Combat Mission: Shock Force
Při pohledu na počátky série Combat Mission se musíme vrátit zpátky časem na konec minulého století, konkrétně do roku 2000. Combat Mission: Beyond Overlord byl veřejností přijat jakožto geniální a plně realistická strategie z druhé světové války. Jistě, mnozí si také pamatují, že se nejednalo o titul pro kdekoho. Vypiplanost detailů od balistických křivek až třeba po údaje o pancéřování tanků, to vše dokázali tvůrci do svého díla zapracovat a vše fungovalo jedním slovem skvěle.
Pak přišla ještě dvě pokračování, která, bohužel, takový věhlas nepřinesla. Zásadní problém tkvěl ve všudypřítomné nudě, způsobené špatně navrženými misemi. Zastaralé bylo také ovládání, to se od původní verze prakticky nezměnilo. Zlí jazykové tvrdili, že se Battlefront pouze snažil vytřískat z úspěšné značky co nejvíce peněz, a to i za cenu pošramocení jména série. Od té zavládlo ticho po pěšině, a to už uplynuly téměř 4 roky…
Přesun do současnosti, potažmo budoucnosti
Vývojáři přesunem do jiné doby dost možná opodstatňují velkou časovou prodlevu od posledního pokračování, přeci jen sběr naprosto detailních informací o současné vojenské technice zabere dost a dost času. Ano, pochopili jste správně, v Combat Mission: Shock Force jde stejně jako u předchozích dílů o naprosté a totální zpracování reálných taktických možností, reálných zbraní, vozidel, artilerie, průstřelnosti jednotlivých materiálů, balistických křivek, počtu střel vyslaných artilerií, vzorku pneumatik na vozidlech, obsahu čutor, velikosti záplat na uniformách, … ehm, pardon. Když jsme u té techniky, strana západu používá nejmodernější výstřelky, zatímco Arabové mají k dispozici sovětské stroje ze sedmdesátých a osmdesátých let. Z naprostého a tvrdého reálna také vyplývá, že se nejedná o titul pro každého. Občasní hráči strategií budou dost možná v šoku a raději opustí bojiště okamžitě po prvním výprasku. Tedy, pokud se k němu vůbec dostanou.
Okamžitě po spuštění hry jste totiž okamžitě vpuštěni na bojiště. Žádné intro, žádné uvedení do děje, žádné opodstatnění důvodů, proč se v písečné poušti bojuje na život a na smrt. A také žádný tutoriál. Jediné příjemné zjištění z počátků hraní je možnost výběru, zdali byste radši real-time či tahovou verzi. Poté už záleží jen a jen na vašich schopnostech, potažmo trpělivosti, jak se s danou situací poperete.
Nedokončený vývoj
Samotné mise trvají nejméně hodinu a svou obtížností patří kamsi mezi těžké a velmi těžké. Úkoly se sice liší, ale valná většina je o dobývání syrských pozic, jež bývají mnohem výhodnější než ty vaše. K úspěchu je také potřeba započítat různé parametry výsledku boje jako udržení ztrát ve vlastních řadách pod stanoveným limitem či odstranění minimálně daného počtu nepřátel. Nejednou se tak může stát, že i když na první pohled může vypadat mise jako úspěšná, v konečném důsledku tomu tak není.
Velký smysl pro detail hraničící s chaosem
Onen chaos, složité ovládání a nepřehlednost bojiště prakticky znemožňují využití realtime módu a donutí tak hráče preferovat tahovou variantu. K ní ale patří jeden naprosto iritující aspekt, a to nevypnutelné opakování každého každičkého tahu. Zpočátku neustálé odklikávání dvakrát nevadí, ale věřte, že po několika misích budou mít psychicky labilnější povahy problémy udržet nervy na uzdě a neulevit si alespoň nějakým hrubším slovíčkem. Problematická je i umělá inteligence protivníků, kteří po většinu času stojí na původní pozici a téměř jediná vyvíjená aktivita je protipalba. Tento nedostatek, stejně jako pathfinding, se vylepšuje po aplikaci zmiňovaného patche, což opět svědčí o nedotaženosti původní verze.
Z dosavadního textu je jasné, že hratelnost je dosti rozporuplná. Podobný verdikt můžeme vyslovit i při hodnocení technického zpracování. Grafická stránka působí dosti zastarale, problémy může způsobit i pohyb kamery. Od Sýrie nemůžeme čekat žádné krásné scenerie, a tak se případní zájemci o fiktivní konflikt musejí smířit s ne moc oku lahodící písečnou krajinou. Obdobně je na tom ozvučení, žádná velká sláva, žádný velký propadák.
Co více dodat? Combat Mission: Shock Force sice navazuje na své předchůdce co do detailnosti a vypiplanosti jednotlivých prvků techniky. Po několika dlouhých hodinách potýkání se se zmatečným a zbytečně složitým ovládáním se dokonce dá hrát a dokáže i zabavit. Tak i tak se nedokážu zbavit dojmu, že Battlefront poslal na pulty obchodů nedotažené dílko s tím, že se to časem odladí pomocí patchů.
Verdikt
Ač se tvůrci z Battlefrontu snažili navázat na úspěchy slavné série, nepodařilo se jim dotáhnout vše do konce. Po aplikaci základního patche se Combat Mission: Shock Force stane mnohem hratelnějším a dá se předpokládat, že další záplaty opraví i další nedostatky. Hardcore hráči zajásají a budou čekat na opravy, ti ostatní odejdou z bojiště zklamáni.
