Cyberpunk, aneb nikdo není bez viny

Že Cyberpunk 2077, nejnovější hra od studia CD Projekt Red, způsobí takový rozruch, se asi dalo čekat. Jenže pozornost na sebe obrací ne zrovna šťastným, a především ne zrovna očekávaným způsobem. Kauza, která se kolem novinky roztočila, začíná pomalu přerůstat prvotně nastavené okraje dané potenciálními zákazníky, a namísto toho začíná ovlivňovat celý herní průmysl. I hráči, kteří o Cyberpunk původně neprojevili zájem, najednou naprosto přesně vědí, v čem je problém, a i ti, kteří by jinak brali jednu z největších AAA her současnosti jenom za další obyčejný, možná přeceňovaný titul, v něm možná najednou vidí největší zlo, které herní průmysl potkalo. Jako vždy je v tuto chvíli především potřeba krotit vášně. Ale události posledních hodin namísto toho přilévají olej do dávno planoucího ohně, a ještě více zastírají úsudek některým hráčům.

BUDÍČEK

Je navýsost jisté, že ať kdokoliv vystoupí s jakýmkoliv názorem, vždycky proti sobě někoho poštve. Společnost je rozštěpená na několik frakcí; velká část hráčů nemůže CD Projektu přijít na jméno a hovoří o podvodu, který si nenechají líbit, neméně početná skupina hráčů samozřejmě tvrdí opak a CD Projekt brání. Pravdu asi nemá cenu hledat, je někde uprostřed a museli bychom hovořit jak o samotném studiu, tak i Microsoftu a Sony jakožto o společnostech, které do svého uzavřeného ekosystému pustily zjevně nedokonalou hru plnou chyb. Svým způsobem bych ale klidně Microsoft i Sony vynechal, protože něco takového neudělaly poprvé. Především s přibývajícími roky po vydání původního Xboxu One a PlayStationu 4 mají tyto konzole problém držet krok se současným průmyslem. Vždyť už v roce 2013 se mluvilo o tom, že přicházejí na trh nedostatečně připravené, schopny konkurovat jen tehdejším počítačům, ale ne zařízením, které dorazí na trh v následujících letech. Kolik technicky rozbitých her jsme hráli? BioWare nezvládl Anthem, Remedy prvotně nezvládlo svůj Control, ani tuzemští Warhorse se nezaskvěli, a případů bychom asi vylovili několik. Kdo přitom tehdy něco vyčítal Sony nebo Microsoftu?

Situace s Cyberpunkem je ale odlišná. Údajná slova Sony o tom, že se bude muset s CD Projektem nějak vypořádat, nakonec podpořila jednak zavedením možnosti vrátit hráčům investované peníze, později – dnes – dokonce stažením Cyberpunku z prodeje. Jedná se o naprosto bezprecedentní krok, který upřímně nechápu a který svým způsobem předznamenává změny na videoherním trhu. A který mimochodem Microsoftu přihrává zřejmě dosud největší exkluzivitu vůbec. Výše uvedené hry, včetně těch dalších neuvedených, nicméně ukazují dvojí metr, který měří pokaždé jinak. Nijak nepopírám rozbitost Cyberpunku. Všichni, kdo jsme hru prakticky na jakékoliv platformě hráli, si s úsměvem sdělujeme, co všechno bizarního se nám přihodilo. Ale troufám si říct, že v devětadevadesáti případech jde o hlouposti, nad kterými lze mávnout rukou. Upřímně si ani nemyslím, že právě bugy stály za výsledným rozhodnutím, ale pak za ním muselo stát něco jiného. Ale co? Nabízí se ta druhá, neméně propíraná část technického stavu hry, která není ani pěkná, ani příliš plynulá. Jenže „není pěkná“ a „není plynulá“ je ryze subjektivní zhodnocení situace, a já ryze subjektivně můžu opět zopakovat, že Cyberpunk na základní PS4 skutečně nezáří, ale je relativně v pohodě hratelný při rozlišení, které pocitově odpovídá 720p. Sony v podobné, řekl bych i horší kvalitě na svou platformu pustila posledního Predátora, pustila ještě větší odpady, ale v případě Cyberpunku se tváří být papežtější než samotný papež a dává od něj ruce pryč.

Pokud se na chvilku oprostím od CD Projektu, Sony podle mého v uplynulých týdnech udělala již druhou chybu krátce po sobě. Ještě včera bych možná řekl, že udělala prozatím jen jednu, pokud vůbec nějakou, ale dnešním rozhodnutím chybuje už podruhé. Uvědomme si, že lidé ze Sony viděli Cyberpunk v chodu již několik týdnů před vydáním v rámci certifikace hry, a moc dobře museli vědět, v jakém je stavu. Tehdy, možná třeba i díky slibům vývojářů, na svou platformu Cyberpunk pustili, pokud ale jednou řekli A, přiliš nechápu, jak mohou vzápětí otočit na B a hru z prodejů stáhnout. I když nechápu... samozřejmě že chápu, ale nenapadá mě žádný jiný argument, který by neukazoval na chamtivost, která hrám poslední roky vládne.

FENOMÉN DESETILETÍ

Cyberpunk 2077 je fenomén, neustále připomínáme, že vášně budí již od svého oznámení v roce 2012 a od prvního traileru z roku 2013. Jestliže někdo pochyboval o tom, že se o hře bude mluvit dlouhé měsíce, nežil zřejmě spolu s námi v tomto vesmíru. Každému bylo jasné, o jak velkou hru se jedná. Není náhoda, že si CD Projekt připsal dost možná nejlepší launch všech dob, rozhodně nejsilnější launch na PC všech dob, a nejsilnější launch tohoto roku obecně. Těžko si představit, že u toho Sony nebude chtít být, šla by ostatně sama proti sobě. Všechna superlativa uvedená v předchozích větách byla umožněna právě i díky Sony a její stomilionové základně majitelů konzolí PS4 a PS4 Pro, bez ní bychom o něčem podobném hovořili jen stěží. Vždyť se hra zaplatila už za první den po vydání, chcete ještě nějaký další důkaz o tom, o jak úspěšný projekt už teď jde? Rčení, že první týdny rozhodují o úspěchu hry, je v případě Cyberpunku trochu absurdní, ale samozřejmě nejde jen o první den. Jde o celé období, kdy se o hře mluví a kdy do kasy tečou dolary za prodané kopie. I teď, i přes celou kauzu, která se kolem hry vytvořila, jsou lidé ochotní investovat necelé dva tisíce i za cenu toho, že budou hrát titul s chybami.

Svou vinu nesou všichni, ostatně i hráči, kteři bezmezně věří každému traileru a jsou ochotní hrát se svými šedesáti, nově už sedmdesáti dolary doslova vabank o to, jestli bude hra v den vydání dobrá nebo nikoliv.

Co se stalo je to, že Sony o tohle nepřišla. Od vydání uběhl týden, a my, myslím, můžeme s jistotou říct, že všechny zainteresované strany začaly řešit něco jiného než jen peníze. Ty už totiž mají. Teď už jde čistě jen o PR, o to, jaký obraz budou mít před veřejností. CD Projekt se začal omlouvat, kaje se, kde může, hraje o svou pověst, o obraz ikony herního průmyslu, o obraz vývojářů, kterým jde v prvé řadě o své hráče na rozdíl od jiných velkých západních hráčů na trhu. Pochopitelně tak reaguje i Sony, která najednou musí řešit, že prakticky kdokoliv z jejích sto milionů oveček může koupit hru, se kterou nebude příliš spokojený, a vedle CD Projektu si bude vylévat zlost i na ní, protože jeho konzole už nestíhá a on ani nemůže zamířit do obchodů pro novou generaci, která je tragicky nedostupná.

Něco na tom je. CD Projekt samozřejmě těží z hráčské základny dosluhující generace, nutně by ale potřeboval, aby všichni přesedlali na rychlejší železa a tím tak částečně jeho problém vyřešili. To ale nejde. A nejde jen o konzole, podobně jsou na tom i hráči na počítačích, kteří pro změnu pociťují nedostatek nového hardwaru od výrobců grafických karet i nejmodernějších procesorů. Společným jmenovatelem celého problému se tak najednou svým způsobem stává především nešťastné načasování.

DOBY TEMNA

Jakkoliv samotné vývojáře a jejich skutky příliš nezmiňuji, sami samozřejmě nejsou bez viny. Do tohoto postavení se uvrhli sami neschopností uřídit svůj projekt. Zcela upřímně, nechtěl bych být ani v jejich kůži. Jejich pozice byla před vydáním ještě více nezáviděníhodná, působily na ně rovnou tři protichůdné síly, které šlo jen velmi těžko usměrnit. Vývoj byl dlouhý, nákladný a vyčerpávající a všichni si jistě přáli, aby došlo ke dni D a hra se konečně dostala na trh, ale uspěchat vývoj by znamenalo hrát o prestiž studia. Jestli ale někdo na tento den D tlačil, byli to akcionáři, pro něž by byl další odklad nemyslitelným řešením především z finančního hlediska. A pochopitelně proti tomu stojí hráči vcelku logicky neochotní hrát rozbité hry. Někdo z nich musel trpět, i když nakonec paradoxně do oné břečky zapadli úplně všichni.

Možná je to tak nakonec správně. Svou vinu nesou všichni, ostatně i hráči, kteři bezmezně věří každému traileru a jsou ochotní hrát se svými šedesáti, nově už sedmdesáti dolary doslova vabank o to, jestli bude hra v den vydání dobrá nebo nikoliv. V této kauze není nikdo, kdo by nepochybil. Je přitom vcelku jasné, že úmyslem nikoho nebylo poškodit toho druhého. Vývojáři nechtěli vytvořit hru, která si bude odnášet nesmírně krutá hodnocení prakticky na všech místech, kam lze nějakou recenzi vložit. Akcionáři nechtěli přijít o miliardy, naopak, v jejich zájmu bylo vydělat. A hráči, hráči prostě chtěli svojí vysněnou hru. Fakt, že Sony stáhla Cyberpunk 2077 ze svého obchodu, ale v celé své kráse ukazuje, že selhal i poslední bezpečnostní mechanismus, který (na některých platformách) máme, a že už ani platformám nezáleží na tom, co mezi hráče pustí, dokud jim z toho potečou peníze. Šly by tím ve výsledku jen samy proti sobě.

Jesliže tento komentář začal slovy o úsudku, bude s nimi i končit. Svět nelze hodnotit jen černobíle a prstem ukazovat na ty, kteří udělali něco špatně. Všichni víme, že CD Projekt měl situaci řešit jinak, nelze ignorovat fakt, že hráči dopředu neviděli ze základních konzolí ani vteřinu hry, protože je to samozřejmě špatně. Na druhou stranu, ti všichni, kteří měli svou předobjednávku na hru a vsadili své peníze, jen prostě vsadili na špatného koně. Ten vztah je o důvěře, ale o důvěře, která je naprosto bláhově založená na falešných představách o tom, jak videohry fungují. Nelze slepě doufat, že všechno vyjde podle plánů, je potřeba být trochu obezřetný a počítat s nějakým rizikem. Ve výsledku je úplně jedno, jestli by Cyberpunk zrovna vám nešel dohrát, nebo se zrovna vám nelíbil – v obou případech byste svou sázku prohráli. A Sony svým krokem ukazuje, že nemůžete mít ani záruku od platformy. Záruky v dnešním světě bohužel neexistují.