Tales of Monkey Island: Launch of the Screaming Narwhal

Článek PC

NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu

NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.

Milan Urbanec

Roky minuly, ale nic se nezměnilo. Guybrush Threepwood stále zůstává pirátským nemehlem s dobrým srdcem a pořádnou porcí nezdravého sebevědomí. Nonšalanci, s jakou se představuje jako "Guybrush Threepwood, mocný pirát," už chybí jen zablýsknutí bělostného chrupu ve stylu reklamy na nejmenované procesory. Z dialogů se neztratila hravost, cynické komentáře, slovní hříčky a přibylo parafrází, které ocení Monkey Island veteráni. Po stránce děje, rozhovorů, bizarních postav a tříhlavých opic je všechno v pořádku. Ale o tom, jak Spuštění Řvoucího narvala a další epizody slibně rozjetého příběhu dopadnou, rozhodne víc než jen to, jestli je "Pozor, za tebou je Ludvík XIV.!" lepší hláška než ta s tříhlavou opicí (u nás vede opice, ale je to o prsa Elaine Marley).

Není pivo jako grog

Úvod první epizody seriálu příběhů, které tvoří lidé ze studia s příhodným názvem Telltale Games, názorně předvede, že zaměňovat kořenové pivo a kořenový grog se nevyplácí. Jinak spolehlivý voodoo recept spustí nečekané účinky a místo aby strašlivý LeChuck skončil definitivně v bažinách zapomnění, promění se zpátky v člověka. Následuje exploze, bezvědomí a tma. Guybrush se probouzí o něco později na břehu ostrova Floatsam. Aby neštěstí nebylo málo, nemá u sebe žádné peníze, a tak je nucen otročit pro bulvárního pisálka, vedle toho přijít na kloub podivnému klimatickému úkazu, díky němuž vanou ze všech stran větry směrem k ostrovu a znemožňují tak pirátům, kteří do jeho vod zabloudí, aby odpluli... a nedosti problémů s větry, zavařili scenáristé Guybrushovi ještě starostí o levou ruku, jež byla infikována černou voodoo magií z LeChuckovy zombie podoby.

Poklady, rvačky a úklady

Jistě, Guybrush Threepwood je asi tak mocný pirát, jako je Voodoo Lady kandidátkou na playmate Hugh Hefnera. Na Floatsam Island ale působí jako milé osvěžení. Místní jsou unaveni a demoralizováni více než rok nepříznivými větry, a tak se neperou, všechny poklady už dávno vykopali a celé měsíce nikdo nikomu nezrekvíroval loď. Davey Nipperkin, zvědavý pirát s pořádně velkou bradou, je zoufalý: o čem psát do bulvárního deníku, když se na ostrově nic neděje? Guybrush je pro něj darem z nebes, zvlášť když mu může nabídnout kontakt na svůj cenný zdroj výměnou za "pirátskou prácičku". Tu si Guybrush užívá skoro tak jako hráč sám: pronikne do pirátského klubu a celý ho rozmlátí, pomůže "lovci pokladů" najít "poklad" (a nálezce by byl šťastnější snad jen kdyby ho zavedl do obchodu s komiksy), minibombičkou ve spodním prádle vyzraje na Reginalda Van Winslowa, kapitána lodi Řvoucí narval... a objeví nového skoro-ultimátního nepřítele v baronovi DeSinge.

Voodoo magie a elektrická opička

Jakkoliv se Launch of the Screaming Narwhal odehrává na malém prostoru několika lokací ostrova Floatsam, nabízí dost zábavy i různorodých puzzlů. Dojde na bloudění džunglí podle stylové mapy (a to hned dvakrát), mechanický puzzle, logickou mezihru, kdy je Guybrush přivázán na amputační křeslo, i klasické kombinování předmětů a vedení dialogů výběrem z více možností. Herní doba je dost krátká, ale naplněná zajímavými výzvami. Na druhou stranu – nelze nevidět povinné naplňování řady klišé (setkání s Voodoo lady, spolupráce s opičím kamarádem) a upřímně, narážek na starší díly, postavy, hlášky a lokace je snad až příliš mnoho, stejně jako motivů vypůjčených z reálného světa. Občasné mrknutí hře tohoto rázu svědčí, nemusí ale každou chvíli dávat najevo, že ví, kdo sedí za monitorem – vlastních fórků a situačního humoru by mělo být rozhodně více (třeba jako pirát-sklář, který prodává průhledné jednorožce).

Stojí za tebou fakt hnusná tříhlavá opice!

A konečně: k sérii Monkey Island vždy patřila pohádková, detailní 2D grafika v jásavých barvách (čtvrtý díl laskavě pomiňme). V téhle disciplíně Tales of MI silně zaostávají: velmi hrubé modely a leckdy až ošklivé scény skutečně značce čest nedělají. Situaci nemůže spasit ani hudba Michaela Landa – ta je sice kvalitní a buduje správně atmosféru, ovšem opět víceméně jen za použïtí několika klasických melodií. Velmi nepříjemné je potom nestandardní ovládání - k pohybu neslouží klikání myši, ale držení tlačítka a tažení, což je vrcholně nešikovné (aspoň že fungují klávesy WASD), stejně nepochopitelná je nemožnost prozkoumávat předměty v inventáři pravým tlačítkem (je třeba nejdřív kliknout na lupu a tu pak použít na předmět) a spojovat je přenesením jednoho na druhý (je třeba je vybrat a položit do k tomu určených políček a pak ještě kliknout na ikonu "smíchej" a doufat, že to něco udělá...).

Dohromady tedy lze Tales of Monkey Island doporučit. I přestože je hra přecpána vnitřními odkazy, pobaví se u ní lépe ti, kdo ještě s Guybrushem Threepwoodem neměli tu čest – je to bezpochyby vtipná adventura, která nabízí zajímavé hádanky a dobré dialogy. Ovšem nelze se zbavit dojmu, že si měli Telltale Games dát aspoň o trochu víc práce s vývojem než scenáristé Lucasfilmu s vymýšlením jména Guybrush...