Dreamfall Chapters - Book Three: Realms

Dnes vychází čtvrtý díl epizodické adventury Dreamfall Chapters, jehož první dvě epizody jsme recenzovali a třetí nám při vydání v červnu unikla. Než by přišla na řadu čtvrtá epizoda, bylo třeba dohnat několikaměsíční rest.

Po dlouhé druhé epizodě, která místy připomínala vskutku tu nejdelší cestu, přichází mnohem kompaktnější, ale také intenzivnější díl, který nepolevuje v nabraném tempu. Pokud se předchozí díly utápěly v expozici a v pomalé gradaci, Realms nabízejí několik velice uspokojivých momentů, které se dotýkají nejen událostí a voleb z minulých epizod, ale také větších tajemství z Dreamfallu.

JINÝ PŘÍSTUP

Tempo vyprávění, které předchozí epizoda nabrala, v Realms nepolevuje a třetí epizoda Dreamfall Chapters dokázala využít všeho, co malé vývojářské studia zvládne. Částečně je to dáno tím, že na rozdíl od předchozích epizod Realms nenabízejí tolik prostoru pro větvení příběhu. Morální i zdánlivě zbytečné volby z minula se projevují a přidávají hlavnímu příběhu logické důsledky, které však mají vliv spíše okrasný, než aby měnily jeho průběh. Není to vůbec na škodu, protože se tak třetí epizodě daří vyprávět konzistentní a nerušený příběh, který posouvá dění hry i celé série kupředu.

Teď už se nerozhoduje mezi párkem a sýrovou polévkou k večeři.

Nabízí se zamyšlení, jak by hra vypadala, kdyby se onoho moderního prvku hráčova rozhodování naprosto zbavila? K dobru budiž přičteno, že Dreamfall Chapters dosud nepředstavily situaci, kdy by bylo jasné, že možnost rozvětveného postupu příběhem nějak narušila celistvost děje a logickou posloupnost událostí. Nelze tedy vývojáře z Red Thread Games peskovat za to, že by nehleděli na potenciální větvení příběhu a události mají takové následky, které i v detailech odpovídají hráčovým volbám. Zároveň to však nebude náhoda, že zrovna Realms působí i přes kratší délku nakonec mnohem lépe než její předchůdci. Třeba i proto, že nikdy hru nevedou přes alternativní cesty jen kvůli tomu, aby vůbec alternativní průchod nabídly. Zkrátka teď už se nerozhoduje mezi párkem a sýrovou polévkou k večeři, jak po nás hra chtěla v první epizodě.

HRANÍ NA DRUHÉM MÍSTĚ

Trochu paradoxně se třetí epizodě daří nejlépe, když hráč nemusí do hry příliš zasahovat a na obrazovce se před ním odehrává zinscenované divadlo, což se v případě Realms děje vlastně docela často. Delší rozhovory mezi postavami jsou prostě skvělé i přes převládající technické nedostatky. Úvodní pokec Kiana a jednoho z rebelů odkrývá další část osobnosti pořád stále trochu tajemného azadského ex-apoštola a následné odhalení podstaty nainstalovaných rour po Marcurii konečně začíná vysvětlovat skutečné důvody azadské invaze do magického města. V případě Zoë je pak každá minuta v emočně vypjatých rozhovorech s Mirou a tetou Queenie přehlídkou výborných hereckých výkonů a v této epizodě dojde i na dlouho očekávaný návrat oblíbeného Crowa. Vedlejší postavy dostávají mnohem více prostoru a na rozdíl od uspěchaného představení v Rebels je můžeme tentokrát lépe poznat a přesvědčit se, že jejich charakterizace přesahuje omletý stereotyp, jak se naposledy zdálo.

Těch několik adventurních hlavolamů a překážek, které Realms tu a tam nabízí, se řadí spíše mezi zdlouhavé až frustrující. Prvotní intermezzo s malou Sagou spočívá snad v nekonečném hledání schovaných obrázků a cesta Zoë s Hannou stokami je nesmyslně rozdělena branami, které přerušují rozhovor a vyžadují opakovanou a navýsost pitomou mechanickou součinnost. Oba nápady si zaslouží hlasitý facepalm, ať už kvůli své zbytečnosti či špatnému vlivu na plynutí příběhu. Abych ale vývojářům nekřivdil, návrat vtipného dua Zoë a Shitbot v pozdější části epizody patří mezi vůbec ty nejlepší momenty zatím a připomíná starou školu adventur. Podobně i způsob, jak se dostat do hlídaného kanálu, vyžaduje docela netradiční přemýšlení nad problémem a kdyby v takovém stylu pokračovaly hlavolamy i ve zbývajících dílech, nebylo by možné hře v tomto ohledu nic vytknout.

NEZAPOMENUTÝ ODKAZ

Nechci znít jako ohraná písnička, ale v jistých ohledech se Dreamfall Chapters prostě nemění. Hru s převážně povedeným obsahem prostě strhává technická stránka, propady frameratu, umělý vzhled postav a místy nepřirozené animace - zkrátka takové ty nejjasnější známky nižšího rozpočtu, než si mohou dovolit hry s vydavatelem. Je téměř ironické, že zatímco se v tomto ohledu hra vlastně nemění, mezi epizodami dochází k zásadním změnám vzhledu protagonistů. Čas od finále předchozí epizody uplynul a jak Zoë, tak Kian v Realms změnili image. Nově zarostlý agent rebelů zjevně nemá na holení tváře čas a nový účes Zoë si asi najde tolik příznivců jako odpůrců. Navíc následkem popálenin z finále předchozí epizody má Zoë na pravé straně obličeje futuristickou umělou kůži, a posouvá se tak opět o značný kus dál od znuděné a barevně křiklavé studentky, kterou představil před lety Dreamfall. Ostatně, už The Longest Journey během hry obléklo svoji protagonistku do několika různých oděvů a je rozhodně pěkné, že si série nadále udržuje jeden z prvků, který mi před lety přišel tak inovativní.

Dočkali jsme se prvních náznaků toho, že linky neuzavřené devět let starým Dreamfallem skutečně někam spějí.

Podobné udržení tematické kontinuity napříč sérií představuje zahrnutí gay a lesbických postav do ansámblu lidí, se kterými v Dreamfall Chapters přijdete do kontaktu. Odkaz lesbické dvojice Mickey a Fiony z Border House v TLJ se připomíná vedlejší romantickou příběhovou linkou Hanny a Abby a svým gay-friendly postojem vůči zásadním postavám se Red Thread Games řadí po bok BioWare a Naughty Dog, kteří se LGBT reprezentace ve svých titulech nevyhýbají. I politická sociálně levicová zpráva hry o multikulturalismu, toleranci a třídní nerovnoprávnosti je několikrát podtržená a v současnosti působí jako zvláštně aktuální. Rétorika náhodných lidí na ulicích Marcurie často vykresluje násilný odsun magických obyvatel jako spravedlivý. Zmínky o tom, že "jim tam bude dobře" dávají vzpomenout na obranné řeči většiny, když v polovině minulého století docházelo ke shromáždění židovských obyvatel do koncentračních táborů. Velké odhalení, že azadská armáda magické obyvatele ve skutečnosti převáží do vlastních pracovních táborů, pak celou alegorii potvrzuje.

KONEC BUDE STÁT ZA TO

Nakonec se Realms daří to, co jsme od Dreamfalls Chapters očekávali od samotného začátku - dočkali jsme se prvních náznaků toho, že linky neuzavřené devět let starým Dreamfallem skutečně někam spějí. Příslib, že jejich vyústění bude snad dávat smysl, je sladkým lákadlem pro pamětníky. V rámci Dreamfall Chapters to pak vypadá, že děj hry bez většího kolísání běží na plné obrátky a přibližující se konec bude při udržení alespoň takové kvality vyprávění stát za to.