Bayonetta 1+2 Switch

Dlouhatánské nohy, upnutý kostým, nezbedné (a nebezpečné) vlasy, sexy znamínko krásy a nezbytné pistole místo podpatků. Je svůdná, je drzá a nedělá si přílišné starosti se zástupy andělů, hordami démonů ani ničím mezi tím. Je to prostě Cereza, holka ostrá jako bajonet. Čarodějka s pořádně prořízlou pusou, která nejde pro uštěpačnou poznámku daleko a pro pořádnou nakládačku ještě blíž. Její první dobrodružství v průběhu let vyšlo na několika platformách, dvojku si dosud mohla zahrát jen hrstka majitelů Wii U. Nyní obě hry v úhledném balíčku přicházejí na Switch, a pokud si nutně potřebujete zkrátit čekání na chystané další pokračování, máte jedinečnou příležitost k seznámení.

SLADKÁ JAKO LÍZÁTKO

Jestliže vaše srdce prahne po kvalitní sekanici, je vždycky dobré obrátit se na pány z PlatinumGames. Nemá smysl vás teď zdržovat výčtem titulů z jejich portfolia, stačí jedno jediné jméno – Nier: Automata. Dávno před touhle loňskou peckou se ale do srdcí mnoha hráčů nesmazatelně podepsali dvojicí her s hubatou a lehce nemravnou čarodějnicí. Osobně patřím k těm šťastlivcům, kteří doma Wii U měli, přesto jsem oznámení portu na Switch přivítal s radostí. Každý podobný přírůstek do knihovny nabízených her na této platformě je velice vítán, a především pro druhý díl to znamená možnost dostat se k mnohem většímu publiku. Právě dvojce se budu v této recenzi věnovat především, podle mě je totiž tou pravou hvězdou téhle malé kolekce.

Jakmile se na vás Bayonetta z obrazovky poprvé koketně pousměje a mrkne, budete zaháčkováni.

Pokud byste se vrátili v čase o pár let nazpátek a přečetli si Vojtovu recenzi druhého dílu pro Wii U, vlastně byste mi ušetřili polovinu práce. Veškeré argumenty, proč je Bayonetta 2 famózní hrou, stále platí. Od prvního okamžiku mě naprosto nadchla svou lehkostí, až bizarně přehnanými bojovými scénami, nevšedním designem nepřátel a japonsky ztřeštěným smyslem pro humor. Uprostřed toho všeho stojí samotná Bayonetta, extrémně sympatické děvče, které si snad nelze okamžitě nezamilovat. Jakmile se na vás z obrazovky poprvé koketně pousměje a mrkne, budete zaháčkováni. Musím ale zároveň souhlasit s Vojtou, že Bayonetta není laciným symbolem sexu, samoúčelným objektem. Vývojáři jí dali do vínku dostatek osobnosti, aby bylo z každého jejího gesta patrné, jak moc si svůj životní styl užívá. Tohle není žádná dáma v nesnázích, v nesnázích jsou spíše ti, kdo se jí postaví do cesty. A i přes to, že má v rukávu celou řadu vražedných technik a po kapsách se jí povaluje spousta děsivých démonů, nakonec je to vlastně holka se srdcem na správném místě, která chce jen vyřešit několik nepříjemností, aby se s lízátkem v puse mohla vrátit zpátky k vánočním nákupům.

JEMNOU MASÁŽÍ K BOUŘLIVÉMU VYVRCHOLENÍ

Bayonetta 2 je především o akci, nějaké velké logické hádanky tu nečekejte. Po vtipné úvodní animaci na vás vrhne první vlny skvěle navržených nepřátel a nepřestane s tím až do samotného konce. Je skvělé, jakým způsobem se vývojářům daří držet tempo hry a tepovou frekvenci hráčů na vysokých hodnotách, navíc se souboje většinou odehrávají v působivých kulisách. Navíc se nemusí bát ani hráči, kteří se v tomto žánru necítí zvlášť pevní v kramflecích. Na normální obtížnost si hru užije snad opravdu každý, osobně jsem opakoval snad jen dvě pasáže. Jedna věc je ale Bayonettu hrát, hrát ji dobře je něco úplně jiného. Každá pasáž je po skončení bodově ohodnocena podle toho, jak rychle jste si s nepřáteli poradili, kolik zranění jste sami utržili a podobně. Nic vám nebrání se k absolvovaným částem vracet a pokoušet se o dosažení lepšího výsledku. Odměnou jsou vám andělské svatozáře, za něž si můžete v pekelném baru pořídit nové vybavení. Na podpatcích či v rukou pak Bayonetta může mít místo pistolí třeba ostré čepele či jiné vražedné vychytávky, což výrazně prospívá variabilitě hratelnosti.

Ve svém jádru je Bayonetta poměrně prostou akční hrou klasického střihu. Vaše hrdinka se postupem času učí nové údery, které může řetězit do vražedných komb. Nemalou úlohu tu také hraje uhýbání nepřátelským útokům, pokud se trefíte do vymezeného časového okénka, čas se na chvíli zpomalí a vy můžete rozdat pár ran takříkajíc zadarmo. Úspěšnými údery nabíjíte speciální Climax útok, který je velice silný a může vám často pomoci i z té nejlítější holomajzny. Kapitolou samou pro sebe jsou pak speciální mučící komba, kdy nebohého nepřítele necháte například sešrotovat v hrozivě vypadajícím masomlejnu. Závěr každého souboje s bossem je pak korunován pompézním vyvoláním obřího démona, který nebožáka zpravidla slupne jako malinu. Hra je příjemně „jednoduchá“ ve svých mechanismech a ovládání, nic vás nedrží zpátky a nic nebrání popustit uzdu a užívat si bezbřehou akci. Jen občas mrknete na stav zdraví a pokud se vám množství nepozdává, slupnete léčivé lízatko.

Zmínku si zaslouží černý barman, s nímž budete často obchodovat a který vypadá extrémně dobře v kostýmu Santa Clause.

Co se týče příběhu, je klasicky překombinovaný a občas jsem měl trochu problém se v něm orientovat. Na druhou stranu bych se nebál říct, že v případě téhle konkrétní hry hraje až několikáté housle a abyste si průchod plnými doušky užili, nebudete nějakou zvláštní motivaci ze strany příběhu vůbec potřebovat. Samotné postavy kolem Bayonetty jsou většinou buď komické figurky, nebo mají naopak zcela prvoplánový charakter. Zmínku si zaslouží černý barman, s nímž budete často obchodovat a který vypadá extrémně dobře v kostýmu Santa Clause. Mimo hlavní příběhovou linii hra obsahuje také možnost kooperativního mlácení nepřátel a různé challenge, které dosytosti prověří vaše bojové schopnosti. S Bayonettou můžete strávit skutečně velkou porci času. Pokud vezmeme v potaz, že v balení dostáváte dvě, sice starší, ale pořád výborné hry, je cena dostatečně zdůvodněná.

NO A CO TEN SWITCH?

Předpokládám ale, že vás nejvíc zajímá, jak se to celé vlastně hraje na Switchi. Hru jsem samozřejmě testoval v obou režimech, tedy jak na handheldu na cestách, tak doma na velké obrazovce. Hra velice dobře funguje v obou případech, každý však má své malé ale. Při hraní na handheldu hra pořád vypadá velmi pohledně, framerate je skvěle plynulý a ovládání naprosto bez problémů. Pokud jste ale Bayonettu někdy hráli, asi mi dáte za pravdu, že se toho někdy na obrazovce děje skutečně hodně. Na útlou čarodějku najíždějí vlny nablýskaných nepřátel, vzduchem víří tornáda jejích kopů a okolí bičují její dlouhatánské vlasy. Na malé obrazovce je ale občas problém zjistit, co se vlastně děje. Ne, že by mi to kdovíjak překáželo, někdy ale v celém tom mumraji budete prostě mačkat tlačítka a doufat. Naštěstí to ale nic nemění na pompéznosti některých soubojů a hlavně na uspokojení, které pokoření protivníků přináší. Při hraní na handheldu můžete vyzkoušet i dotykové ovládání, to mi ale k srdci vůbec nepřirostlo.

Na velké obrazovce je tento problém umenšen, na druhou stranu se ale naplno projeví fakt, že Bayonetta 2 na Switchi rozhodně není remaster, ale daleko spíše port. Ačkoli je design nepřátel pořád naprosto kulervoucí, nelze si nevšimnout jisté technické zastaralosti. Ta se projevuje zejména v prostředí, o některé zubaté hrany si nepříjemně pořežete bulvy. Zároveň je ale třeba přiznat, že si takových věcí všimnete jen v těch několika málo okamžicích, kdy budete prostředím probíhat bez toho, aby na vás útočily mocnosti pekelné nebo nebeské letky. Za vypíchnutí stojí i energický hudební doprovod a naprosto perfektní titulní skladba Tomorrow Is Mine, kterou si nekontrolovatelně prozpěvuji dosud.

A TO NENÍ VŠECHNO

Součástí balení je i první díl, který sice dvojka silně překonala, ale pořád se jedná o výbornou záležitost. Zub času se na ní sice podepsal ještě o chlup víc, v handheldovém režimu si toho ale skoro nevšimnete a po stránce herních principů si s dvojkou nemá co vyčítat. Jen je možná lepší si obě hry zahrát chronologicky.

i Zdroj: Hrej.cz

Bayonetta vzala Switch útokem a dělá na něm parádu. Hratelnosti nemohu vytknout zhola nic, obě hry se řadí k tomu nejsilnějšímu rukopisu PlatinumGames. Pokud jste druhý díl nikdy nehráli a máte novou konzoli od Nintenda doma, ani na vteřinku neváhejte. Já osobně jsem si ale užil i opětovnou návštěvu. Škoda jen trochu nevyužité příležitosti hru trochu s posíleným výkonem trochu více načančat. Jako opáčko před třetím dílem musím jednoznačně doporučit.