Buzz! Hudební Kviz

Fenomén televizních soutěží konečně dorazil na PS2, takže pokud zrovna neběží v televizi Riskuj nebo AZ-kvíz můžete bez okolků zasednout k bedně a vzít si do rukou kýčovité, ale zato nádherně blikající ovladače z umělé hmoty, které obdržíte v jednom pěkném rodinném balení společně s hrou. Je to zároveň také jediný ovladač, se kterým jde Buzz hrát, a protože v balení najdete hned 4 exempláře, můžete nechat svoje unavené DualShocky klidně ležet v koutě. To samozřejmě signalizuje jediné. Čím větší počet hráčů, tím větší je to zábava a je v podstatě úplně jedno, kdo se rozhodne otestovat své hudební znalosti. Multiplayer je v tomto případě tak jednoduchý, že si skutečně vystačíte jen s dobrým sluchem a mačkáním jediného tlačítka, pod kterým se podle vašeho uvážení skrývá správná odpověď.

Funguje to

O televizních kvízech si můžete myslet co chcete, nicméně ve finále stejně dojdete pro někoho možná k překvapujícímu zjištění, že ať už jsou jakkoliv imbecilní, vlezlé, trapné nebo plné lidí, které nesnášíte, je opravdu výjimečně můžete tvrdit, že jsou nudné. Ve skutečnosti kvízy vědomostního typu sledují téměř všichni, protože jen málokdo si dokáže upřít tu příležitost si virtuálně zasoutěžit a poměřit síly s nervózním soutěžícím v horkém křesle pod dozorem jízlivého moderátora. Pravda, nečeká vás sice žádná odměna či uznalý potlesk publika, ale na druhou stranu se neztrapníte před celým národem tím, že nebudete vědět kdy byla založena Česká republika případně kdo byl náš první prezident nebo jaký má vzorec kyselina sírová, jako se to povedlo drtivé většině „úžasných“ Vyvolených či sluhům Velkého Bratra. Takový herní kvíz, kopírující prostý nápad vědomostního klání jakým je Buzz ovšem není naplněn elementárními otázkami na které by měl bez váhání správně odpovědět každý, kdo prošel základní školou, ale je velmi přesně mířený do klubka hudebních fanoušků, takže pokud nebudete něco vědět, nebude vás za to nikdo kamenovat.

Buzz je zároveň dalším originálím kouskem evropské vývojové pobočky Sony, která už má úspěšně za sebou EyeToy a Singstar, takže se můžete těšit na neošizený, plnohodnotný a především zábavný produkt, za který se na rozdíl od mnoha jiných her nemusíte bát nějakou tu korunu utratit. Kromě hry a čtyř srandovních buzzerů, ke kterým nepotřebujete multitap (fungují přes jedno společné USB), si totiž v blízké budoucnosti bude moci přibližně za poloviční cenu dokoupit datadisky s filmovou a sportovní tematikou, což jistě všichni s nadšením přivítají.

Zmáčkni bzučák

Asi není příliš těžké se dovtípit, že hlavním těžištěm hry je pořádná tlačenice otázek, kterých se podařilo sestavit něco málo přes pět tisíc, takže možnost, že by se nějaká z nich při častém hraní opakovala je snížena na minimum i když se to pochopitelně někdy stane. V porovnání s milionářem na PSone je to výrazný krok kupředu, protože právě ten na malý počet dotazů velmi hřešil. Protože se jedná o hudební kvíz, jsou otázky pochopitelně doplněny celou tisícovkou hudebních ukázek, které vzhledem k nemožnosti zaplacení autorských práv představí ve většině případů zdařilé cover verze, takže většina interpretů či skupin zní stejně nebo velmi podobně. Otázky se pohybují od padesátých let až do současnosti a najdeme zde převážně muziku středního proudu povětšinou západních a amerických hvězd a hvězdiček. Samotná soutěž probíhá velmi jednoduše. Podle toho, jakou délku si zvolíte procházíte různým počtem odlišných kol, kde na základě různých klíčů získáváte kladné nebo záporné body. Autoři při tom tak trochu mysleli na situaci, kdy se mezi soutěžícími vyskytne jedinec s nadprůměrnými znalostmi, takže připravili velmi záludné disciplíny, kdy se ti slabší mohou spojit proti silnějšímu. Jednou z nich je tzv. posílání bomby, kdy uhodnutím správné odpovědi pošlete dalšímu soutěžícímu časovanou nálož. Když tak učiníte těsně před vypršením limitu, nemá váš protihráč téměř žádnou šanci a především čas předat bombu dál.

Podobně vyčůraně si lze počínat třeba v disciplíně zloděj bodů, kdy zase vyhrané body kradete ostatním hráčům z účtu a tím v podstatě zdvojnásobujete svůj zisk. Každá disciplína je jinak bodovaná, takže někdy se vyplatí zdravě riskovat, někdy zůstat v ústraní a někdy lehce taktizovat. Jak sami vidíta, páteř hry vypadá poměrně propracovaně, ale co by to bylo za pořádný kvíz, kdyby neoplýval pořádně slizkou komerční prezentací, která kupodivu předčí vše, co jsme dosud v naší televizi u soutěží podobného typu viděli (pravda, moc toho nebylo). Nechybí důležité blikání světel ve studiu, přihlouplá asistentka a účelově podmanivé znělky, nicméně hlavní díl satirického podtextu má na svědomí lehce šílený moderátor, který dokáže být v jediném okamžiku břitce vtipný, podbízivý, elegantní, trapný a zároveň divoce gestikulující zároveň. Tohle všechno by ale jistě nemělo v naší utěšené krajince takový úspěch, kdyby hra nemluvila česky. Konečně totiž došlo na splnění slibů, takže je Buzz po Spartanovi teprve druhým titulem, který je kromě mluvené řeči opatřen českými titulky, což je v tomto případě kriticky důležité. Bez toho by totiž spousta lidí na hru ani nešáhla a i když máme k občas trochu nemotornému a nepřesnému překladu výhrady, je to na naší malé scéně významný krok kupředu. Co k tomu na závěr říci. Jednoduše bzzzzzzzzzz.