Dojmy z hraní Session - skateboarding už je zase v kurzu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Posledních pár let si fanoušci skateboardových her nemají na co stěžovat. Vedle remaků Tony Hawk's Pro Skater, OlliOlli nebo Skater XL je tu i ta asi nejobtížnější a nejautentičtější varianta skejtování na obrazovkách. Jak se v early accessu hraje Session?
Ze Skate si pak autoři půjčili mechanismy jako je rychlé ukládání a teleportace na danou pozici pro opakování konkrétního triku, nebo možnost do prostředí umisťovat rampy a další předměty. Nad rámec toho zatím early access nic moc nenabízí. Velmi strohý systém úkolů spíše ukazuje, co vše lze na skatu provádět a jak chytře využít prostředí města.
Velmi propracovaný je systém fotorežimu a opakovaných záběrů, kde si kreativnější hráči můžou pohrát s každým detailem a vytvářet sestřihy silně inspirované devadesátkami. Ty ostatně slouží autorům jako předloha a sami je označují za zlatý věk skateboardingu.
NEVYBROUŠENÝ DIAMANT?
Technický stav má samozřejmě zatím k dokonalosti daleko. Session těží z možností Unreal Enginu. Některé scény tak, především díky nasvícení, vypadají celkem působivě. Například modely postav jsou ale zatím hodně odporné, fyzikální model hodně zlobí, především co se hran (tedy skoků nebo přejezdů přes překážky) týče a i animace si občas dělají co chtějí. Především ve zpomaleném záběru je znát, že model pohybu skatu a nohou hodně podvádí, kotníky se gumově protáčejí při dopadech a tak dále. Také ovládání není i přes slova chvály výše tak responzivní, jak bych si představoval. To jsou ale porodní problémy, které snad autoři do plného vydání doladí.
To samé platí pro mrtvá města. Hustě zastavěné bloky New Yorku a Filadelfie jsou sice krásně detailní, ani s potulujícími se chodci ale nepůsobí moc přirozeně. Konkrétně na testovaném Xboxu Series X má pak Session zásadní problém zřejmě s postupným plněním paměti. Po pár hodinách hraní kvůli tomu framerate klesá na naprosto nehratelnou úroveň a je zapotřebí restart.
Je škoda, že nemůžu nabídnout přímé srovnání se Skater XL. Session je ale alespoň v rámci předběžného přístupu velmi obtížnou a zároveň extrémně zábavnou záležitostí pro všechny příznivce pokud možno autentických sportovních her. Šílené grindování po stěnách Alcatrazu v Pro Skateru mě nikdy nebavilo. Držkopády při sebemenší chybě u základních triků mi prostě imponují víc. A právě takto přízemní zážitek, s patřičně undergroundovou atmosférou a streetovou muzikou vám dokáže Session nabídnout.
Snad se autorům po letech povede projekt dotlačit do úspěšného konce.
