Kirby's Adventure Wii Článek Wii mix: legenda o meči

Wii mix: legenda o meči

Lukáš Kunce

Lukáš Kunce

14. 1. 2012 23:40
Reklama
Reklama

Ačkoliv se existence zatím poslední domácí konzole od Nintenda chýlí ke konci a pomalu se připravujeme na příchod inovativního Wii U, stále si japonský gigant svou hračku pečlivě hýčká a dopřává jí ty (skoro) nejkvalitnější tituly. Poslal Kirbyho na dobrodružný výlet do Země snů, Mario se Sonicem spustili línou generálku na letošní olympijské hry a jedno velké překvapení přichystalo nenápadné RPG, Xenoblade Chronicles.

Kirby's Adventure Wii

Jen málokterá herní postavička se dožila svých dvacátých narozenin a miláček dětí Kirby si v loňském roce uspořádal předčasnou párty, když se svými kamarády zavítal hned dvakrát do mechanik wiičkařů, aby na rtech hráčů vykouzlil četné upřímné úsměvy. Ten novější kousek s nostalgickým podtitulem Adventure se ovšem nesnaží na potenciální kupce útočit svou originalitou a novým přístupem k sérii, ale jede po silně zajetých kolejích, které už sice nabraly trošku rzi a rády si zaskřípají, přesto ale vedou tam, kam by měly – k čisté hratelnosti a zábavě až ve čtyřech hráčích.

Celá hra je citelně postavená na systému proměn, které Kirby jednoduše získává tak, že své zlomyslné nepřátele sežere. Rázem tak vyplouvá na povrch variabilita, kterou v sobě Kirby nese, protože dostupných transformací je ve hře obří hrst a vlastně už díky tomu by hráče neměla dostat do nepříjemného pocitu znuděnosti. Svou přednost ovšem vyvažuje i několika nedostatky, z nichž vyčínívá snad až moc jednoduchý design úrovní a přílišný důraz na tradici. Oproti vynikajícímu Epic Yarnu nepřináší Adventure téměř nic nového a ačkoliv se hraje stejně dobře, jako pověstní předchůdci, chybí mu určitá duše a osobní kouzlo, čímž převedení do textilního světa přetékalo. Sice se by si hra zasloužila ještě trošku té lásky a mazlení, ale i tak se může hrdě řadit k tomu nejlepšímu, co se loni dostalo do degustačního menu Nintenda Wii.

Hodnocení: 8/10

Mario & Sonic at the London 2012 Olympic Games

"Další z řady průměrných kompilací miniher pro Nintendo Wii" je asi tou nejlepší definicí pro vystižení charakteru nové olympiády v podání spřáteleného dua Mario & Sonic. Trošku připomíná silvestrovskou tabuli – narvaná, obsahující i to, co vůbec nechcete, ale stejně se pak narychlo naplácáte vším možným a něco podobného nechcete další rok vidět. V případě infantilizovaného provedení olympiády pak prodleva může být podstatně delší až nekonečná, protože po vyzkoušení všech disciplín si hráče nedokáže přitáhnout zpátky.

Je sice pěkné, že se dvacítka populárních postaviček ze světů Nintenda a Segy snaží získat pozornost a přízeň vysokým počtem různých sportů a módů, každý z nich je ale tak povrchní a hloubku postrádající, že jakákoliv motivace ke znovuhraní a zlepšování se je tatam. Dnes už překáží i zastaralost pohybové technologie, protože přídavný Wii Motion Plus zůstal opět nevyužit a kvalitativní propad oproti skvělému Wii Sports Resort je okamžitě znát. Jasně, produkt cílí na skupinu nižšího věku a své místo by si měl najít v poličce na hry s kamarády, ale v konkurenci, která na Wii rozhodně není malá, nemá příliš velkou šanci uspět. Ve výsledku hra působí jako zbytečná a násilně vynucená propagace letošní olympiády, je v podstatě stejná jako čtyři roky starý předchůdce, přesto se na trhu objevuje za plnou cenu a i přes určité kvality ji nelze s klidem na srdci doporučit.

Hodnocení: 6/10

Xenoblade Chronicles

Na závěr přicházíme s doplněním jednoho ostudného restíku, jehož obětí se stalo vloni bezkonkurenční japonské RPG pocházející ze studia xenoidního Monolith Soft, Xenoblade Chronicles. Nezaslouženě se hře nedostává takové pozornosti, kterou by si bezesporu zasloužila, patrně ale cílí na specifické odvětví hráčů. Kloubí v sobě ty nejlepší prvky, typické pro japonskou herní scénu - tradičně klade mimořádný důraz na kvalitní příběh, postavy a celkovou atmosféru, se kterou se lze sžít hned v začátcích, okouzlí svou podmanivou hudbou a vyrazí dech grafikou, která na polomrtvé konzoli nemá obdoby. Stejnou měrou přispívá k top kvalitě i nádherně zpracovaný otevřený svět, oblasti jako Gaur Plains nejen zaujmou svou neuvěřitelnou rozlohou, ale vyloženě zaskočí tím, jak životaplné a dýchající dokáží být.

Ve stínu meče potom nezůstává ani mistrně zvládnutý bojový systém, který odstoupil od klasických tahů a zdlouhavého plánování strategie a přesunul se k mnohem záživnějšímu a akčnějšímu pojetí, kdy boje probíhají v reálném čase s volností pohybu ovládané postavy. Ačkoliv v dnešní době podobná hra představuje abnormálně tuhou výzvu, nikdy hráče nenechá napospas znechucení a frustraci, protože k cíli obvykle vede navigační šipka, z většiny soubojů lze utéct a sankce za smrt neexistuje.

Xenoblade by se klidně dalo označit za nejlepší JRPG, které se za poslední roky objevilo. Je z něj cítit tvrdá práce a smysl pro perfekcionismus, protože nic z toho, na co ve hře narazíte, nepůsobí nikterak nedotaženě a odfláknutě. Poctivý kus práce a čerstvý člen zlatého fondu her na hrdiny, klobouk dolů.

Hodnocení: 10/10

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz