The Sims 4

Čtvrtá generace simulace více či méně každodenního života přichází po pěti letech od posledního dílu a v mnoha ohledech se v rámci série jedná o znatelný pokrok. To se týká především centrálního systému různých pocitů a nálad, jenž vystřídal dichotomii zelené dobré a červené špatné nálady, a ať už jsou Simíci veselí, flirtující, vystresovaní nebo rozzuření, nelze říct, že by nějaká z nálad byla ryze negativní. Bohužel, v porovnání s předešlým dílem, The Sims 4 nenabízejí volnost pohybu ani rozlohu světa, kterou bychom v roce 2014 od tak zásadní hry čekali. Právě ona sevřenost hry společně s omezeným obsahem (který, ruku na srdce, v žádné základní hře nebyl obzvlášť košatý) dělá zbytečné a hlavně dost viditelné vady na kráse.

STARÉ, ZNÁMÉ, VYLEPŠENÉ

V základu se prakticky stále nic nezměnilo. Pořád se staráme o obyčejné potřeby trochu neobyčejných lidiček, stavíme jejich svět a hrajeme si s jejich životy i osudy. Opět je třeba uspokojovat základní potřeby (záchod, hygiena, hlad, únava, zábava a společenskost), plnit přání, starat se o úspěch či neúspěch v práci, škole i osobním životě a také o náplň volného času. Toho už ale není tolik – jedna z méně vítaných změn je časová náročnost obyčejných činností jako sprcha, sezení na záchodové míse nebo obědvání. Símíkům všechno strašně dlouho trvá a po dosažení jakžtakž uspokojivé rovnováhy jejich potřeb už nezbývá příliš času na zlepšování dovedností nebo udržování vztahů. Částečně s tímto problémem pomáhá jak systém emocí, které zvyšují efektivitu určitých aktivit a urychlují tím osvojování nových dovedností, tak částečně i přepracovaný multitasking, který Simíkům umožňuje provádět jisté činnosti najednou. Na záchodě si mohou číst vzdělávací knížku, poslat smsku kamarádům nebo hrát hry na tabletu, při vaření mohou při míchání vajíček klábosit s dalšími lidmi v místnosti a někteří pisálci zvládnou poslouchat hudbu, datlovat na počítači scénář ke komediálnímu výstupu a baštit obložený chleba zároveň.

Přes to všechno je ale relativní pohoda z předchozí generace pryč a správa času jednotlivých svěřenců hraje mnohem větší roli. Celkově mi přišlo, že se The Sims tentokrát spíše než k „hrát si” přiklonili ke mně příjemnějšímu „hrát” a dávají svým hráčům výraznější a dosažitelnější cíle než kdy předtím. Například přání jsou nyní nanejvýš tři, dvě vycházejí z povahy Simíka (aktivní budou často chtít sportovat, materialisté pak kupovat nové věci a obdivovat drahý nábytek) a jedno z momentální nálady. I sledování celoživotní ambice, jakéhosi dlouhotrvajícího přání či směřování Simíka, je rozděleno do několika úrovní, které vyžadují splnění dílčích úkolů.

i Zdroj: Hrej.cz

Zpočátku se jedná o snadné úkoly typu strávit 10 hodin běháním nebo jít na 5 romantických schůzek, vyšší úrovně však kladou složitější úkoly, jejichž splnění vám může zabrat i několik dnů herního času. Za plnění přání a postup na další úrovně ambicí získávají Simíci speciální body, jež lze utratit buď za okamžité naplnění jisté potřeby nebo, mnohem zajímavěji, za dodatečně osobnostní rysy, které z vašeho človíčka udělají noční sovu, nadšence do posilování, skvělého učitele nebo mistra či mistryni v líbání. Podobně odemknutelné jsou i jisté předměty v katalogu, které si můžete zakoupit až po dosažení určité úrovně v jisté profesi. Způsob zpřístupňování nových aspiračních úrovní a speciálních předmětů určitým herním stylem hráče nabádá k různým způsobům hraní, ke kterým by se možná sami ani nedostali. Jednoduše řečeno, tu vesmírnou raketu si zkrátka pořídí jen opravdoví astronauti.

POTĚMKINOVA MĚSTEČKA

Snadné sdílení

i Zdroj: Hrej.cz

Maxis se rozhodl vzít sdílení uživatelského obsahu částečně pod svá křídla a umístil do hry přehlednou galerii místností, pozemků i celých domácností, kterou vytvořili samotní hráči.

Z ní lze velice jednoduše do hry umístit nové nádherné budovy nebo třeba i Simíky podle známých postav z filmů a seriálů.

Když už jsme u toho pořizování věcí, musím zmínit nákupní a stavitelský mód, který je intuitivním a zároveň velice schopným nástrojem na tvorbu budov různých typů. Ocenil jsem nejen přepracovaný způsob tvorby domů, který umožňuje nejen navrhování vlastních, ale i nákup předpřipravených místností, jejich snadné upravení a zasazení do světa pomocí několika tahů myši, ale také snadnou nastavitelnost výšky zdí jednotlivých pater, základů, polohy oken a také tvaru střechy. Orientaci v katalogu usnadňuje i textové vyhledávání, které se hodí kdykoliv přesně nevíte, v jaké kategorii máte požadovaný předmět hledat. Nakonec se musím přiznat, že mi absence bazénů ani možnosti úpravy výšky terénu tolik nevadila, zřejmě se ale najdou hráči, kterým tyto prvky chybět budou.

Co naopak ve hře citelně postrádám, je zajímavý svět mimo váš vlastní domeček. The Sims 4 se zbavili otevřeného světa ve prospěch parcel oddělených od sebe krátkými načítacími obrazovkami, což sice šetří náročnost hry na výkon počítače, ale svět se tím rozbíjí na nenavazující lokace, které navíc ani neodpovídají základnímu pohledu na každý ze dvou světů. Ať už se usídlíte v neworleanské Vrbové zátoce nebo pouštní Lázeňské oáze, oba světy jsou prťavé, nabízejí jen hrstku parcel k výstavbě nových budov a pouze sedm typů obecních pozemků! Muzeum, knihovna, posilovna a park jsou ospravedlnitelné, ale noční klub, bar a koktejlový bar prakticky nenabízejí nic odlišného a působí zaměnitelně. Ve všech se můžete snadno seznámit s flirtuchtivými Simíky, zatímco ostatní typy pozemků nabízejí alespoň jinou hratelnost nebo druh možných aktivit.

PEJSEK S KOČIČKOU VAŘILI GULÁŠ

Celá hra zkrátka působí jako míchanice předchozích dílů v menším provedení. Například i tentokrát je v obou světech co prozkoumávat a objevovat (některé parcely jsou větší, než se zdají), ale Sunset Valley nebo jakéhokoliv sousedství z The Sims 2 rozlohou obě zdejší „městečka” strčí do kapsy. Návrat slaví i minihra ze dvojky, kdy bylo v jistých situacích třeba plnit předepsané úkoly, zde se ale jedná pouze o romantickou schůzku, večírek, narozeninovou párty a svatbu. Simící mimo vaši aktivní rodinu defaultně pouze stárnou, ale nijak své životy nežijí, nenavazují vztahy, nepostupují v profesi ani nezlepšují své dovednosti. Osobně jsem velice brzy stárnutí zbytku světa úplně vypnul, protože tento kočkopes mezi systémem druhé a třetí generace není zlatá střední cesta, ale jen způsob, jak vám předpřipravení Simíci s alespoň kouskem osobnosti brzo pomřou a jsou nahrazeni náhodnými panáky ze zásoby (Zde, prosím, minutu ticha za Gothovi).

Avšak tou největší ránou jsou viditelné mezery v obsahu, které bezpochyby zaplní budoucí rozšíření. Pozor, nebrojím proti dodávání nových prvků do hry. Města, počasí, zvířata, dovolené, účesy, oblečení, byty… To ať klidně Maxis nabízí zájemcům v přídavcích, ale v základu chybí obsah na místech, kde to hráče bije do očí. Například předpřipravené outfity v různých barevných variantách pro různé příležitosti, což pokládám za skvělou novinku, se pohybují jen mezi dvěma a šesti vzory pro každou kombinaci pohlaví a věku. Hra přichází pouze s devíti různými povoláními pro dospělé Simíky, osobnostních rysů také není nejvíce a opakovat remcání nad rozlohou a vybaveností herního světa snad ani nemá cenu.

Je to škoda, protože v jádru není The Sims 4 vlastně vůbec špatnou hrou. Novému způsobu stavby a úpravy domů snad nelze nic vytknout, tvorba Simíka nikdy nebyla jednodušší, hra má osobitý vizuální styl, je protkaná velice příjemným humorem plným popkulturních narážek, jež oficiální překlad zručně převedl i do češtiny, a galerie komunitního obsahu je Maxisova výhra v oblasti sdílení tvorby uživatelů. Kéž by se vývojáři spíše než na ostříhání problematických prvků, které v předchozí generaci hru postupem přetvořily v chybami prolezlý chuchvalec algoritmů požírající výpočetní výkon, soustředili na vyřešení problémů, které jej zapříčinily. Mohli jsme tu mít opravdu důstojné next-gen pokračování. Takhle jsme dostali zpola naplněný nový titul, který sice dobře funguje, ale bez včasné obsahové infuze přestane brzy bavit.