Vyzkoušeli jsme novinky od Daedalicu. Zaujme superhrdinská tahovka nebo cirkusový horor | Kapitola 2

Magin: The Rat Project Stories

Podobně temný je i svět polského karetního RPG Magin. To už vzniká několik let, má za sebou i úspěšnou kampaň na Kickstarteru a sází na nelineární vyprávění kombinované s karetními souboji. Na první pohled ale zaujme hlavně v tím, jak se autoři zhlédli v kolezích z CD Projektu a jejich Zaklínači. Může jít o samotný dark fantasy temný svět, ve kterém někteří lidé umí používat různé formy magie, především ale většina z nich živoří na hranici chudoby a ve stálé společnosti nemocí, nenávisti a špíny. Nebo o hlavního hrdinu, cynického drsoně, který má především problémy sám se sebou. Případně s tím, že jednu z klíčových postav dabuje přímo Doug Cockle, anglický hlas Geralta.

Jedním z taháků má být proměnlivý příběh založený na rozhodnutích ovlivňujících téměř vše. To mělo být ve skupinové prezentaci demonstrováno například tím, že jsme demokraticky odhlasovali snídani v podobě ovesné kaše s cibulí a hořčicí (???), což znechutilo jednu z hlavních postav příběhu. Pozdější sólo hraní odhalilo, že případná lepší volba ingrediencí ovlivní jen jedno okénko následné diskuze, za zmínkami o každá volba se počítá tedy vidím spíše marketingovou masáž.

Jinak ale Magin rozhodně nevypadá špatně. Stylizované grafické zpracování je velmi působivé, svět správně depresivní a zajímavý, dabing velmi solidní a pobíhání po světě docela odsýpá. Jen škoda, že druhý klíčový prvek, tedy karetní souboje, zatím působí dost nedotaženě a především karty jako takové jsou hodně šablonovité (udělí poškození 5 bodů a kolo nehraješ) a bez nápadu. Souboje se tak na začátku překlápějí do zuřivé výměny trochu tupých úkolů. Jsem si jistý, že postupem hraní se balíčky hodně zpestří a ke slovu přijde i na první pohled úplně zbytečný ukazatel naklonění k světlé a temné straně magie (přítomný producent vypíchl, že v tomhle světě nefunguje dobro a zlo tak, jak jsme zvyklí). Minimálně na úvod ale bude chtít trochu přitlačit na pilu.

Potion Tycoon

Asi nejméně času jsem strávil s manažerskou strategií Potion Tycoon. Za tou stojí tým Snowhound Games a navazuje na aktuální boom podobných titulů, zpodobněný třeba celkem slušnou Anvil Sagou. V té jste se starali o chod kovárny, v tomto případě zase musíte svět zásobovat lektvary.

Základní koncept zní velmi slibně. V roztomilém 2D prostředí budujete svou lektvárenskou dílnu. Od malého kumbálu se dostáváte k rozlehlé laboratoři, obchodnímu domu a pěstírně, poskytujete ubytování svým zaměstnancům a především zajišťujete efektivní chod zásobování, technologického vývoje, produkce i následného prodeje a marketingu. Zajímavý je ale především proces vynalézání lektvarů, který trochu připomíná třeba Game Dev Tycoon. 

Z dostupných surovin totiž nejprve extrahujete kýžené vlastnosti a ty vhodně kombinujete tak, aby byl lektvar žádoucí pro konzumenty. Magické látky totiž mohou způsobovat chtěný efekt, tedy třeba neviditelnost nebo léčení, zároveň ale můžou být příliš hořké nebo slabé. Do toho se musíte starat i o propagaci, vztahy s různými subkulturami společnosti (rytíři, kouzelníci), jednotlivé lektvary vcházejí a vycházejí z módy a na krk vám neustále dýchá konkurence. Alespoň si následně můžete nadesignovat vlastní flakón a lektvar si nějak vtipně pojmenovat.

Na první seznámení nabízí Potion Tycoon dost komplexní a hluboké manažerské možnosti. Ověřit si to můžete ve volně dostupné demoverzi, případně v předběžném přístupu, který je dostupný právě ode dneška. Na moje další poznatky už bohužel během našlapaného dne nezbyl čas.

Wild Woods

Na závěr pak jeden bonbonek, který by podle mě mohl být skrytým klenotem kooperativního hraní. V jedné z oddělených místností totiž jen tak pro oddech čekaly konzole s bláznivou mlátičkou Wild Woods. Ta nabízí velmi jednoduchou hratelnost, ve které v roli až čtyř kočiček provázíte karavanu projíždějící krajinou. Během dne dynamicky sbíráte suroviny v podobě dřeva, jídla a mincí, po západu slunce na vás pak útočí místní tlupy pytláků. V absolutní tmě musíte krmit velkou pochodeň osvětlující okolní prostředí a doplňovat životy nasbíraným jídlem.

Jde o v podstatě primitvní, ale tím i okamžitě uchopitelnou a frenetickou zábavu ideální pro kooperativní gaučové hraní s kamarády. Po asi minutě hraní jsem byl přesvědčený, že jde o projekt jako dělaný pro Switch a pár hodinek večerního volna. Při vyšších obtížnostech navíc umí být titul opravdu tuhou výzvou.

Škoda jen, že z oficiálních popisků vyplývá, že jsme v kancelářích vydavatelství viděli vlastně úplně všechno, což by z Wild Woods dělalo dost netrvanlivou zábavu. Pevně věřím, že Octofox Games chystají i další obsah a že dostaneme více než jen příjemnou kočičí jednohubku.

Všechny zmíněné hry by měly minimálně v předběžném přístupu vyjít ještě letos.