Fable III Recenze Fable III

Fable III

Dalibor Franta

Dalibor Franta

16. 5. 2011 22:28 19
Reklama
Reklama

Sedm let bylo majitelům stolních počítačů upíráno jejich svaté právo účastnit se dospívání fantastického světa Albion. Zrodil se před lety v bezedných hlubinách (částečně) lysé lebky legendárního vývojáře Petera Molyneuxe s cílem změnit chápání RPG her. Zrevolucionalizovat žánr a vnést do přísné tváře her na hrdiny prvky sociální strategie, zubu času a snad i trochu suchého britského humoru. Něco se mu tehdy před lety povedlo z části. A něco vůbec. Něco po cestě k třetímu dílu vytratil. A něco přidal.

Viděl jsem slzy v očích žen

Revoluce je ve Fable III všude. Malebný fantasy svět Albion dospěl po desetiletích vývoje do fáze industrializace. Modernizace postupuje pomalu, ale tvrdě - a na křehkých obyvatelích Kamenného Újezdu a okolí vybírá si tvrdou daň. Špatně placená práce pod jařmem ďábelských kapitalistů činí z lidí otroky, u pásů se tísní ženy i děti a jakýkoliv náznak nespokojenosti je krutým králem Loganem a jeho armádou nemilosrdně potlačen. V podhoubí strachu a bídy vzniká buňka dobře organizovaných rebelů, do jejichž čela vybral si vrtkavý osud málo pravděpodobného hrdinu – mladšího bratra (či sestru, záleží jaké pohlaví si na začátku hry zvolíte) zlořečeného krále. Líného, bezstarostného a bezejmenného prince, který bude po dobu hraní oslovován pouze jako Hrdina. S velkým Há. Jako Halas. Nebo jako Hašek.

Viděl jsem pěstě zaťaté

Že události vlastně navazují na druhý díl není pro majitele PC zas tak podstatné – problémy v orientaci to ani za mák nečiní a i pokud se s Fable setkáváte úplně poprvé, necítíte se o nic ochuzeni. Co naopak podstatné je, je (jéjéjé) fakt, že vůbec poprvé nabízí série Fable opravdu dospělý, výborně napsaný a emocemi nabitý příběh, který v mnoha pasážích nenechá v klidu ani protřelého cynika. Molyneux se ve svých hrách vždy snažil emoce jitřit, často však – a v prvních dvou dílech Fable obzvlášť – ve svém snažení selhával. Fable III se to daří a sice za cenu mnoha skutečně dramatických, nebývale (a často až nečekaně) syrových a emocemi naditých rozhodnutí, která jste nuceni během hry učinit. Případně prostřednictvím stejnými adjektivy nadaných okamžiků, kterých se stanete bezděčnými svědky. Příběh Fable III je ve své podstatě mimořádně drsný a temný a ani za nehet se nepárá s krutostmi, jakých byste se u podobně pohádkově laděné hry ani nenadáli. Lidé umírají po desítkách a stovkách, vaši nejbližší padají jako koroptve, často v přetěžkých volbách mezi bytím a nebytím, a po letech marného snažení se tak konečně otevírá spousta prostoru pro znovuhraní. A vůbec má tenhle příběh sílu a potenciál první jakosti… ale.

Počkejte málo málo jen

Ale je bez ustání, necitlivě a hloupě srážen snahou proměnit Fable III v humornou grotesku. Ačkoliv… Fable si na humor potrpělo vždy, takže je to možná naopak. Že je suchý humor báječných dialogů (buď věčně zdráv geniální butler Jasper, obdařený hlasem a humorem „pythoňáka“ Johna Cleese), groteskní prdění, grkání a pitvoření bez ustání, necitlivě a hloupě sráženo snahou proměnit Fable III v temný industriální horor. Že by? Tyhle dva přístupy se nepřetržitě perou mezi sebou a vzájemně si nepochopitelně berou vítr z plachet. Dochází tak k absurdním momentům, kdy v jednu chvíli konsternovaně přihlížíte nečekané a kruté popravě svého blízkého kolegy revolucionáře… abyste v zápětí v obleku obří slepice pobíhali po venkově a za mohutného kokrhání, prdění a jiných groteskních zvukových doprovodů naháněli rozuteklá kuřátka do ohrady pomateného farmáře. Silným herním okamžikům prostě není dopřáno patřičného rozletu a jsou bez ustání shazovány tu chytrým, tu méně chytrým, nejčastěji však naprosto toaletním humorem. Jako by se vývojáři báli toho, co stvořili a cítili nutnost kočírovat drama za pomoci trapných a naprosto nepodstatných prvků sociální interakce, které jsou postaveny na – ve srovnání s dospělou hlavní dějovou linkou – nepochopitelně dětinských a absurdně hloupých principech. Je to škoda. A v případě Fable III, které jako první hra v sérii dokáže emoce poškádlit, dvojnásobná.

Však vy nás poznáte

Emoce ale formují jen jednu půlku zážitku – tu druhou má na starost hratelnost. Není proč si zastírat, že Fable III učinilo další krok na cestě ke zjednodušování herních mechanismů a RPG prvky osekalo vlastně výhradně jen na hrdinský „role play“. Nenajdete tady žádné statistiky, nenajdete tady klasický inventář, marně budete hledat dokonce i ukazatel zdraví. Nepřátelé nepouštějí loot a celou hru si vystačíte s jedinou zbraní, která se automaticky upgraduje v případě, že do ní pravidelně investujete tzv. pečetní body (obdoba klasických XP). Smrt – pokud k ní náhodou dojde – neznamená žádnou vážnou komplikaci a Hrdina se okamžitě probouzí plně zdráv na místě prohřešku. Jen s varováním, že získal novou jizvu a postup v získávání dalšího pečetního bodu se restartoval. Pokud vám při výčtu všeho toho, co ve hře není, vstávají hrůzou chlupy na zádech, Fable III prostě a jednoduše není hra pro vás.

Nic z toho ale neznamená, že by se hrála špatně. Naopak. Jako akční adventura funguje výborně a fakt, že se nemusíte starat o spoustu mnohdy zbytečných věcí přispívá k plynulosti; nemusíte se nikam vracet, nic shromažďovat a zdlouhavě farmařit, prostě plynule a v tempu, které stále udržuje vaši pozornost, procházíte příběhem plným zvratů a dramatických událostí. Questy se točí nejčastěji kolem získávání loajality nových rebelů a převládají v nich spíše akčněji laděné úkoly. To ale nevadí, protože souboje – ač mají blíž k hrám jako je God of War (nebo možná právě proto) – jsou zábavné a přiměřeně náročné a zvlášť při střetnutích s bossy vám dají dostatečně pokouřit. Jen nesmíte myslet na to, že smrt není nic víc, než sotva třísekundové zdržení.

Co bohužel dojem z hratelnosti trochu kazí je klasický Fable tunel – tedy tunelovité lokace, které se dají projít jen jedním způsobem a kde nepřátelé vždy číhají na předem stanovených místech. Budiž, tento styl designu patří k pojetí Fable a člověk ho musí přijmout podobně jako v hrách od BioWare. Nijak to ale neospravedlňuje neustálé opakování stejných dungeonů a venkovních lokací, které jako by znaly jen pět šest dokola užívaných palet (tábor, jeskyně, stoky, kobky atd.). Situace je po chvilce tak absurdní, že i sami vývojáři jako by cítili nutnost uvolnit napětí. Proto na místech, kde tato skutečnost nejvíc bije do očí, pronese obvykle někdo z vašich společníků sarkastickou poznámku na téma „dneska pořád prolízáme nějaké stoky“ nebo „doufal jsem že aspoň tady bude míň jeskyní“. Kdyby si v Lionhead vyhráli s dungeony stejně pečlivě, jako s nádhernými městy a vesničkami, které v každé denní době doslova přetékají životem, atmosférou a pohádkovým kouzlem, mohli si tyhle sebemrskačské vtípky klidně odpustit.

A my jsme je milovali

Výhrady tentokrát paradoxně nemáme k PC konverzi jako takové – naopak. Grafika, ač rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, co lze na počítačích vidět, prošla cestou z konzolí citelným vyhlazením a svou roli plní důstojně. Stejně tak ovládání, ačkoliv jsme se setkali s několika opačnými reakcemi, nám přišlo velmi dobře přizpůsobené potřebám kombinace myš + klávesnice. Všechno důležité se nachází v bezprostřední blízkosti základního WASDu a rozhodně nám při hraní nevznikaly stran ovládacích prvků či kamery žádné obtíže. Potěšily nás i výborné české titulky, které díky citlivému překladu nevraždily humor v dialozích a vyvarovaly se závažnějších chyb. No a o klasickém „PC bonusu“ v podobě všech relevantních konzolových DLC snad ani není třeba se zmiňovat. Herní doba se tím účinně nafoukla o pěkných pár hodin, a to se počítá.

Po letech snažení udělal tým kolem Petera Molyneuxe spoustu věcí konečně správně. To že se Fable zbavilo tíživých a nepovedených zbytků RPG a definitivně se přiklonilo k žánru akční adventury nelze hodnotit jinak než kladně, protože to stylu hry vyhovuje mnohem lépe a umožňuje to hráči soustředit se na důležité věci. Bohužel stejnou spoustu chyb si – k neštěstí dlouho zanedbávaných PCčkářů – přineslo z dřívějška. A ony to vlastně ani nejsou chyby, snad jen špatná designérská rozhodnutí. Tvrdošíjné trvání na humorné grotesce a vysloveně hloupé sociální interakci prostě nefungovalo podle plánu nikdy a v třetím Fable ještě návdavkem sráží do kolen vážnost hlavní dějové linie. Spájet shakespearovské drama a troškovskou komedii prostě dost dobře nelze a někdo už by si to mohl, po všech těch letech, konečně uvědomit. Nebýt toho, byla by z Fable III ultimátní akční adventura.

Fable III
Windows icon PC
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Fable III si přestalo hrát na RPG a s místy surově mrazivým, místy absurdně groteskním vyprávěním o revoluci v pohádkovém světě, se definitivně přiklonilo k žánru akčních adventur. Odpustíte-li mu zvláštní rozháranost a pár jiných dílčích nedostatků, pobavíte se solidně.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz