění restů. Jako by autoři nemohli udělat jednoduchý systém zadávání questů dle již otevřených lokací, no nic. Technických problémů přináší Grotesque Tactics více, než by bylo záhodno. Už samotná instalace nutí dodat speciální ovladače, což zcela nepochopitelně neprobíhá automaticky. I přesto hra nejednou zamrzne nebo zcela spadne, některé části dialogů jsou namluvené, některé nikoli. Problematická je i optimalizace – zatímco po většinu času není problém rozběhnout GT2 na vysoké detaily a fullHD rozlišení i na starším stroji, v některých momentech se však zasekne a vytvoří z procházky dungeonem nepříjemnou slideshow. Nelze se tak zbavit dojmu, že tvůrcům zkrátka a dobře došly peníze a rozhodli se problémy řešit systémem updatů, pokud vůbec.

Druhé pokračování Grotesque Tactics se snaží ohromit alternativním, místy až pubertálním humorem, který v žánru RPG nebývá zas tak často k vidění. Nejsem si jistý, kolik procent hráčů jej pochopí, spíš bych však předpokládal, že místo bujarého smíchu přijde na scénu spíše sarkastické úšklebky. Krom toho se v GT2 ukrývá poměrně solidní taktické RPG s tahovým systémem, které však do šedi průměru sráží velký počet technických problémů.