Reklama

Na první pohled se zdá, že máme opět co do činění s klasickou 2D hopsačkou, kterých tu již bylo nepočítaně. Tím pádem vyvstává otázka, má-li ještě takovýto koncept šanci. Nintendo má na recyklaci hrdinů založenu svou strategii a celkem v pohodě mu to prochází. Není to však jen tak, dokáže totiž skoro pokaždé přinést něco nového, něco osvěžujícího, co navlékne na provařenou skákačku - a ono to kupodivu funguje. Stejný princip byl použit při tvorbě DK: Jungle Climber.

Šplh sem, šplh tam

Ústřední náplní a činností vyplňující 98 % herního času je skákání sem a tam, tedy to nejzákladnější, co lze v podobném typu her provádět. Nyní se může zdát, že jsem popřel celý předcházející odstavec, ovšem nebojte, vše vysvětlím. Předně se musím opravit a trošku nepřesný výraz „skákání“ nahradit vhodnějším: „šplhání“. Disciplína, k níž jsou opice od přírody lépe vybaveny, především co se týče stavby předních končetin. Budete až překvapeni, jak obratně hromotlucký Kong šplhá vstříc trsu banánů.

Úroveň se kromě klasických plošin skládá z bloků, na nichž se nachází množství úchytů, za které je možné hrdinu zachytit. Chytře vymyšlené ovládání, využívající tlačítka L a R na zadní straně handheldu, umožňuje separátně řídit úchop buď levé, či pravé ruky. Pokud se opičák drží jen jednou rukou, dochází k rotaci, která dopomáhá k lepšímu vymrštění. Při držení obouruč nic nerotuje a pokud pustíte obě tlačítka zároveň, vystřelíte směrem vzhůru (případně dolů, pokud se držíte vzhůru nohama). Asi to zní chaoticky, ovšem věřte, že během minutky si tento jednoduchý princip osvojíte a v okamžiku se drápete vzhůru rychleji než Pavel Dobrovský po deseti redbullech.

Banány sem, banány tam

Nastal pravý okamžik povědět si něco málo o motivaci hlavní postavy. Celá se točí kolem žlutých, zahnutých a strašně dobrých banánů. Na vršku kopce zahlédne opičí rodinka obří banán a vyšle Konga, aby ho získal. Tím odstartuje sled zběsilé akrobacie, napínavých dějových zvratů a přátelství!

Obyčejných banánů se po úrovních válejí (vznášejí) desítky a jejich sběrem získáváte potřebné životy do zásoby (100 banánů = 1 život). Ono vůbec jde spíš o sběratelskou hru, neboť projít skrz level není, až na pár výjimek, nijak složité. Je však potřeba posbírat pár předmětů schovaných v těch nejzapadlejších zákoutích, takže se vyplatí vše důkladně prošmejdit. Za ně pak utržíte buď bonusové životy, nebo jiné výhody.

Kromě předmětů přizpůsobených ke sbírání tu máme i předměty přizpůsobené k používání. Nejhojnějším typem jsou sudy, jichž jsou hned čtyři typy. Jeden vás vystřelí, druhý vás vystřelí libovolným směrem, ve třetím se nacházejí bonusové mise a ze čtvrtého skáče Diddy Kong. Ten tu není jen tak pro ozdobu, ale kolikrát se bez jeho pomoci neobejdete. Ať už se jedná o házení do výšky nebo separátní chození po místech, na která se samotný Kong nedostane. Potkáme také různé spínače otevírající průchody či obří kamenná kola, která rozpohybujete uchycením na správném místě.

Kromě příběhové linie nabízí menu i položku Challenge, kde se skrývá šest miniher, odemykajících se postupně. Od přeskakování klád, přes chytání banánů k sestřelování sudů kameny. Každá minihra má tři úrovně se stoupající obtížností. Jedná se sice o milé zpestření, ovšem zabaví skutečně jen na chvilku a dosažení plného počtu bodů nedá velkou námahu.

Displej sem, displej tam

Level design v Jungle Climber je koncipován na výšku, což umožňuje plynulé přeskakování mezi oběma displeji. Stylus tentokrát zůstane zasunut v pouzdře. Dotykového displeje v jednom případě využijete, ale postačí k tomu palec, neboť jde o aktivaci bonusu zmáčknutím malé hvězdičky v dolním rohu.

Obzvlášť vypečená je zrcadlová úroveň. Na horním i spodním displeji se zároveň pohybují dva Kongové, a to naprosto totožně. Prostředí už ovšem totožné není, v čemž je právě problém. Pozornost je třeba věnovat oběma opicím a dobře rozvažovat každý krok. V momentě kdy se pokusíte chytit na místě, kde na jednom z displejů chybí panýlek, je konec.

Celkově je koncept šplhání ve spojení s chytrým ovládáním skutečně zábavný. Jenže postupem času zjistíte, že to je jediná věc, kterou hra nabízí. Samozřejmě je tu pár zpestření v podobě již zmiňované zrcadlové úrovně, křídel umožňujících létat nebo kladiva rozbíjejícího tvrdé předměty. Dvě hodiny parádní zábavy ovšem utečou jak voda a najednou přijde pocit stereotypu a nadšení z úvodu se vytratí.