Hrej.cz Cursed Castilla Recenze

Cursed Castilla

tomas-krajca
Tomáš Krajča
23. 2. 2017 09:00 1 Sdílej:
Reklama
Reklama

Cursed Castilla, ve španělském originálu Maldita Castilla, znamená v překladu "prokletá Kastilie" a odkazuje ke strašlivému osudu španělského království, do něhož slzy jedné nešťastné ženy přilákaly pohůnky děsivého démona. Král se obrací na pomoc ke svým nejvěrnějším bojovníkům, zejména donu Ramirovi, který se musí proplést přízraky a monstry zamořenou krajinou, přemoci množství mocných bossů a nastolit v zemi opět pořádek. A protože hratelnost odkazuje každým coulem k osmdesátkovým klasikám, zejména Ghosts 'n Goblins, smrt číhá na každém kroku, v každé vteřině a přichází ještě nečekaněji, než španělská inkvizice. Přestože – jak jistě víte – nikdo nečeká španělskou inkvizici.

A tak se každý, kdo do prokleté Kastilie vkročí, upisuje k prodeji své mrzké hráčské duše a věčnému zatracení. Protože, a to mi můžete věřit, "prokletá," "hloupá," "koblihožroutská nespravedlivá blbovina" a "oslovi z půlek vytažená a v hnoji vymáchaná jelimanská blbohra" jsou ještě ty nejmírnější výrazy, které při dvacátém opakování jedné úrovně použijete.

YOU ARE DEAD

Cursed Castilla jako vylepšený potomek zdarma dostupné arkády indie vývojáře Locomalita sází na totální retro stylizaci. Pixel art v nejčistší možné podobě, několik různých variant naznačujících, že hráč právě "drtí" automat v zakouřené maringotce na kraji karavanové osady, a neúprosná obtížnost nedbající pouček o "moderním" a pohodlném stylu hraní. Nad roztomilou plošinovkou se prvních pár minut bude ten, komu retro sedí, rozplývat – a dále už se bude držet jednoduchého emočního receptu: deset dílů frustrace na jeden dílek pocitu "jsem zástupce boha na zemi, tady to máš, ty pitomá hadí Mouro, nádhero pekelná, krví zalitá..."

Ničivá, nervy drásající obtížnost je totiž druhým definujícím prvkem – hra je rozdělena do relativně krátkých úseků, které ale ani tak není vůbec snadné překonat. Nepřátelé se zjevují stále na stejných místech, mají své trasy útoku a pohybu, ale vymanérvovat složité situace ani tak nejde na "první dobrou," a tak jde o postupné učení, asi tak záživné, jako muselo být mnišské učení nazpaměť latinským textům. Spletls ora et labora? Jen se koukej vrátit k začátku kapitoly, respektive poslednímu checkpointu. Frustrace z opakované smrti v obtížném místě a nutnosti opakovat tři souboje a čtyři skákací sekvence před ním vede k mlácení do stolu, sprostým výkřikům, rage quitům i násilí na sobě samém. Vykoupení přichází, ale je na každém jedinci, nakolik tento poměr uzná za pozitivní. Každopádně nedoporučujeme zapínat Cursed Castilla poblíž Nuselského mostu, u blížícího se vlaku nebo s kyanidovou kapslí po ruce...

POT, KREV A SLZY

Obrovským pozitivem vedle stylizace samotné je snadnost a přehlednost herních principů. Cursed Castilla prohání hráče množstvím lineárních úrovní. Don Ramiro má snadno zvládnutelné pohyby, v jednoduchosti přesto hra dokáže vytvořit pestrost možností změny jeho hlavní zbraně. Vrhané dýky mohou nahradit například vracející se bumerangové cepy, nože střílející šikmo do stran nebo hodně obtížně ovladatelné bomby. V řadě levelů má změna zbraně opodstatnění; k tomu se přidávají i bonusové power-upy jako víla ostřelující nepřátele, dvojitý skok nebo "jen" bonus k získanému skóre.

Locomalito pak odvedl obrovský kus práce v čerpání z mytologických předloh a stylizaci prostředí i nepřátel. Když po úrovni, kdy Ramiro kličkuje mezi lopatkami větrných mlýnů, přijde na řadu souboj s "potrefeným" a smrtelně nebezpečným donem Quijotem, když probíhá jeskyní osvěcovanou jen chabou lucerničkou fialového ptáčka, utíká před obří housenkou, nebo kličkuje mezi drtivými pažemi Tragaldabase – má hráč opravdu pocit, že bojuje o spásu Kastilie, jakkoli je vše zobrazeno v záměrně nízkém rozlišení a s estetikou her z konce 80. a začátku 90. let.

Nutnost učit se dlouhé pasáže nazpaměť, hrát bez chyb a drilovat obtížná místa - to hru odkazuje k automatovému původu.

Vadou na kráse je ovšem designové rozhodnutí spojené s odlišnými konci hry. Tři životy (každý z nich ohraničený nevelkou porcí tří "srdíček") končí při neúspěchu výzvou k pokračování – jakmile ale hráč překročí určitou hranici, pokračuje dál jen za "cenu své duše"; a to znamená, že už nejde dojít k dobrému konci. Stejně tak je velmi odrazující, když po několika hodinách hráč vítězně porazí plačící Mouru, a zjistí, že neposbíral 5 důsledně skrytých drahokamů, a tak nemůže vykonat pomstu na strašlivém démonovi a Kastilia je odsouzena ke zkáze. Dohrát hru jen pro to, aby vám jinými slovy řekla: "fuck off, měl jsi vědět, že máš v levelu 3 střelit do té zdi nalevo, aby z ní vypadl drahokam, teď si nas... tartuj novou hru a když budeš mít kliku, za dalších 5 hodin tě pustím dál," je pocit, který bych – slovy komentátorského klasika – nepřál ani nejlepšímu příteli své ženy.

Nutnost učit se dlouhé pasáže nazpamět, hrát bez chyb a drilovat obtížná místa – to jsou prvky, které dokonale odkazují k automatovému původu, je to hardcore étos osmdesátek, kdy "dopařit" hru byl hrdinský čin srovnatelný se záchranou království. Pocit, který ze sebe budete mít, ale za tu námahu stojí – aspoň na chvíli si připadáte jako chrabrý Don (i když jste vzhledem k podstatě elektronického hrdinství mnohem blíže Quijotovi).

RETRO ŽIJE

Cursed Castilla je malý herní drahokam, který se obrací do minulosti herní svou hratelností a mechanismy, jež se neštítí toho hráče frustrovat, až to někdy přeženou – ale tím jen zesílí nepočetné okamžiky satisfakce. Do ještě větší minulosti s nemalou špetkou národní hrdosti se pak obrací svým zasazením, designem příšer, mytologií – a je jednoznačně dobře, že hráč nekosí jen anonymní skřety a kostlivce, ale narazí na vhodně pojmenované příšery i bosse jako vystřižené z děsivé iluminace či noční můry zlobivého františkána.

Co říci závěrem? Cursed Castilla je stejnou měrou skvělá, motivující, inspirující, energická a životem dýchající retro záležitost, jako i nespravedlivá, monotónní, zlá a zákeřná z oslího zadku vytažená... a tak dále – vždyť mi rozumíte. Rozhodně ji nelze doporučit každému, ale kdo ví, do čeho jde, nemůže její dotaženost stylem i hratelností nakonec neocenit. I kdyby to bylo u YouTube videa, které ukazuje nejlepší konec, k jehož dosažení byste museli zhruba tak tři měsíce zuřivě trénovat.

Ale ono vám to nedá. Za tuhle hloupou hrdost se tisíckrát proklejete, ale nakonec... To by bylo, aby se vám nakonec všechny ty pixely nepoklonily až k assemblerem vyztužené podlaze a nezahrály midi fanfáru.

Cursed Castilla
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Skvělá retro plošinovka, která není pro každého, ale ve své stylizaci nemá mezery. Zvažte, zda vám za to ten stres stojí, a máte-li duši hrdiny, neváhejte...

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz