Za fantasy originálnější!

Reklama

Všichni to známe. Vybij krysy ve sklepě, dones předmět z bodu A do bodu B, najdi sedm magických klíčů od hradu v bažinách, setni hlavu obrovského červeného draka, vysvoboď princeznu. Hrdino. (=chudý sedláku)

Ale co takhle to zkusit jinak? Proč si někdy ze zažitých klišé nevystřelit, nezkusit se postavit na druhou stranu barikády, nebo alespoň trochu všechna omletá témata neinovovat? Díkybohu se už několikrát našli podobně smýšlející vývojáři, kteří se nebáli porušit osvědčená schémata a dali tak vzniknout klenotům jako Dungeon Keeper, Simon the Sorcerer nebo The Bard’s Tale. A právě u prvně jmenovaného začneme naši vzpomínkovou pouť.

Je dobré být zlý

Dungeon Keeper, legendární strategie od bývalé společnosti Petera Molyneuxe – Bullfrogu, nechal ve své době jen málokoho chladným. Mohla za to především skutečnost, že tvůrci v této fantasy neusadili hráče do role udatného hrdiny, který bez bázně a hany vymlacuje jednu kobku za druhou, ale naopak ho nechali takové dungeony stavět a připravovat na neohrožené reky zásobu všelijakých kreatur a pastí. Ovšem nebylo to jen tak – zařídit správný chod podobného stavení vyžadovalo promyšlený systém chodeb a speciálních místností, v nichž se mohly příšery rekrutovat, živit nebo uspokojovat různé další potřeby. Jednotlivé kreatury se navíc navzájem neměly příliš v lásce, tudíž bylo potřeba udržovat znepřátelené druhy od sebe, abyste o svoji armádu nepřišli ještě před prvním střetnutím s nepřítelem.

S loutnou za dobrodružstvím

Pokud se řekne zlehčování fantasy klišé, asi si kdekdo nejprve vzpomene na The Bard’s Tale od Briana Farga, jelikož právě tento počin to měl takříkajíc „v popisu práce“. Na první pohled klasická diablovka, ovšem okořeněná spoustou humorných questů, hlášek a situací, které často parodovaly ostatní žánrové konkurenty. Vezměme si například vyřešení otázky sudů - ty lze ničit snad v každém RPG (a i zde), ale kde jinde se později objeví jejich výrobce a za každý zničený kus vám zaplatí, jelikož tím prospíváte jeho byznysu? Velice vtipný byl i úkol s hledáním osoby, jejímž jménem se nazývá hned pět různých postav a každá vás neustále posílá za některou jinou. Bard navíc nebyl jen tak ledajaký hrdina – namísto ochrany slabších si střežil především své dobré bydlo. Ideálního „parťáka“ mu tvořil vypravěč příběhu, se kterým bard komentoval kdejakou herní situaci. Například usmrcení vlka, z něhož vypadlo obrovské množství předmětů, jež by logicky ani náhodou nemohl mít u sebe, posloužilo této dvojici jako ideální narážka na Diablo.

Krávy přede mnou, krávy za mnou

Polští tvůrci ze studia Reality Pump se zapsali do povědomí širší hráčské veřejnosti především jako tvůrci strategické série Earth 21xx, nicméně je známo, že tito pánové mají velmi blízko i k žánru RPG. Důkazem budiž nedávno vydaný titul Two Worlds nebo starší mix RPG a RTS Knightshift, o němž si budeme povídat nyní. Tento počin dokázal skloubit kvalitní hratelnost s humorem, který příjemně zlehčoval atmosféru, ale zároveň nedělal ze hry frašku. Pravda, stavění kravínů jako základních budov vesnice může znít trochu uhozeně, stejně tak jako tvoření armády z tchyní nebo ježibab na košťatech, ale vše mělo v Knightshiftu svůj smysl a dohromady fungovalo bez větších problémů. Vtipné dialogy umocňoval povedený český dabing, díky němuž si mohli všechnu legraci užít i hráči, jež příliš nevládnou jazykem anglickým.

Ztracen ve fantasy světě

Úspěch série Simon the Sorcerer se odvíjí především od dobře vymyšlené hlavní postavy. Pokud jde totiž o zpěvákovi z Bard’s Tale říct, že je to typický antihrdina, tak pro kouzelníka Šimona to platí dvojnásob. Kdo by čekal nějakého mága ve stylu Merlina nebo Sarumana, bude na omylu, jelikož Šimon je obyčejný teenager, jenž byl pouze přenesen do fantasy světa v kouzelnickém oblečku. Navíc se jedná o pěkně drzého puberťáka, jehož urážlivé připomínky na adresu většiny osob, které potká, mu cestu za splněním jeho úkolů řádně komplikují. Zároveň však dávají vzniknout mnoha humorným situacím, jichž hra dosahuje i parodováním známých knih a pohádek, mimo jiné třeba Letopisů Narnie nebo Pána prstenů. Pověst série sice trochu pokazilo třetí pokračování s názvem Simon the Sorcerer 3D, jenž bylo kvůli nevábnému grafickému zpracování rychle zatraceno, ovšem nyní již fanoušci toužebně vyhlížejí díl čtvrtý, jenž připravuje německá společnost Silver Style Entertainment.

A další...

Kromě výše zmíněných by se dala najít ještě celá řada dalších titulů, které neberou žánr fantasy až tak vážně. Třeba i populární Oblivion a jeho datadisk Shivering Isles obsahoval spoustu momentů, v nichž si utahoval z různých klišé i sám ze sebe. Z novějších počinů lze dále jmenovat například Fable, nedávno recenzované volně šířitelné MMORPG Dungeon Runners (quest, jehož cílem je vybrat od všech příšer v dungeonu povolení k pobytu, je obzvlášť kouzelný), případně handheldovou záležitost Dungeon Maker: Hunting Ground (jež je variací na Dungeon Keepera, abychom těch dungeonů neměli málo), z dob starších pak nemůžeme opomenout hry ze série Monty Python nebo adventurní řadu Zork, alespoň krátkou zmínku si určitě zaslouží i česká freeware adventura Nukleární Karel. A takto by se dalo pokračovat ještě dlouho, nicméně ty nejvýznamnější tituly, které se do fantasy klišé opírají, již jmenovány byly. A pokud jsme na nějaké zapomněli, neváhejte a podělte se o ně s námi i s ostatními v diskusi pod článkem. Co říci závěrem? Snad jen vyslovit naše přání, aby podobné hry vznikaly stále - a třeba i ve větší míře...

Reklama