Journey Recenze Journey

Journey

Jiří Bigas

Jiří Bigas

14. 8. 2015 09:00 9
Reklama

Znáte výrok, že cesta k cíli je mnohem důležitější než cíl samotný? O videohrách toto tvrzení platí mnohdy. V případě Journey ale dvojnásob. Unikátní dobrodružná hra od nezávislého studia Thatgamecompany pro PlayStation 3 se po více než třech letech dočkala nového vydání ve verzi pro konzoli od Sony nové generace. O konverzi se postaral zcela neznámý tým Tricky Pixels a naším úkolem je povědět si, zda se povedl port jako takový z technického hlediska, ale rovněž zkusit najít odpověď na otázku, zda Journey obstála v souboji s časem, který je mnohdy nemilosrdný i k těm nejpopulárnějším hrám, u nichž přibývající roky často obnaží prázdnotu, kterou původně mohla zakrývat třeba nanejvýš cudná audiovizuální prezentace.

SKUTEČNÉ UMĚNÍ PŘETRVÁ

To však rozhodně není tento případ. Ani se vás nebudu snažit dál napínat. O Journey jste s největší pravděpodobností mnohé slyšeli už před třemi roky a značnou pozornost média věnovala i jejímu druhému vydání. Zcela právem. Na PS3 vzbudil titul nevídané pozdvižení, absolutní známky mohl sbírat kombajnem a ceny za nejlepší hru roku, nejlepší soundtrack, nejlepší původní nápad nebo audiovizuální zpracování se v Thatgamecompany jen vršily. Opakovat tak celou základní premisu Journey by bylo jako nosit… zrnka písku do pouště, dejme tomu. Jen v krátkosti proto připomeneme, že se zhostíte tajuplné postavy v róbě, která putuje o nic méně záhadným světem vstříc hoře, kde ji čeká bůhvíco. Navzdory vágně načrtnutému úkolu a jisté počáteční bezradnosti není ovšem hraní Journey nijak frustrující. Ve vašem nevědomí, nejistotě a tápání totiž spočívá značná část jejího kouzla.

Journey je nepochybně mistrovské dílo, ale jako každé umění může u publika vyvolávat značně rozporuplné reakce.

Journey má oproti mnoha jiným hrám, které se v poslední době dočkaly reedice pro nové systémy, jednu značnou výhodu. Je to skutečné digitální umění. Žádný vyumělkovaný pokus o to hrát si na něj, ale dílo, které snese ta nejpřísnější kritéria a jako takové se může směle měřit třeba s filmy režiséra Ingmara Bergmana. I ty jsou dnes ceněny stejně vysoko jako před 60 lety a s Journey je to podobné, jenom v mnohem menším měřítku. Ale videohry zatím mají také ve srovnání s filmy několikanásobně nižší životnost. Proč je to tak důležité? Umění je totiž něco, co obstojí a přetrvá. Jeho spotřební lhůta, pokud je opravdu dobré, není omezena trendy ani technikou. Zejména, když se mu dostane takové restaurátorské péče jako v tomto případě od studia Tricky Pixels, které má na svědomí bezchybný remaster. To vše s sebou nese mnohá pozitiva, ale i jeden vedlejší důsledek. Journey je nepochybně mistrovské dílo, ale jako každé umění může u publika vyvolávat značně rozporuplné reakce.

UMĚNÍ NENÍ UNIVERZÁLNÍ

To, co jeden označí za brilantní a nadčasové, může druhého rozčilovat až odpuzovat. Přesto na konci této recenze najdete absolutní hodnocení, a to i navzdory skutečnosti, že Journey není takříkajíc univerzální. I když se totiž najde obrovská skupina hráčů, kterým titul učaroval, nezanedbatelné množství takovou hru nebude chtít akceptovat. Nebude ji chtít chápat a také ji nepochopí a není to přitom jejich chyba. V mnoha směrech je Journey tak netradiční a emotivní zážitek, že zcela postrádá některé atributy běžné videohry, čímž se nemusí trefit do vkusu každému. Jestliže jste Journey až dosud nehráli a máte jen mlhavou představu o tom, co od hry vlastně čekat, udělejte ještě předtím, než budete pokračovat ve čtení této recenze, jednu věc. Podívejte se na trailer, který společnost Sony vydala u příležitosti obnovené premiéry. Udělejte to teď hned.

Video vám rozhodně nedá odpovědi na všechny vaše otázky, dovedu si to docela živě představit. Ale, jak už jsme řekli, ona by byla škoda, kdybyste se toho dozvěděli o mnoho více, než kolik ukázka naznačuje. Napoví vám ale v tom hlavním - jestli k vám nějak hra promlouvá. Oslovilo vás výtvarné pojetí Journey? Odvažujete se vykročit do nebezpečně krásného a zlověstně opuštěného světa? Dojal vás emotivní soundtrack? Pak jste na správné adrese. Víc nepotřebujete vědět. Pokud ovšem jen nechápavě kroutíte hlavou, nad čím se to velká část herní obce rozplývá, Journey nebude nic pro vás. A neznamená to nutně, že jste ignorant bez špetky fantazie, který raději vystřílí celý zásobník do jednoho monstra v Gears of War. Je to v pořádku, nejste jednoduše naladění na stejnou vlnu a hra s vámi nijak nerezonuje.

UMĚNÍ MŮŽETE SDÍLET

V opačném případě vám ale můžeme garantovat, že si vás omotá kolem prstu a na tuhle zkušenost nikdy nezapomenete. Ať už prožijete celé dobrodružství v osamění, budete jej sdílet s někým, kdo s vámi sedí na jednom gauči, anebo se k vám na vaší virtuální cestě připojí tajemný společník, pro kterého budete stejnou záhadou jako on pro vás, čeká vás neobyčejný zážitek. Je to intimní výprava a další z titulů, který se nemusíte stydět ukázat rodičům nebo přítelkyni. Naopak, uděláte to bez obav i s radostí a Journey dělá i v tomto směru videohrám velkou službu a tu nejlepší možnou reklamu. Člověk může být díky takovým projektům na naše odvětví skutečně a právem pyšný. Možná si teď říkáte, co jsem se vlastně z takové recenze dozvěděl? Znám jen přibližný úkol, nikdo mě neobeznámil s herními mechanismy, není tu kompletní výčet dovedností a prvků… Stále se mluví jen o atmosféře. Máte pravdu, je to do značné míry tak, ale musíte se s tím smířit, pokud chcete Journey prožít a procítit, jak to její autoři zamýšleli. Čím více toho o titulu víte předtím, než ji zapnete, o to víc se ochudíte během hry samotné. A já vás nechci o ten objevitelský pocit připravit.

I když Journey pokoříte za chvíli, pamatovat si ji budete možná celý život.

Záhadná titulní postav vám dost možná připomene hru Monument Valley a tamní nejasnou pouť. Svět Journey a některá setkání zase mohou zjitřit vzpomínky na Shadow of the Colossus. Snažit se hledat univerzální ekvivalent je ale zbytečné. Celá hra totiž, stejně jako ústřední zápletka, ponechává značný prostor pro vlastní interpretaci. Není možné ovšem na druhou stranu zatajit, že jakkoli jde o nesmírně bohaté a plastické dílo, v jednom ohledu hloubku pro někoho může postrádat. Po stránce primárního designu a herních mechanismů, když člověk odhlédne od všech uměleckých ambicí a kvalit, nejde o bůhvíjak komplexní nebo náročný titul. Chybí mu výzva, snaží se být přístupný všem a jen v několika momentech připomene, že jde vlastně ve své podstatě o “zapřenou” plošinovku. A ještě jedna výtka se v souvislosti s Journey mnohdy objevuje. A sice její délka. Řada hráčů podrobila výsledek kritice především proto, že na konec cesty dorazíte za dvě až tři hodiny v závislosti na tom, jak svou pouť pojmete. Je to pravda. Během pár hodin jsem dohrál Journey hned dvakrát za sebou. Jasně to dokládá dvě věci. Jednak, že je to opravdu bolestně krátká zkušenost, ale současně, že to vůbec nevadí a ochotně se k ní vrátíte. Kdyby byl výsledek delší, možná by dokonce ztratil onu naléhavost a intenzitu. A i když Journey pokoříte za chvíli, pamatovat si ji budete možná celý život.

Journey
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Zarámujte to a vystavte v galerii. Vývojáři z Thatgamecompany vztyčili pomník digitálnímu umění a restaurátoři z Tricky Pixels jej citlivě zrenovovali. Díky Journey konečně rozumím termínu užité umění. Je to umění, které si užijete. Intimní, osobité a plné emocí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama