Gamescomové dojmy z Wreckreation - Divné závody, ještě divnější prezentace
Arkádové závody Wreckreation od Three Fields Entertainment jsou hodně nečitelnou hrou, v rámci Gamescomové prezentace za zavřenými dveřmi jsme se jim ale podívali na zoubek a pokusili se pochopit, co chtějí hráčům nabídnout.
Severský gigant Embracer s jeho dceřinými organizacemi nás v posledních letech nepřestává překvapovat tím, jak široký záběr svých titulů dokáže nabídnout. Jednou z posledních ukázek jeho zdánlivě neomezených možností byl showcase vydavatelství THQ Nordic. Ten přinesl především oficiální oznámení rebootu série Alone in the Dark, mé závodnické srdce se ale rozbušilo i při ukázkách z Wreckreation. Asi nezvláštnější závodní hry z posledních let.
Když jsem tedy dostal možnost na Gamescomu navštívit autory, neváhal jsem a bookoval. Výsledkem bylo setkání snad ještě podivnější, než je hra samotná. Proč?
DĚLEJ SI CO CHCEŠ
Pro pochopení myšlenky Wreckreation je třeba jít trochu do minulosti a představit si autory, miniaturní studio Three Fields Entertainment. To sídlí v anglickém Petersfieldu a i přes zdánlivou neznámost ho tvoří parta velmi zkušených veteránů vývoje závodních her ze studia Criterion. Konkrétně stáli za úspěchem série Burnout, jejich cesta ale skončila kolem roku 2013, kdy se studio začalo definitivně přelévat do Ghost Games a dostalo za úkol vyvíjet rebootované Need for Speed. Zakladatelům v čele se svérázným designérem Alexem Wardem, který mi během schůzky učaroval, se ale práce pod palcem redwoodského molochu moc nelíbila. Dle svých slov se chtěli při vývoji zase bavit, a tak na začátku roku 2014 založili nový nezávislý tým.
Wreckreation není jejich prvotina, veselá partička postupem let vydala několik her ze série Dangerous v čele s Dangerous Golf a Dangerous Driving, přičemž se snažila duchovně navázat právě na Burnout. Žádný velký úspěch ale nepotkala, což se snaží napravit právě s Wreckreation.
Novinka působí jako hodně zajímavý kočkopes. Po shlédnutí prvního traileru jsem hru okamžitě překřtil na kombinaci Trackmanie a Burnoutu, to ale asi není úplně to nejpřesnější označení. Ve své podstatě totiž hra připomíná spíše mix Burnoutu a GTA V. Hráči dostávají k ruce obrovský, relativně prázdný svět protkaný silnicemi. A v něm si mají dělat doslova co chtějí. Tvůrci se tak snaží vymezit právě proti Need for Speed nebo třeba Forze Horizon, což jsou hry, které zdánlivě nabízejí svobodu otevřeného světa a snaží se hráče motivovat vytvářet vlastní uživatelský obsah, v praxi ale skutečnou svobodu nenabízejí.
Wreckreation by tak primárně měl fungovat jako sociální hub
V rámci svého zhruba půlhodinového monologu o nesmyslnosti herního vývoje Ward úsměvně poznamenal, že jakožto sedmičlenné studio vyvíjející open-world (což sám označil za naprosto stupidní nápad, ale “my jsme hloupí”) se rozhodli nechat velkou část zážitku na hráči. Wreckreations by tak primárně měl fungovat jako sociální hub, kam naskočíte s kamarády, jezdíte po světě a jednoduše blbnete. Ward dokonce dost odvážně poznamenal, že “doba vývojářů je u konce. Teď už hry budou sami pro sebe dodělávat hráči s prostředky, které jim dáte.” Já tedy jen doufám, že nemá pravdu.
MÍCHEJ
Základním herním mechanismem je funkce Mix, se kterou můžete upravit prakticky cokoliv. Na nejzákladnější úrovni jde především o úpravy světa, kde se můžete ve skutečném čase přepnout do editoru a svým kamarádům třeba přímo před nos vrazit skokánek nebo hodně krkolomný looping. V rámci seancí pak vytváříte vlastní závody s vlastními pravidly, jezdíte v plejádě nelicencovaných (ale plně upravitelných) vozidel, posloucháte předpřipravené stanice nebo mícháte vlastní hudbu ze Spotify a… v zásadě si upravujete úplně vše. Jediné, co zůstává relativně statické je svět, který je nejdříve třeba objevit. Následně v něm ale můžete třeba přejmenovávat silnice. Návštěvníci Gamescomu se tak v pátek proháněli po Tadeas Avenue…
Wreckreation tak bude silně závislé na kreativitě a otevřenosti hráčů. Komunita se tím rozdělí na dva tábory. Příznivci uzavřenějších zážitků s kampaněmi nebo strukturovanými šampionáty ohrnou nos, kreativnější party kamarádů ale dostanou ultimátní nástroj pro nekonečnou porci závodní zábavy. Na své si přijdou třeba pamětníci starých Burnoutů, na stánku jsme totiž viděli třeba křižovatkovou melu u které jsem vzpomínal na bourací veselí v Burnout Revenge. Wreckreation má navíc tu výhodu, že je sice v zásadě závodní hrou, autoři ji ale sami označují za závody pro hráče, kteří nenávidí auta. O ně totiž jde v podstatě až v poslední řadě.
Já už teď vím, že pro mě hra tak úplně vhodná nebude. Navíc mi zatím přijde, že postrádá charakter a dění na obrazovce zatím působí dost genericky, v čemž si může paradoxně podat ruku se Sonic Frontiers. Věřím ale, že pokud topíte čas v komunitních překážkových závodech GTA V, může jít o naprosto dokonalou odpověď. Na živo také gameplay přece jen působí lépe, než v zatím dostupných videích a do příštího roku, kdy má hra vyjít, také ještě může tým celkové podání vyladit.
