The Burning Crusade z druhé strany

Hned na začátek musím říct, že mi celkově World of Warcraft i jeho datadisk přijde velice zdařilý. Je jen málo her, které jsou tak skvěle uživatelsky příjemné, hratelné a domyšlené do posledního detailu. Není zde hluchého místa, kde by jste si mohli říct – „tak tady někdo nepřemýšlel“. Takové hry, neodfláknuté, mám rád. Jen se o nich možná špatně píše, protože, co si budeme nalhávat, je daleko jednodušší a hlavně zábavnější psát o kravině než o dobré hře.

i Zdroj: Hrej.cz

Jen pro připomenutí, datadisk The Burning Crusade přinesl do hry rozšíření o 2 hratelné rasy (pro každou z frakcí jednu), nový kontinent Outlands, nové talentové stromy, změnu v PvP systému, zvednutí maxima úrovně postavy z 60 na 70 (a s tím spojené talentové body), možnost volného létání na zvířatech, desítky nových dungeonů, stovky nových monster a úkolů a také redukci maximálního počtu lidí pro nejtěžší raidy ve hře. A právě u toho posledního, tedy redukce počtu hráčů pro ty nej raidy ze 40 na 25, bych se chtěl dnes zastavit. S odstupem času si myslím, že pro příležitostné hráče, kterých je a vždy bude ve hře drtivá většina, je to stejně nepodstatná změna a pro velké gildy, dva roky fungující na principu čtyřicítkových akcí, to sebou přináší řadu komplikací.

Jak už jsem psal v recenzi v Levelu 148, je od tvůrců velkým plus pro hru a především pro normální hráče, že je zde možnost hrát/raidovat pouze v deseti lidech a přitom získat předměty patřící k nejlepším ve světě World of Warcraft. O tom nemá smysl pochybovat, spíše bychom měli Blizzardům zatleskat. Co mi však osobně přijde trochu nedotažené, je ona redukce lidí v tzv. velkých raidech. Když se na to podíváte jako optimista, zjistíte, že se zjednodušila organizace takových akcí a zredukovala se téměř na polovinu závislost na jedinci, protože méně lidí znamená zároveň menší pravděpodobnost, že to někdo zkazí a po... pokus celé partě. Stejně tak je pro autory jednodušší vybalancovat obtížnost jednotlivých bossů.

i Zdroj: Hrej.cz

Na stranu druhou, pohledem pesimisty, se nelze ubránit názoru, že je poněkud nešťastné měnit něco gildám, které fungují se starým systémem více než dva roky, od počátku hry. Když jede dobře namazaný stroj, fungující společenství zhruba osmi, devíti desítek hráčů, kde všichni táhnou za jeden provaz, mají jeden jediný cíl a tím je pokořit část hry, kterou ještě nezdolali, nebo ještě lépe, nezdolal nikdo jiný na serveru, to je čistá krása. Večerní hraní, byť ze střídačky (princip je stejný jako u profesionálního sportovního týmu, když se někdo necítí, čerstvá síla ho musí nahradit), si každý užíval alespoň na team speaku. Všichni v gildě měli v jeden okamžik jeden jediný, společný cíl a tomu byli ochotni všechno podřídit. S příchodem 25tek je to už jinak. Velké guildy se buď zmenšují, nebo dělí, nebo organizují, nebo plánují jít dvě 25tky souběžně. Obě řešení mají svou logiku, obě řešení jsou v pořádku. Bohužel však, ať chceme nebo ne, mění nadobro ráz gild, tak jak jsme je znali doposud. Určitě to nechci nijak dramatizovat, hráči se s tím vyrovnají, někdo odpadne, někdo nový přijde, tak to chodí i v reálném životě, v práci... Je jen s podivem, jak takový „detail“ jakým je počet hráčů v raidu, změní komunitu okolo hry. Nevím, jestli to autoři domýšleli až tak dopodrobna, podle mého se spíše řídili požadavkem na větší důraz pro jednotlivá povolání a stejně tak i jejich talentové stromy, aby každý jedinec v raidu měl pocit, že i na něm záleží a rozhoduje o úspěchu všech.

Nechci, aby to vyznělo jako nějaké lamentování nebo, nedej bože, hledání nedostatků za jakoukoliv cenu. To určitě ne. WoW je hra jaká tu dlouho nebyla a to pro všechny typy hráčů od samotářů užívající si questování a malých raidů s náhodnými „kolemjdoucími“, přes malé skupinky kamarádu večer co večer hrajících společně jak PvP arény nebo menší dungeony, až po velké, poněkud armádně organizované gildy, s více než stovkou aktivně hrajících jedinců, navzájem se dokola ujišťujících o jejich „casual“ stylu hraní osm hodin denně. Prostě jsem chtěl jen poukázat na to, že ne vše, co bylo změněno, bylo a je ku prospěchu věci.