Brány Skeldalu: 7 mágů

Takže aby bylo jasno - 7 Mágů je původně mobilní hra. A my se tu se zpožděním díváme na zoubek její PC verzi. Proč? Inu – je hezká, je česká, je to dungeon, a jak lépe strávit volný letní týden, než na fakultativních výletech do oblastí jako Bouřné město, Dno moře nebo Labyrint šeptajících ryb (tedy pokud jste už aspoň jednou byli na Kanárech).

A aby bylo docela Lanzarote-průzračno, hodnocení těch sedmi zatracených kouzelnických energožroutů se nebude ohlížet na jejich mobilní původ. Všechny drobné nedostatky a otravnosti ovládání, zastaralé grafické provedení i příběh psaný stylizací ještě trapnější než úvodní řádky této recenze mistru Jindřichu Skeldalovi sečtu spolu s rohlíky a vystavím účet.

Bude to drahý. Ale Beholder by se s ním taky nepáral...

PLACEHOLDER SCÉNÁŘ?

Zásadním negativem 7 mágů, přes které se musí přenést každý hráč ne zcela mechanistického typu, je příběh. A spíše než scénář sám způsob, jakým jsou napsány všechny dialogy a herní texty vůbec. Vesničané pravidelně přepadávaní a drancovaní tlupou zlých čarodějů – Prospektorů – hledají pomoc v sídelním městě Caredbaru. Najdou ji v karetním hráči a rádoby-mágovi Tomusovi, kterého čeká obtížná práce sehnat partu obstojných hrdinů, kteří by měli šanci v náročném boji obstát a zachránit úrodu i obyvatele.

Budiž. Postupné doplňování partičky pomáhá průběžnému zvyšování obtížnosti a seznamování s jednotlivými herními prvky. Zároveň je to záminka navštívit hodně rozdílných lokací. Ale způsob, jakým mluví hlavní hrdina, a jak probíhá 99 procent rozhovorů, dokonale ničí ponoření do hry a důvěryhodnost dění. Příklad? Po pěti hodinách kličkování podvodním labyrintem, souboji s mořskými pannami, kraby a řešení prostorových hádanek družina dorazí k čarodějce, která se tu na dně skrývá před společností. "Tak jsme tady, půjdeš s námi?" "Ne." "OK, tak my zase jdeme..." "Jo vlastně, už jsem zmínil, že chceme bojovat proti Prospektorům?" "Aha, tak to jdu s vámi." "Super, vítej v družině."

Hnát vidlema až na Kanáry. Bez přehánění.

ZÁBAVNÉ KOUZLENÍ

Brány Skeldalu 1

i Zdroj: Hrej.cz

První díl české dungeonové série je už nějaký ten pátek k dispozici zdarma. Kdo by se chtěl vydat na cestu do 90. let a směrem ke klasické hratelnosti, může si plnou verzi stáhnout třeba od nás z Hrej.cz.

Systémově jde o dungeon klasického ražení s družinou postupně až sedmi postav. Pohyb omezený čtverečky využívá 7 mágů podobně jako Legend of Grimrock i staré klasiky k množství prostorových hádanek, jejichž obtížnost je o něco méně pekelná než právě ve dvou dílech Grimrocku. Velkou pomocí je přitom kouzlo nápovědy, které dává užitečné tipy, když se hráč ocitne dočista v úzkých. RPG systém zahrnuje levelování a vylepšování atributů postav, od nichž se odvozuje bojová, magická i hudební dovednost. Vedle systémů fyzického boje a kouzel rozdělených do skupin podle elementů totiž 7 mágů využívá i bardské písně buffující partu.

Výsledkem je pestrá hratelnost, která v pokročilejší fázi umožní kreativní přístup k bojům. Hráči si rychle díky pár hádankám zvyknou dělit družinu na menší, samostatně se pohybující partičky. A pak už je jen na nich, jak nepřítele obklíčí, zda využijí ovládací kouzlo, aby je poštvali proti sobě, vyvolají pomocné gobliny, utrápí je energetickými výboji, ledovou pěstí rozehrají "Tomusovu férovku" (aneb všichni si bouchnou a poslední ukáže nepříteli prostředníček, načež celou partu frkne teleportem za bezpečný roh)... a vždycky je tu samozřejmě i možnost postaru usmažit všechno živé před sebou firebally.

DRAKOVI DO STŘEV

Zážitku rozhodně pomáhají změny prostředí a kreativita v návrhu lokací. Podvodní lokace dna moře je už sama dost neobvyklá (a udělá z hlavní bardky závislačku na modrém energetickém nápoji), cestování stále do ruda rozžhavenými útrobami ohnivého draka pak patří k šíleným, ale o to originálnějším nápadům. Partě navlečené do ledových zbrojí to navíc zvráceně seklo.

Autoři dokonce vcelku účinně bojují proti nutnosti backtrackingu a ztrátám času při řešení prostorových hádanek. Pokud zrovna není důležitý počet kroků, které postavy udělají, mohou se v rámci už navštívených políček kamkoli přesunout okamžitě skrz mapu. A později je dokonce možné fast-travel uplatnit i mezi jednotlivými lokacemi.

Dalo by se tedy říci – celá řada dobrých nápadů ukrytá v nenápadném kabátku. Jenže tím více vyniknou ta místa, kde byli tvůrci nedůslední, nebo nemysleli na odlišnosti v ergonomii ovládání na PC.

i Zdroj: Hrej.cz

Typicky třeba nakupování a vůbec inventář. Je hezké, že postava s největším charisma má možnost usmlouvat s obchodníky lepší ceny. To ale třeba při rutinním vybavování sedmičlenné družiny znamená, že musí právě tato postava postupně pro všechny nakoupit třeba lektvar energie. Kdo chce mít bezpečnou rezervu, dá jich každému hrdinovi tak 5-6, a to znamená – 6x kliknout a přetáhnout ikonu lektvaru od obchodníka k postavě, 6x potvrdit, že opravdu lektvar za tuto cenu chcete, a 6x kliknout a přesunou na portrét cílového hrdiny. A než se někdo z publika zeptá: ne, není možné jich koupit třicet najednou.

Celá řada dobrých nápadů je ukrytá v nenápadném kabátku. Jenže tím více vyniknou i místa, kde byli tvůrci nedůslední.

Až doslova komická je třeba výměna pytle za batoh. Standardní velikost inventáře je pouze šest předmětů, a tak musí hrdinové nosit něco, do čeho věci "nad limit" sbalí. Třeba tornu, pytel či truhlu. Postava s plným inventářem, která "upgraduje" třeba z pytle na truhlu, si neumí žádným způsobem přendat věci, ale udělá zkrátka a dobře to, že vše, co neudrží v rukou (tedy vše krom 6 prvních předmětů), zahodí před sebe na ulici. Odkud to pak hráč musí pečlivým klikáním vyzobat.

MILUJU TĚ – NENÁVIDÍM TĚ – NECHÁPU TĚ – CHCI TĚ?

Zásadní systémovou chybou je pak ve druhé fázi hry (víceméně od souboje ve vesnici dál) přehnané využívání nepřátel, kteří mají plošné útoky. Ano, hra umožňuje dělit partu a teoreticky se tedy na každý z nich lze připravit tak, že hrdinové nestojí na stejném políčku, a ti křehcí se třeba ještě zamaskují neviditelností. Ale logicky, když prozkoumáváte prostředí dosud neznámé lokace, máte partu obvykle při sobě a nechcete ztrácet čas posunováním sedmi samostatných jednotek jen v zájmu bezpečí. Takže se partička čarodějů v troskách Skeldalu nebo hlídač Bouřného města několikrát pomějí za tónu vynalézavých vulgarismů zpoza monitoru, než hráč najde nějakou pozici, odkud se dají ufireballovat z dálky.

I vinou dalších drobnějších či větších zádrhelů dovolená ve Skeldalu Tenerife asi nepřekoná. Velmi milé od hry není ani to, že má tendenci být nestabilní a padat do Windows při načítání nových lokací. A minimálně na jednom místě se lze při neopatrném postupu během prostorové hádanky dostat do slepé uličky, při které nezbývá, než načíst nejbližší sejv.

Při hraní 7 mágů se emoce zkrátka střídají. Chvíli je to vtipná a kreativní zábava na horké letní večery, při které si vzpomenete na ty nejlepší jeskyně z Dračího doupěte, a po dobře vyřešeném souboji si budete připadat vyčůranější než díra do sněhu. A pak tu jsou ty neméně důležité chvíle bezhlavé agrese i otravného, tupého odklikávání.

Takže i když v hodnocení najdete trojku, vězte, že to nebylo "běžné a obvykle dobré válení na dungeonové pláži," ale Fuerteventura střídaná s Pico de Teide. A nebo lidsky: jednou jsi dole, jednou nahoře; hraní plyne jako voda a Skeldal s hráčem oře.

Kdo má rád klasické dungeony, 7 mágů se nemusí vůbec bát a 30+ hodin u nich bez výčitek na svědomí "zabije." A kdo se podíval na screenshoty a začal řešit grafiku úrovně budgetovky z roku 2005, může rovnou přepnout na jiný kanál.