FIFA 10

Patnáct let. Je to jen stěží uvěřitelné, ale fotbalové hry od EA Sports vycházejí rok co rok skutečně již patnáct let po sobě. Jen tak mimochodem se dá se tedy předpokládat, že určitá část čtenářů této recenze byla v době vydání prvního ročníku Fify ještě na houbách. Přesto je zřejmé, že není třeba opakovat všechna tradiční klišé a fakta o nelítostných soubojích s Pro Evem, tradičním nadáváním fandů nad nedostatkem inovací a opakujícími se chybami a podobně. Ať už je totiž dnešnímu hráči sportovních her kolik chce, takových věcí je si zkrátka vědom. Připomeňme tedy nyní jenom to, že loňská FIFA 09 představovala v mnoha ohledech konečně hru, jakou si příznivci série vybájili v uplynulých hubených letech, kdy byla jejich modla častým terčem oprávněného posměchu „PESařů“. Kvalitativní skok byl skutečně obrovský a tak se dalo víceméně očekávat, že letos budou vývojáři z EA Canada více odpočívat a méně měnit a vylepšovat.

Dokolečka dokola

Rozeznat loňskou a letošní Fifu po vizuální stránce je prakticky nemožné. Obě hry vypadají na první pohled víceméně stejně, a je tedy zřejmé, že priority ležely tentokrát trochu někde jinde, než na úrovni technického zpracování. To je koneckonců stále velmi slušné, a přestože už zdaleka nezaujme tolik jako třeba před dvěma lety, drží se na současné špičce. Při pohledu do menu hry navíc zjistíme, že ani v oblasti herních módů se neodehrála žádná revoluce a kromě jedné položky nepřibylo v tomto ohledu rovněž nic nového. Kde se tedy schovává odůvodnění změny číslovky na krabici? Odpověď možná trochu překvapí – v ovládání. Nebojte se ale, nikdo po vás nebude chtít, abyste se zbavovali návyků na klasické nastavení ovládacích tlačítek na gamepadu. Změna provedená ve FIFA 10 je ukryta mnohem hlouběji, a to větší je její dopad.

Když někomu řeknete, že ve FIFA 10 se můžete poprvé svobodně pohybovat ve všech 360 stupních, bude si asi klepat na čelo. Faktem ale je, že až do letošního ročníku byly všechny předchozí fotbalové hry (nejen od EA Sports) skutečně omezeny osmi základními směry, tedy archaismem vycházejícím z možností starých ovladačů. Analogové páčky toto omezení částečně zakryly, ale až ve chvíli kdy si poprvé sednete k FIFA 10, zjistíte, jak klamný to byl dojem. Ve FIFA 10 je rázem vše mnohem plynulejší, přirozenější a realističtější, a to ne v nějakém těžko definovatelném a postupném pocitu, ale skutečně od samotného začátku prvního zápasu. FIFA se konečně zbavila doskakujících animací, trhaných přechodů mezi jednotlivými fázemi pohybu a vůbec všeho nepřirozeného v pohybech hráčů na hřišti. Najednou máte pocit, že jde o „skutečné lidi“ mající nějakou váhu, rychlost a schopnosti, ze kterých dokážou těžit. Fyzikální model zůstal podle všeho zachován z minulého ročníku, ale teprve v kombinaci se svobodným a plynulým pohybem hráčů dokáže vyniknout a předvést všechny přednosti. Strkání hráčů v soubojích, mnohem lépe odhadnutelné a tím i využitelné skluzy, přesnější směřování přihrávek do volného prostoru nebo dosud tolik chybějící možnost přenést spolehlivě a jednoduše dlouhým centrem hru z jedné strany hřiště na druhou – to vše přinesla tato zásadní změna a troufám si tvrdit, že jde o největší revoluci v sérii od uvedení nového enginu ve FIFA 07. Skutečně, o co obtížněji se její přínos vysvětluje, o to výraznější je.

Po malých krůčcích vpřed

Pokud je někde vidět změna politiky EA Sports v posledních letech, tak je to práce s fandovskou komunitou. Připomínky pravidelných hráčů jsou evidentně brány vážně, a přestože odstraňování letitých nedostatků jde vývojářům od ruky hodně ztuha, pár drobných změn lze zaregistrovat v každém novém ročníku. Tentokrát tu máme především velké vylepšení hry jeden na jednoho. Zatímco snad ve všech předchozích ročnících měli vždy navrch bránící hráči před útočícími, tentokrát se situace mnohem více vyrovnává. Způsoby obcházení hráče a vyvolávání triků s míčem sice zůstaly prakticky stejné jako loni, tentokrát jsou ale daleko účinnější. Zatímco dříve si kličku mohli dovolit jen hráči jako Messi nebo Ronaldo, letos je možné ji úspěšně zvládnout prakticky s jakýmkoliv hráčem. Samozřejmě že stále záleží na tom, kdo proti vám stojí, ovšem pokud obránce nezvládne správné načasování svého pohybu, nepomůže mu v souboji nic jiného než faul. To samé ale samozřejmě platí i pro vás a i ve hře proti umělé inteligenci se vám bude často stávat, že protihráče, který nabral rychlost, nedokážete zastavit bez překročení pravidel.
Mezi další vítané novinky patří možnost rozehrát trestný kop rychle bez čekání na hvizd rozhodčího. V praxi se mi sice během zhruba stovky odehraných zápasů podařilo tuto zajímavou situaci přetavit v ohrožení branky snad jen dvakrát, ale přesto jde o jednu z věcí, které je třeba hodnotit pozitivně.

Další novinkou je možnost nastavit si dopředu signály pro normálně zahrávané přímé kopy, což je velmi užitečné, ale vzhledem k tomu, že jde o poměrně přesně definované situace, nedojde rovněž k jejich časnému využití v praxi. No a konečně, úprav se dočkal i manažerský režim, ve kterém je opět trochu složitější vyjednávání o přestupech a spravování týmu. Přesto jde ale stále o mód, který by si zasloužil daleko větší dávku pozornosti vývojářů. Přestupy totiž stále nejsou příliš realistické, chování správní rady je často dost nelogické a navíc je zde několik drobných bugů kazících výsledný zážitek. Na druhou stranu, jediný nový mód s názvem „Virtuální profesionál“ slibuje do budoucna zajímavé věci. Pomocí služby Gameface,kterou EA Sports využívají například i v sérii Madden, si můžete přilepit svou tvář na nově vytvořeného fotbalistu, kterého pak provádíte celou hrou. Je možné jej využít ve všech online i offline módech hry, vylepšovat jeho statistiky a získávat speciální achievementy, které mu pomohou v dalším růstu. Zejména v kombinaci se módem Be a Pro (který se nedočkal jinak žádných změn, které stojí za zmínku) jde o lákavou nabídku.

„Skvěle talentovaný Wayne Rooney!“

Odladění několika dalších chyb si vývojáři nechali až na příští rok. Mezi nimi je už klasické pamatování si stisku tlačítek příliš dlouhou dobu (díky čemuž pak hráč po změně situace dělá věci, které už dávno udělat nechcete), hůře směrovatelné výkopy brankářů nebo některé nepochopitelné tahy AI ve střídáních nebo během útočných manévrů. Naopak pochválit je třeba úpravy českého dabingu a lokalizace vůbec. V komentáři Jaromíra Bosáka a Petra Svěceného se sice stále opakuje hodně hlášek a některé z nich jsou zbytečně hodnotící, což způsobuje dost komických situací. Není jich ale zcela určitě tolik jako loni a mnoho těch nejdivněji působících vět bylo z dabingu úplně vyhozeno. Bosák se Svěceným navíc nově namluvili naprostou většinu jmen českých hráčů z Gambrinus ligy (která není z ratingových důvodů stejně jako loni označená znakem a jménem sponzora). Během zápasů v české soutěži tak nebudete poslouchat jen „Patrik Berger“ nebo „Vladimír Šmicer“, ale i jména dalších hráčů z menších klubů. A co se týče licencí, je třeba zmínit ještě fakt, že ve FIFA 10 se objevuje licencovaný tým reprezentace Holandska se všemi jmény hráčů a replikami dresů. Pokud sledujete vývoj kolem fotbalových her delší dobu, určitě dobře víte, co to znamená, ostatním stačí vědět, že těch pár lidí co se stará v EA o licence odvedlo hodně dobrou práci.

FIFA 10 je takřka dokonalou fotbalovou simulací a konkurenční Pro Evo bude mít i letos velmi těžkou pozici. Nejenže vychází později, ale navíc bude soupeřit s hrou, která má až na několik drobností prakticky vše, co může virtuální fotbal nabídnout. Ano, mohli bychom hodiny hovořit o možných vylepšeních a rozšířeních, nicméně když se podíváme na jádro hry, není nové hře od EA Sports mnoho co vytknout. A to je oproti situaci před pár lety, kdy se FIFA vyznačovala hlavně bohatou okolní omáčkou vytvořenou na úkor hratelnosti, obrovský pokrok. S devítkou budeme i letos raději opatrní, ale velmi dobrou osmičku si FIFA 10 bez diskuse zaslouží.