The Fall: Last Days of Gaia CZ
Už jsme si zvykli, že některé hry bývají uváděny na trh v zemi svých tvůrců s určitým předstihem oproti zbytku světa. Ne vždy se však vyplatí na takovou událost těšit - mnozí z vás jistě mají v čerstvé paměti české vydání značně nedoladěné verze Armed Assaultu, po kterém byli tuzemští hráči celkem po právu označováni jako druhá vlna betatesterů. Co ale teprve měli říkat jejich němečtí kolegové, když se jim na konci roku 2004 dostalo do rukou RPG The Fall: Last Days of Gaia od Silver Style Entertainment, tvůrců Soldiers of Anarchy. Podobnou zásobárnu chyb a nedodělků totiž nepředstavoval v době vydání snad ani třetí Gothic, a to už je co říct. Po mnoha útrapách (a po neuvěřitelných dvou a půl letech!) se The Fall dostal v lokalizované verzi i k nám. Dokázaly všechny vývojářské záplaty udělat ze hry vysněného nástupce Falloutu, nebo už jde o zastaralý brak?
Hned na úvod se musím přiznat, že k studiu Silver Style mám zvláštní vztah - jejich první větší projekt, zmiňovaný mix RTS a RPG Soldiers of Anarchy, mi jako první (a zatím bohužel i poslední) titul připomněl výtečnou českou hru Original War. Ta byla ve své době kvůli špatnému marketingu i netradičnímu přístupu k RTS žánru trestuhodně přehlédnuta, avšak ve skutečnosti šlo o jeden z nejnápaditějších a nejzábavnějších domácích počinů – ono kouzelné slůvko „original“ se do názvu také nedostalo jen tak náhodou. SoA nakonec k mému nadšení i přes některé menší nedostatky prokázala podobné kvality jako OW: důraz na příběh, sžití s hlavními charaktery a nelineární postup kampaní. A nemohu si pomoct, ale The Fall mi přijde v určitých ohledech jako krok zpět – místy na mě totiž působí jako SoA obraná o RTS část a napínavé vyprávění příběhu, jež mě u této strategie dokázalo tak silně vtáhnout do děje. Ale špatnou hrou není, to v žádném případě.
Post-apo jako řemen
Co však hra ztrácí v tomto ohledu, to bohatě dohání dokonalou prezentací postapokalyptického světa. Grafické zpracování již sice zdaleka nepatří k současné špičce, ale svoji zastaralost vynahrazuje smyslem pro detail, kterým jsou ostatně naši západní sousedé již dlouhá léta proslulí. Bezútěšnost a prázdnota zničené krajiny, trosky pozůstatků staré civilizace a záblesky obtížně se tvořící civilizace nové, to jsou hlavní prvky, díky nimž na vás od počátku dýchne pochmurná atmosféra Země po katastrofě. Po loukách se prohánějí přeživší zbytky fauny, ve vesničkách lidé pracují, hrají karty nebo jen tak klábosí u ohně a vůbec celý svět žije svým vlastním životem. To vše navíc podtrhuje stylový hudební doprovod, jemuž kraluje parádní tématická písnička od skupiny Darkseed (poslechnout si ji můžete i v tomto traileru). Díky ní jsem se poprvé od Mafie a Fahrenheitu přistihl, že se záměrně zdržuji co nejdéle v hlavní nabídce, kde její rytmická melodie zní. Na audiovizuální stránce se zkrátka zub času nijak výrazněji nepodepsal, což lze hře rozhodně přičíst k dobru.
Čtyři z tanku a pes
Samotný svět je rozdělen na několik lokací, na nichž se nachází zpravidla jedna či dvě vesničky a několik dalších významných objektů, kde je možné získat quest nebo si vyslechnout nějaký zajímavý příběh. Questy jsou vůbec kapitola sama pro sebe – existují zde takové, jež svojí nesmyslností občas hraničí s úkoly z leckterých podprůměrných adventur, ale naštěstí i celá řada zábavnějších, jako například shánění titulků pro novinové články nebo zlepšování vzhledu jednoho NPC charakteru, aby mohl pozvat svoji vysněnou dívku na rande. Jenom kladně pak lze hodnotit široké možnosti interakce s prostředím: kromě lovení zvířat a jejich následného zpracovávání na maso a další suroviny potěší například schopnost některých postav hledat v pustině vodu či využívat všudypřítomné bylinky k výrobě různých prostředků alternativní medicíny, což je další důkaz fascinující německé preciznosti.
Bitvy s kamerou
Více bitev než s různými gangy ovšem nejspíše zažijete s kamerou. Ta je sice volně nastavitelná, ale osobně bych radši uvítal pevné zafixování nad hrací plochou než neustálé natáčení pro dobrý výhled na vzniklou situaci. Při otáčení se hra navíc vcelku nepříjemně seká, což jen prohlubuje otravnost této činnosti.
Lesk a bída české lokalizace
Zmiňovaná lokalizace se týká kompletního českého otitulkování, nicméně dabing všech postav zůstal v německém jazyce, na který jsem si popravdě zvykal dosti nerad a obtížně. Ale dá se to překousnout, stejně jako některé menší chyby v překladu, kdy postava v některých dialozích kupříkladu v jedné větě vyká a hned v další pro změnu tyká.
Takže, co říci závěrem? Pokud jste recenzi dočetli poctivě až sem, tak jste zajisté zaznamenali, že prakticky v každém odstavci se na hru vyskytuje nějaká chvála, kterou ovšem většinou následuje určité „ale“. Je to tak, The Fall je v mnoha ohledech lehce rozporuplný titul, avšak pozitiva u něj nakonec přece jen převažují. Na skutečného nástupce Falloutu si sice budeme muset ještě nějakou dobu počkat, ale počin studia Silver Style můžeme brát do té doby (i s přihlédnutím k výhodné ceně 299 Kč) jako velice slušnou alternativu.
Verdikt
Kvalitní RPG, které sráží několik menších nedostatků. Přesto se však za necelé tři stovky jedná o nabídku, jež by především fandové Falloutu neměli jen tak přehlédnout.
