The Last of Us Part II - dojmy z hraní

Když před sedmi lety dorazil na odcházející generaci PlayStation první díl The Last of Us, způsobil mezi majiteli této platformy po právu pořádný poprask. O prvních TLOU se dodnes hovoří jako o dokonalém příkladu labutí písně, o způsobu, jak neodejít ze scény s tečkou, ale s vykřičníkem. O tom, co vše počin studia Naughty Dog dělal dobře a ojediněle, by se toho dalo napsat mnohé, dnes je ale hlavní hvězdou pokračování.

S ELLIE NA LOVU

Navazovat na silně příběhovou hru je vždy náročné. Činit tak navíc po dlouhých sedmi letech situaci ještě více ztěžuje. A do třetice - první díl měl velmi vydařený a silný závěr. Vyhnout se tomu, aby pokračování rozmělnilo jeho význam, tomu se říká scenáristický úděl par excellence. Na zhodnocení toho, jak se týmu kolem Neila Druckmanna podařilo uspět, si ale budete muset ještě pár dní počkat, recenze vyjde 12. června ráno. Na vlastní výlet do Seattlu, který si příroda pomalu ale jistě bere zpět, pak budete čekat ještě o týden déle. Už dnes se s vámi nicméně mohu podělit o pár přísně vybraných střípků zážitků, které jsem se hrou v uplynulých dnech prožil.

Svět TLOU2 je z velké části zelený, jeho morální zabarvení je ale šedivé jako rozpraskaný asfalt opuštěných ulic.

Situace, v níž se s Ellie nyní nacházíme, je poměrně jasně nalajnovaná. Hrdinka má v plánu projít přes nepřátelské území a dostat se do místní nemocnice, kde ji čeká důležité setkání. To se samozřejmě snadno řekne, samotný průchod zdecimovanými ulicemi je poněkud větším oříškem. Tak předně - v této části hry je hrozba nakažených poněkud upozaděna za tou klasicky lidskou. Jak se ostatně tradičně ukazuje ve většině postapokalyptické tématiky, ať už ve světě číhá libovolná žoužel, jen málokdy se svým zlem dokáže vyrovnat lidskému pokolení. Termín "zlo" je tu ale možná spíše nemístný - jestli totiž v něčem scénář exceluje, pak je to absolutní rezignace na podobné vyhraněné termíny. Svět TLOU2 je z velké části zelený, jeho morální zabarvení je ale šedivé jako rozpraskaný asfalt opuštěných ulic.

JEN PRO DOSPĚLÉ

Naštěstí nemáte v rukou naivní děcko, ale o poznání protřelejší a osřílenější mladou dívku. Ellie se změnila, stav světa a život, který neustálé nebezpečí přináší, se na její povaze podepsal. Hra to neakcentuje jen v dialozích nebo interakcích se světem. Jasně patrné je to i ve způsobu boje, při němž je Ellie stroze brutální a efektivní. Styl zobrazení konfrontací s nepřáteli je nesmírně působivý právě ve své jednoduché brutalitě. The Last of Us Part 2 si nepotrpí na teatrálnost, síla každé konfrontace tkví právě v nesmlouvavosti a rychlosti. Můžete sledovat, jak vyprchává život z očí podříznutých nepřátel, budete prožívat srdceryvné bolestivé skřeky zraněných, možná vám bude líto, že na cíl vaší kulky nebo šípu budou jeho přátelé volat jménem a oplakávat jej. 

Brutalita je nedílnou součástí prožitku, velmi zřídka se mi ve hrách stává, že bych nad mrtvými panáky přemýšlel v nějakém širším kontextu. Přestože se nedá říct, že byste trpěli nedostatkem materiálu nebo nábojů, dokáže hra navodit pocit nutnosti úsporného přístupu lépe než lecjaký survival horor. Dost možná je to tím, že v každém souboji jasně cítíte váhu každého náboje. A to jak po stránce zpětného rázu (TLOU2 má velmi dobrý pocit ze střelby), tak po stránce významu. V části, které se toto preview týká, jsem hojně využíval luk, zčásti proto, že tichý přístup a postupné odpravování nepřátel mi přišlo účelnější, ale i proto, že se mi tahle elegantní zbraň k Ellie zkrátka víc hodí. Navíc je také třeba brát v potaz to, že nepřátelé mají sami slušné množství způsobů, jak vám zatopit.

HLAVNĚ OPATRNĚ

Zpravidla budete čelit početní převaze a neopatrnost vás velmi rychle může přijít draho. Ve zmíněné části hry si také budete muset poradit se psy, kteří umí sledovat vaši pachovou stopu a vystrnadit vás z úkrytu. Ellie se umí plížit ve vysoké trávě, také se naučila plavat (hra má mimochodem opravdu hezké efekty vody a žabince!), svůj návrat samozřejmě slaví mechanismus naslouchání, díky němuž můžete lokalizovat polohu nepřátel ve vedlejší místnost. Ke slovu přijde také crafting, vyrábět si budete třeba šípy, ale i tlumiče na pistoli, molotovovy koktejly a další hračky, které vám mohou dobře posloužit ve svízelných situacích. Sledovat efekt miny na skupinku nepřátel je velmi uspokojivý, ale stejnou měrou znepokojivý. Inu, svět TLOU2 se s nikým nemaže.

Pokud se vám protiví představa masivního openworldu s množstvím aktivit a vedlejších úkolů, můžete zůstat v klidu.

Když už hovořím o světě a prostředí, je třeba zmínit, že jeho rozměry podstatně nabobtnaly. Pokud se vám protiví představa masivního openworldu s množstvím aktivit a vedlejších úkolů, můžete zůstat v klidu. Jde spíše o to, že v rámci svého putování můžete navštívit snad každý krámek, kavárnu nebo knihkupectví, které potkáte. Tato místa dodávají světu uvěřitelnost, doplňují jeho příběhy a zvídaví objevitelé jsou navíc zpravidla odměněni. Jak už jsem naznačil, absolutně dominantní barvou této části hry je zelená, ostatně TLOU je vedle Horizonu jednou z nejhezčích vizí postapokalypsy - žádné vyprahlé pustiny, to se jen příroda vrací do míst, které na čas propůjčila lidskému pokolení.

Mantinely toho, co vám o The Last of Us Part II mohu prozradit, jsou v zásadě naplněny, a tak vás snad jen pozvu k přečtení recenze, kde budu moci vyložit karty na stůl úplně. Doufám, že se vám podaří vyhnout se všem příběhovým spoilerům, které po internetu kolují, sám vám mohu slíbit, že se jim ve svém textu vyhnu. Tak na shledanou příští pátek!