Kane and Lynch: Dead Men
Z počítačových her jsme povětšinou zvyklí na osamocené hrdiny - vlky samotáře. A když už nám vývojáři dají k dispozici nějaké kolegy, rojí se rovnou v násobcích deseti. Přesto by se daly najít občasné výjimky. Třeba Jak a Daxter, Ratchet a Clank a na PC třeba Sam a Max. Ale už uplynulo skutečně hodně vody od doby, kdy jsme tu měli dva pořádné sígry, s nimiž byste na kafe rozhodně nešli. Nebo možná šli, ale pravděpodobně byste riskovali zatáhnutí do nějaké přestřelky, které oba přitahují jako magnet. Ani Kane, natož Lynch totiž nejsou žádní vymazlení hoši od Bobří řeky a oba mají v zádech slušný trestní rejstřík. Loupežná přepadení bank, spousta krvavých zářezů na pažbách a rodinné tragédie navrch (ve kterých měli oba prsty) zapříčinily, že se jednoho dne potkávají v transportu, který je měl odvézt přímo na onen svět. Naštěstí pro nás ale bývalí kolegové z party, která si říká The7 (a pro kterou Kane kdysi pracoval) potřebují odvést hodně špinavou práci. A k tomu je samozřejmě nejlepší takový obětní beránek. Vlastně, proč ne rovnou dva…
Štaflík a Špagetka?
Atmosférických stříleček z třetí osoby je na trhu aktuálně dostatek. Komu by nevyhovovaly nejnovější Gears of War a Stranglehold, může vždycky zabrousit k sérii, která do jisté míry redefinovala celé toto odvětví – Max Payne. Jakými argumenty vás tedy může přesvědčit duo, ve kterém jeden má věčně přeražený nos a druhý zase vypadá jako Ondřej Hejma a neustále má problémy se sebekontrolou? Jednoduchá odpověď vážení přátelé – adrenalin. Ačkoliv se může zdát šestnáct misí jako hodně nízké číslo, všechny jsou až po Kaneovu Zidanovskou plešku nabité adrenalinem a občas se přistihnete, že na židli/v křesle/na zemi nesedíte, ale křečovitě se prohýbáte v hráčské extázi a podvědomě uhýbáte před střelami. A je jedno, jestli se zrovna nacházíte na střeše mrakodrapu, v ulicích Havany, nebo třeba zaměřujete snipera na mostě v Tokiu.
Rychlý průběh ještě navíc podporuje skvěle vyřešený systém smrti. Pokud se vám stane, že schytáte víc zásahů, než je zdrávo (obrazovka efektivně spadne do sépiových odstínů, což značí, že musíte urychleně vyhledat kryt), upadnete do jakéhosi deliria, ze kterého vás dostane pouze váš parťák tím, že vám píchne injekci adrenalinu (čeho taky jiného, na smrt platí pouze další ampulka!) přímo do srdce. Společnost vám ale nebude dělat pouze Lynch (přímo ovládáte pouze Kanea, nehrajete-li kooperativní režim), v průběhu hraní se k vám připojí přeživší členové vašeho bývalého gangu. Všem navíc můžete udělovat tři jednoduché příkazy (pojď za mnou, střílej, braň), ale to opravdu využijete v jedné jediné misi. Po většinu času si naprosto vystačíte s implementovanou umělou inteligencí. Ta sice občas vyvádí podivné věci a až podezřele ochotně si stoupá do proudu střel, vycházejících z vašich zbraní, ale celkově poskytuje dobrou podporu v boji.
Kotvald & Hložek?
Grafické zpracování nijak neurazí, ale upřímně řečeno ani nenadchne. V porovnání s aktuálními hity dneška, jako již zmíněné Gears of War, či Call of Duty (o Crysis ani nemluvit) vypadá Kane and Lynch lehce omšele. Na druhou stranu hru rozběhnete i na o třídu horších sestavách, než které po vás vyžadují výše zmíněné tituly. Nepříjemné je ale to, že občas natrefíte na nejrůznější chybky, které unikly pozornosti testerů. Ačkoliv na vaší postavě jsou vidět stopy po zásazích, pokud máte na zádech batoh, tak byste rozhodně nečekali, že po zásahu z něj začne téct krev. Nebo třeba při rozstřelování nerozbitných výloh v tokijské ulici se místo obyčejné díry po kulce objeví podivný veliký čtverec – jasná texturová chyba. Celkově se ale dá říct, že grafika se povedla a zmíněné chyby ani nebudete příliš vnímat. Za co je ale autory třeba pochválit je ozvučení. Adrenalinová muzika, rachot zbraní a neustálá střelba dovedou vytvořit atmosféru jako vystřiženou z nějakého hollywoodského trháku.
Křemílek a Vochomůrka?
Jelikož jsou hlavní hrdinové dva, byla by škoda moci ovládat pouze jednoho z nich. Proto byl do hry zakomponován i kooperativní režim, ve kterém se obrazovka rozdělí na dvě poloviny a jeden hráč ovládá Kanea a druhý Lynche. Vzhledem k tomu, že se původně jedná o Xbox 360 titul, nejlépe se k tomuto účelu hodí právě ovladač z této konzole. Bohužel ale právě zde vynikne obrovská propast mezi klasickým klávesnice + myš ovládáním a šmejděním po tlačítkách na gamepadu. Šťastlivec, kterému se podaří ukořistit klávesnici, bude velice často slýchávat „nech mi taky někoho,“ popřípadě „počkej na mě!“ Navíc počítejte s o trochu větší náročností na hardware, protože přeci jen není úplně jednoduché vymodelovat dvě, na sobě nezávislé scény, i když si autoři tu a tam pomohou vypuštěním nějaké vzdálenější textury. Druhou možností jak si zařádit ve více hráčích je naprosto plnohodnotný multiplayer. Nečekejte ale jednoduchou vyvražďovačku všichni na všechny. Spolu s ostatními se ocitnete třeba před bankou (s kufrem plným peněz, samozřejmě) a vaším úkolem je prostřílet se do bezpečí. Jednoduchý, ale přitom inovativní a velice dobrý přístup.
Kane and Lynch: Dead Men je nehorázně sprostá hra. Hlavní postavy (a samozřejmě i tuna vedlejších ve skvělých in-game animačkách) se neustále špičkují, posílají do… háje (však vy víte kam) a komentují dění kolem sebe. Aby taky ne, když je Kane notně naštvaný z toho, že mu vyhrožují zabitím rodiny, a Lynch do sebe hází jeden prášek za druhým, aby utlumil své maniakální stavy. Ani si nepřejte vědět, co se stane, když na ně zapomene – rukojmí z jednoho bankovního přepadení (kterého budete přímými účastníky) by mohli vyprávět. Vlastně už nemohli. Každopádně hrubost jazyka není nijak samoúčelná a dala by se přirovnat třeba k filmu Reservoir Dogs (Gauneři). Zkrátka dotváří tu pravou gangsterskou atmosféru a ani bych se moc nedivil, kdyby se na nás Kane s Lynchem za nějaký ten čas dívali z plakátů v kinech. Všech šestnáct misí je až po okraj nabito filmovými momenty (vzpomenete si třeba na Pulp Fiction, Skrytou Identitu, nebo Miami Vice) a i když vražedné tempo hry ve druhé polovině mírně poleví, stále je na co se dívat a u čeho se bavit. A ačkoliv na vánoční trh přichází spousta skvělých titulů, byla by škoda, aby tihle dva řízci zapadli v lavině her s profláklejším jménem.
Verdikt
Skvělá third-person střílečka se dvěma podivíny, kteří si vás ale svou vyšinutostí naprosto získají. Rychlé tempo a filmové momenty patří k jednoznačným přednostem a nenajdete moc jiných her, které na vás dýchnou takovou atmosférou.
