Gauntlet: Seven Sorrows Recenze Gauntlet Seven Sorrows

Gauntlet Seven Sorrows

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

16. 1. 2006 23:39 1
Reklama
Reklama

Nic proti mlátičkám, patří k naším nejoblíbenějším zábavám… aspoň na počítači, v realitě nám na to schází bicepsy. Kupříkladu Gods of War jsme dohráli, i když bychom ke konci nejradši rozčtvrtili tvůrce téhle hry. Pekelné levely byly opravdu pekelné. Ale dohráli jsme to, protože nás to přes to všechno bavilo. Na mlátičkách a střílečkách je totiž důležitá jedna věc. Musíte mít dobrý pocit z toho, že někoho mlátíte. Každý úder vás musí zahřát u kardiostimulátoru. Gods of War, Prince of Persia, Max Payne… prostě hry, které likvidaci nepřátel povýšili na krvavý balet. Ale nemusí ani stříkat krev – i jinak nic moc hra Rise of Honour měla souboje na úrovni… a určitě bychom si vzpomněli na spoustu dalších her. Jedno je jisté. Až takhle za rok budeme vzpomínat na pamětihodné mlátičky, tak se nám hra Gauntlet: Seven Sorrows určitě nevybaví. A když nám jí někdo připomene, budeme dlouho a marně vzpomínat, co to vlastně bylo zač.

Co to vlastně bylo zač

 Na úvod trochu děje. Začátek hry nezastihuje vaše hrdiny v nejlepším stavu. Jsou stovky let přibití k magickému stromu, což člověka trochu naštve. Takže není divu, že jakmile se jim podaří se osvobodit, hned si vyrazí popovídat s chlápkem, který jim tohle provedl – s císařem. (Musíme zdůrazňovat, že je to zlý císař?) A nastává holomajzna. Neručíme za to, že děj popisujeme správně (až na tu holomajznu) - celý příběh vypadá na to, že ho napsal Tolkienův mongoloidní prapravnuk, v opilosti a za půl hodiny. Ale koho u bojovek zajímá příběh? Navíc u série, která už má něco za sebou. Gauntlet: Seven Sorrow je už několikátý přírůstek do edice Gauntlet. Kombinuje v sobě mlátičku s RPG prvky… podobně jako tomu je kupříkladu Lords of the Ring nebo X-Men Legends. Po každé splněné misi si můžete vylepšit postavu, přidat si body k jedné ze tří kategorií a za posbírané prachy si přikoupit nějaký ten nový úder. A pak jdete dál. Můžete si vylepšit i zbraně a zbroj… bohužel v tomhle nemáte možnost svobodné volby. Co vám dají, to vám dají. Berte, nebo nechte být. (Ne, moment, ani tuhle možnost nemáte. Tak prostě jen berte.)

Podobně jako u ostatních podobných her, i tady nejste přivázáni k jednomu hrdinovi. Můžete si jich vybrat hned několik – válečníka, valkýru, čaroděje nebo elfa. Každý z nich má samozřejmě v rukávu trochu jiné triky, ale výsledek je celkem stejný. Ono je v podstatě celkem jedno, jestli po vzdálenějších protivnících házíte kouzla (čaroděj), střílíte šípy (elf), nebo házíte sekery (válečník) – v každém případě nepřítel zachroptí a umře. Jasně, někteří jsou silnější, někteří mají víc životů, někteří jsou rychlejší… ale ani jeden z nich vám nezajistí, že se u hry budete bavit.

Senoseč

Než začneme kritizovat, nechme zaznít slova obhajoby. Gauntlet: Seven Sorrows je hra především pro více hráčů. Co s ní budou dělat, to nevíme, ale pravdou je, že je nastavená tak, abyste si jí užili nejvíc ve větším počtu. Čili se můžete vydat na cestu v kompletním složení – válečník, valkýra, čaroděj a elf a navzájem si na obrazovce překážet a nadávat si. Takhle to asi může být zábavné. Bohužel pro jednoho hráče je tahle hra asi tak vzrušující jako prohlížení si modelek v časopise „Žena po sedmdesátce“. Ačkoliv si na nedostatek protivníků nebudete moci stěžovat, tak v tomhle případě se nemění kvantita v kvalitu ale v naprostou nudu. Je to ta nejklasičtější ze všech klasických bojovek, při které si vybavíte všechny ty mince naházené do automatů. Vyberete si postavu a pak už jdete kupředu a kosíte všechno kolem sebe. A to je všechno.

Představte si, že jste sedlák, který ráno popadne kosu a celý den seká obilné klásky… a máte asi představu, jak tahle hra vypadá a jak je zábavná. Jediný „strategický“ trik spočívá v tom, že vždycky musíte zničit zelené pyramidy, aby se kolem přestali zhmotňovat protivníci a mlátili vás. Taky neškodí prozkoumat truhly, ve kterých můžete najít jak prachy (za které si později koupíte vylepšení), tak jídlo, které vás přidá potřebné životy. Okolí je poměrně hezky vykreslené a s každým levelem se střídá – ruiny, vesnice, pirátská osada, potopené město, chrámy… To by bylo fajn, ovšem horší je to, že jak se tvůrci snažili, aby se na obrazovku bez problémů vešly čtyři figury, jste vy i soupeři neskutečně mrňaví. Jste přímo pidižvíci. Trpaslové. Krytináři. A jaká je to zábava klestit davy nepřátel, když ani pořádně nevidíte, do koho sekáte? Je skoro zbytečné dívat se na obrazovku, klidně si můžete číst a přitom mačkat různá tlačítka. Zkusili jsme to a když se jednou za čas podíváte, kam vlastně jdete, můžete takhle některé levely v pohodě dohrát. I když jsou různá komba, tak z toho, co jsme viděli, není mezi jejich účinností žádný závratný rozdíl. Jasně, můžete jednou za čas použít superchvat, který vyčistí celou obrazovku… ale jen proto, abyste se s protivníkama příliš nezdržovali, než kvůli jejich drsnosti.

Ve dvou a více to je o chlup zajímavější – dva hráči spolu můžou stvořit různá komba a vůbec si aspoň trochu užívat. Kupříkladu když válečník odpálí protivníka do vzduchu a elf se do něj strefuje šípy. Jo, fajn… ale na dlouho vám tahle zábava nevydrží. Nechápejte nás špatně – Gauntlet není vyloženě špatná hra. Má solidní grafiku, plynulé animace, dobré efekty… jenže pro hráče, který chce trochu víc, než jen davy nepřátel k porubání (pocházejí ze sídliště Ostrava-Poruba), nemá v záloze nic. Na druhou stranu, pokud máte haldu přátel a závodní hry vás už přestali bavit… nebo jste vysazení na automatové mlátičky, nic vám nebrání ve štěstí.

Gauntlet: Seven Sorrows
Windows PC
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Člen rodiny mlátičkoidních. Patří do stejné skupiny jako série z Lords of the Ring – bijete se a vylepšujete si postavu. Jenže tady to prostě není zábavné. Místo kvalitních bojů s pár nepřáteli tady máte primitivní rubačku s tisícovkami nepřátel.

Co se nám líbí a nelíbí?

Solidní grafika, dobře vykreslené okolí a plynulá animace. Taky zvuky, skřeky a podobné efekty jsou na vysoké úrovni.
Postavy jsou příliš malé na to, aby vás bavilo je masakrovat. A celá hra je neskutečně stereotypní, prostě se probíjíte hordami nepřátel, dokud vás to nepřestane bavit.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz