The Godfather II Recenze The Godfather II

The Godfather II

Filip Sladký

Filip Sladký

15. 4. 2009 22:52 15
Reklama
Reklama

Když jsem přibližně před osmi lety, ač naneštěstí povrchně, sledoval vývoj hry Mafia od Čechů z Illusion Softworks, byl jsem ve své tvrdohlavosti naprosto přesvědčen, že mě tento kousek nemá šanci ničím překvapit. Čiště český projekt postaven na příběhu bez návaznosti na historii, případně známé fiktivní mafiánské příběhy a rodiny? Jednoduše jsem nevěřil. Po jejím vydání jsem vlastně ani neměl možnost Mafii pořádně vyzkoušet, jelikož tehdy se moje herní mašina pyšnila výkonem odpovídajícím dnešním běžným kalkulačkám, které si v libovolném elektru koupíte za pár šlupek. Díky bohu, spolužáci na gymnáziu byli hrou do takové míry unešeni, že mi na celé odpoledne poskytli svůj supervýkonný počítač i s občerstvením, abych si mohl tu „užásnou pařbu“ zahrát a posléze ji s nimi během nekonečných školních hodin konzultovat. Nutno říci, že měli zatracenou pravdu. Žádná jiná hra mě za ty řádky let neuchvátila tak jako Mafia. Ať hraju v dnešní době prakticky cokoliv, nedokážu se ubránit srovnání. Ale jak čas plyne, vyrostlo na herní scéně mnoho aspirantů na pomyslný vítězný mafiánský stupínek.

Není tomu tak dávno, co Electronic Arts zpracovala velice známý knižní příběh o mafiánské rodině Corleone od Maria Puza. Ač mnoho herních fanoušků opět očekávalo malou herní revoluci, dostalo se jim pouze jakéhosi pahýlu, připomínajícího nepovedené spojení prvků ze série GTA a Mafie v naprosto nemoderním grafickém hávu a s velice nepřesvědčivou hratelností. A jelikož se již pomalu blíží vydání druhého dílu Mafie, vývojáři z EA se rozhodli nezůstat pozadu, ba naopak. S otevřenou ofenzívou začali daleko dříve než Illusion Softworks. Boj o místo na našich harddiscích opět začíná, pojďme do toho!

Doutníky a pachuť revoluce

V druhém díle Kmotra se hráč zpočátku ocitá na Kubě. Dříve, než se stačíte rozkoukat, musíte pelášit, co vám nohy stačí, jelikož máte v zádech davy revolucí poblázněných nepřátel. Váš dosavadní kápo, Aldo Trapani, je zabit při šíleném úprku na letiště a právě vaše herní postava, dosud mírně nevýrazný Dominic, se oficiálně stává novým donem. Oproti prvnímu dílu je na první pohled viditelná slušná porce změn. Pro hlavu mafiánské rodiny je zde například připraven speciální interface, jenž nabízí komplexní zpracování nejrůznějších možností, úkolů, finančních záležitostí a mnoho dalšího. To je však, nutno říci, jeden z nejpovedenějších aspektů celé hry.

Po příletu do New Yorku se již jako don setkáváte s mnoha starými známými. Ti vám vysvětlují, jak špatně se teď v NY vaši spolumafiáni mají, jelikož si největší porci vlivu ukrojila nepřátelská rodina. Vaším úkolem je tedy postupně vyhlazovat její příslušníky a zabírat její podniky. Tímto způsobem příběh pokračuje postupně i na Floridě a staré známé Kubě. V celkovém měřítku však možnosti pohybu nejsou nijak závratné. Velice podstatnou novinkou v konceptu hry je fakt, že si k sobě můžete přibrat až tři spolubojovníky, z nichž každý disponuje určitou speciální schopností. Jejich najímáním postupně formujete svůj pomyslný rodinný strom a je pouze na vás, kdo z vašich nových spolubojovníků dosáhne největší prestiže a důvěry.

Jakožto loajální fanoušek fyzikálního modelu Mafie jsem se velice těšil, zda-li vývojáři z EA oproti prvnímu dílu zapracovali na ovládání aut. Již po prvních pár metrech však bylo jasné, že se toho mnoho nezměnilo. Člověk má občas pocit, že řídí několikatunovou plechovku se setrvačníkem, která navíc strašlivě pomalu reaguje. Když k tomu přičteme nedokonalou inteligenci vašich městských spoluobčanů, kteří své volné chvíle nejraději tráví tygřími skoky pod kola vašeho bouráku, nemůže být hráč spokojen. Tedy alespoň v tom případě, že nemá v oblibě masochistické praktiky. Co se soubojového systému týče, máme k dispozici velice široký arzenál zbraní podporovaný smrtelnými chvaty, známými již z prvního dílu. Abych pravdu řekl, někdy mi zůstával rozum stát nad brutalitou, se kterou se hlavní hrdina vypořádává se svými nepřáteli. Tvrdými řečmi počínaje a kalužemi krve konče.

Mafiánská strategie

Naopak za velice povedený považuji strategický systém zabírání podniků a nemovitostí. Existuje několik druhů podniků, které lze za pomoci síly zabrat, přičemž za určitý počet zabraných budov stejného druhu získává hráč různé bonusy. Zpočátku je možno získat například neprůstřelnou vestu, v pozdější fázi hry se propracujete až k obrněným vozidlům. Někdy jsem však měl malinko pocit, že nepřátelé s bůhvíkolika neprůstřelnými vrstvami stejně neměli absolutně šanci na úspěch. Jakmile úspěšně převezmete kontrolu například nad barem u nemocnice, máte možnost si do budovy umístit stráže, které vám budou vaši kořist po smluvenou dobu chránit proti zpětnému zabrání nepřáteli. Strážní však logicky něco stojí, tudíž se musíte s vervou chopit svého samopalu a zabírat, jak jen to jde. Měsíční příjem se vám začne po čase příjemně násobit, avšak abych pravdu řekl, než se člověk dopracuje k nějaké zajímavější finanční sumě, přestane se o zabírání zajímat, jelikož to se každou minutou propadá do stále hlubšího stereotypu. Bohužel.

Po grafické stránce se toho oproti prvnímu dílu v zásadě moc nezměnilo. Místy až ohavně zpracované prostředí či postavy však překvapivě ani nemají vliv na plynulost hry, ba naopak. Samotný engine se po prvních hodinách hraní jevil velice nevyváženě a často také nebyla nouze o nejrůznější bugy. Na mizející mrtvoly si člověk zvykne rychle, ale když se vám jeden ze spolubojovníků neškodně zasekne do dvěří vlastního auta zrovna ve chvíli, kdy potřebujete dané místo urychleně opustit, chrlí se vám z pusy sprostá slova, aniž byste je plánovali použít.

I když herní příběh neskýtá žádnou důležitější návaznost na slavnou knižní předlohu, je nutno pochválit dabing jednotlivých postav. V tomto případě je na první pohled slyšet, že se této úlohy naštěstí zhostili opravdu ti nejpovolanější.

The Godfather II je veskrze zábavným titulem, obsahuje mnoho zajímavých herních prvků a příjemných momentů, avšak v kontrastu se špatným grafickým zpracováním, bugy a místy šíleným ovládáním se jedná o v zásadě průměrný titul, který dle mého názoru nedokáže nijak výrazněji obstát v dnešní konkurenci. A pak tu stále máme tu mnohokrát zmiňovanou Mafii. Kdybych měl stručně poukázat na hlavní odlišnosti mezi těmito dvěma tituly, začal bych určitě s atmosférou. Príběh Mafie vás vtáhne do děje, netrpělivě očekáváte, co se bude dít dál. Mise jsou velmi různorodé a člověk prakticky nikdy nedokáže odhadnout, jaký úkol ho v blízké budoucnosti bude čekat. Navíc schopnosti Marka Vašuta a jeho kolegů dabérů dodaly hře nezapomenutelné charisma. Promiň, kmotře, tentokrát to nevyšlo.

The Godfather II
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Co se nám líbí a nelíbí?

Zajímavé strategické prvky, vylepšování vlastních postav, široká škála nejrůznějších zbraní, hudba a dabing, podpora multiplayeru.
Grafické zpracování, místy neohrabané ovládání, fyzikální model aut, časté bugy a prakticky neviditelné paralely mezi knižní předlohou a herním příběhem.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz