Hrej.cz Baldur's Gate 3 Článek

Baldur's Gate 3 - Dojmy z Early Accessu

ales-tihlarik
Aleš Tihlařík
16. 10. 2020 11:20 12 Sdílej:
Reklama
Reklama

V roce 1998, kdy vyšel první díl Baldur’s Gate, byly belgickým Larian Studios teprve dva roky. Kanadští BioWare díky ikonickému RPG vystřelili do povědomí mnoha hardcore hráčů a postupem času si pozici na piedestalu s přehledem udržovali. Kupříkladu v době, kdy v Gentu v potu, krvi a slzách teprve vznikala značka Divinity, už fanoušci nadšeně hltali druhé „Baldury“ a novinku v podobě Neverwinter Nights. A zatímco charismatický Sven Vincke pomalu šedivěl u strastiplného vývoje Divinity II, v Edmontonu snad ani nestíhali počítat peníze z prodejů úvodních dílů sérií Dragon Age a Mass Effect.

Herní svět je ale pomíjivý – dnes se po neúspěchu Andromedy a Anthemu hráči BioWare straní, Vincke na druhé straně dokázal z popela vlastních selhání vzkřísit pomyslného fénixe v podobě Divinity: Original Sin II, jednoho z nejlepších RPG tohoto desetiletí. Vzpomínáte i vy na příběh o Davidu a Goliášovi? Jako by se v této podobě odehrál přímo před našimi zraky. Navíc se speciální třešničkou na dortu – vývoj kdysi opěvované, dnes však prachem zanesené značky Baldur’s Gate se totiž dostal do rukou právě belgickým srdcařům. A kruh se uzavírá…

TĚŽCE NA CVIČIŠTI, TĚŽCE NA BOJIŠTI, MRTVÍ NA HNOJIŠTI…

Kontinent Faerûn se hráčům, jak už jsme u Larianů zvyklí, otevřel v rámci Early Accessu, který se od začátku netradičně prodává za plnou cenu. Skeptici by mohli namítat, že stát se platícím testerem rozhodně není způsob, jakým by si chtěli užít monumentální RPG. Tvůrcům ale ke cti slouží, že momentálně vypuštěná verze, obsahující celý první akt, má sama o sobě podobnou délku, jako hotové hry z konkurenčních sérií. Já sám v ní strávil přes 30 hodin čistého času, což je opravdu působivé číslo.

Měl by Early Access zajímat hardcore obecenstvo, které Dwarf Fortress projde i poslepu a Dark Souls má dohráno už i na Ring Fitu?

Je však otázkou, do jaké míry mě „zdržovala“ obtížnost, která je zatím k dispozici pouze jedna – a to rovnou ta nejtěžší, klasická. Pokud se tedy považujete spíše za svátečního hráče, hned na úvod doporučuji s koupí počkat minimálně do doby, než se objeví i ostatní obtížnostní stupně, se kterými si hru užijete více. Měl by však Early Access zajímat tu druhou skupinu, tedy hardcore obecenstvo, které Dwarf Fortress projde i poslepu a Dark Souls má dohráno už i na Ring Fitu?

Příběh Baldur’s Gate 3 začíná nádherným CGI filmečkem zachycujícím zničení a následný pád vesmírné lodi, na které se „shodou okolností“ nachází i vaše herní alter-ego. Navzdory nikterak pokročilé fázi vývoje si vlastního herního avatara můžete už teď dostatečně vypiplat, s čímž souvisí i přítomnost celkem devíti ras, ze které si, pokud jste typickým hráčem, samozřejmě zvolíte průměrného bílého muže. To by však byla věčná škoda, poněvadž mimo klasický trojlístek člověk-trpaslík-elf se můžete těšit i na temné Drow elfy, lehce zlobrovité Githyanki či ďábelské Tieflingy. Nechybí samozřejmě ani obligátní volba povolání či speciálních vlastností, žádné z těchto rozhodnutí vás však neuchrání od setkání s hlavním hybatelem příběhu, tedy s očním červem, který vaši postavu postupně mění v Mindflayera – ochapadlenou potvoru známou všem příznivcům Dungeons & Dragons. To ale samozřejmě nechcete, za pomoci dalších podobně postižených parťáků, sesbíraných v okolí havárie, tak začíná honba za lékem.

SKOČ, MEČEM SE ROZMÁCHNEŠ CESTOU

Příběh se, podobně jako vedlejší úkoly, drží víceméně při zemi, absenci snah o záchranu světa a dalších fantasy klišé však kvituji s povděkem. Samotné hraní pak mimo odlišné prostředí nápaditě připomíná poslední dílko Larianů, Divinity: Original Sin II. Zdráhal bych se však říci, že je to na škodu, protože stavět RPG na pevných a prověřených základech rozhodně není špatný nápad. Podobnostem navzdory navíc došlo k několika citelným změnám.

Může se vám dost dobře může stát, že ta nevinně se tvářící houba způsobí výbuch celého širého okolí a vaše vypiplaná fialová pekelnice vzplane ohněm nejen věčným, ale hlavně konečným.

Například prostředí se neproměnilo jen vizuálně, ale i svojí stavbou – většina úrovní polootevřeného světa není extrémně rozmáchlá, všechny ale bodují svojí vertikálností a propracovaností. Za každým rohem se ukrývá nějaký skrytý poklad či žebřík, nezřídka pak natrefíte na iluze, pasti či zajímavou vedlejší postavu. Asi největší změnou oproti Divinity je pak skákání, které se stalo velmi důležitým nástrojem k prozkoumávání Faerûnu. Škoda jen, že parťáky musíte po balvanech a římsách otravně navigovat po jednom. Těchto mechanismů hojně využívají i environmentální hádanky, kterých si v rámci Early Accessu také užijete dosyta – některé však díky nekompromisní herní obtížnosti končí ještě dříve, než vůbec pořádně začnou. Jelikož automatické ukládání funguje jen v příběhových lokacích, maximálně doporučuji co nejčastěji „znásilňovat“ ukládací tlačítko F5. Jinak se vám dost dobře může stát, že ta nevinně se tvářící houba způsobí výbuch celého širého okolí a vaše vypiplaná fialová pekelnice vzplane ohněm nejen věčným, ale hlavně konečným.

Taktika ukládání a načítání se hodí i u rozhovorů, jejich výsledek je totiž kromě vlastností iniciátora rozhovoru ovlivněn hlavně náhodnými hody kostkami. Snadno tak v některých chvílích nabudete dojmu, že kostky sice byly vrženy, ale zároveň jimi vrhnul někdo, kdo vás chce bezpodmínečně vidět trpět. Takový nevydařený rozhovor pak často končí potyčkou – a pokud jste s ní nepočítali a vaše parta je buď neodpočinutá či špatně rozestavěná, tak často i smrtí.

ZEZADU A ZA VLÁSKY, NATVRDO A BEZ LÁSKY

Samotný soubojový systém opět stojí na základu z předchozích her studia. Taktických možností se v jednotlivých tazích nachází nepřeberně, prostředí je navíc opět plně interaktivní – třeba takové sudy s olejem či mastné skvrny se tedy mohou stát silným společníkem i soupeřem. Zbraně je navíc nově možné ponořit do okolních látek a získat tak podstatnou výhodu v podobě ohnivého meče či jedovatého šípu. Možná až příliš velkým pomocníkem se prozatím jeví skopávání nepřátel do propastí, plížení a skákání za záda protivníků. Věřím však, že v budoucnu ještě dojde k pečlivějšímu vyvážení všech akcí. A pokud ne, tak to vlastně ani nevadí. Nebudu vám lhát – proplížit se hlavnímu arcizlounovi za záda a poslat jej sparťanským kopem přímou cestou do jámy s pavouky, to má prostě něco do sebe.

V soubojích padlí parťáci si každé kolo hází kostkou – tři úspěchy (či pomoc od jiného parťáka) znamenají vstání z mrtvých, tři neúspěchy (či další údery nepřátel) končí smrtí. Ta v případě, že vaše postavy nevlastní potřebný svitek, znamená opravdový (leč ne neřešitelný) problém. Smrt jednoho bojovníka samozřejmě často ohrozí i ostatní, vyslání obětního beránka se tedy ve většině případů nevyplácí. Variabilita taktik v soubojích je však nepřeberná, i proto jsem se u nich ostatně, častému umírání navzdory, vždy královsky bavil.

NESUĎTE HRU PODLE ÚSPĚCHŮ, ALE PODLE POČTU PÁDŮ DO WINDOWS

Svůj podíl na tom mají i povedené efekty kouzel a boje – po grafické stránce ostatně dovede Baldur’s Gate 3 vykreslit opravdu překrásné scenerie. Vyloženě nadšený jsem byl hlavně z temné, leč kouzelně zářící lokace Underdark, která je svým vzezřením diametrálně odlišná od obvyklých fantasy světů. Pochválit musím tvůrce i za opravdu hezké a detailní obličeje, které bezmála dovedou držet standard těch v CGI filmečcích.

Na hře jde vidět, že míra „naleštění“ s postupem příběhem dramaticky klesá.

Během všeho toho kochání a umírání se však, jak je ostatně vzhledem k počínajícímu Early Accessu celkem pochopitelné, setkáte i s hromadou bugů, glitchů a pádů. Na hře jde vidět, že míra „naleštění“ s postupem příběhem dramaticky klesá – zatímco po deseti hodinách jsem byl pozitivně překvapen hotovostí celého buildu, na konci mi postavy naopak často padaly pod textury a samotná hra zase pro změnu do Windows. In-game animace a filmečky zatím vypadají příšerně, kamera zlobí více než angličtí fotbalisté v karanténě a modely postav se občas rozpadají děsivěji než český státní rozpočet.

HODNĚ VYSOKO MÍŘÍŠ

Jistě mi však dáte zapravdu, že plísnit nehotový produkt za technický stav by bylo přinejmenším krátkozraké. Finální verze se dle oficiálních informací nedočkáme ještě minimálně rok, konečné datum vydání je prozatím charakterizováno pouze frází „až to bude hotové“. Pokud však odhlédnu od prozatímních technických nedokonalostí, jsem silně přesvědčen o tom, že s plnou verzí Baldur’s Gate 3 nás nečeká nic jiného než další atak těch nejvyšších příček na seznamu nejlepších RPG.

Navzdory bezmála oslavným tvrzením však paradoxně doporučuji Early Access verzi nepořizovat, čímž se oklikou dostáváme k otázce z úvodních odstavců. Ačkoliv je prozatímní verze poctivým kusem pravověrného RPG, v tomto případě se názorově kloním k táboru konzervativních hráčů. Baldur’s Gate 3 je totiž navzdory nesporným kvalitám právě tou hrou, kterou byste si měli užít až ve finální, dotažené a přeleštěné verzi.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz