Splinter Cell: Double Agent (Wii)
Za pár let se možná bude s ironicky zvednutými koutky říkat "je to špatný jak konverze her Ubisoftu na Wii". Přehnaný odsudek? Jistě, ale s čestnou výjimkou Rayman Raving Rabbids si zatím francouzský distributor nejlepší pověst nedělá. Rozhodnutí oblažit i maličkou bílou konzoli předělávkou jednoho z největších hitů v portfoliu, stealth akcí Splinter Cell: Double Agent, bylo logické. Logický je bohužel i přístup, který k tomuto úkolu autoři zvolili. Narychlo splácaný port zřejmě nestál příliš peněz a vývojářského času. Výstupní kvalita tomu však odpovídá...
Zahraj to znovu, Same!
"Slepá babička se pomalým krokem šourá k zebře přes magistrálu nad Václavským náměstím. Pomůžeš jí přejít – nebo ji škodolibě postrčíš před kapotu ukrajinského náklaďáku?" I herní život v Double Agentu staví před hlavního hrdinu morální dilemata. Většinou se, pravda, netýkají babiček slepých, jednookých ani brýlatých, i tak jde ale o atraktivní zpestření. Zejména je zajímavé vrátit se k uložené pozici a zkusit si, jak druhá varianta zamává s dalším průběhem mise. Ne že by jej převrátila třikrát naruby, přežvýkala, požila a vyvrhla, hledání rozdílů přesto nepřipomíná novinové hlavolamy.
SametoWii vrazi
S tím se pojí ještě jedno neblahé designové rozhodnutí. Obtížnost Wii verze Splinter Cell: Double Agent je nehorázně přestřelená. Úrovni normal by slušelo označení hard, i na easy jsou některé pasáže víc maratonem pokusů a omylů než zábavou. Z velké míry za to může nastavení citlivosti: míření vyžaduje, aby Sam stál naprosto nehnutě, což znamená mít hodně pevnou ruku. Alkoholici, psychotici a lidi s dědičnými tiky si tu ani neškrtnou. A škrnou-li, nezapálí. A zapálí-li... půjde jim na nervy něco úplně jiného.
Agent Fisher na redukční dietě
Tak trochu očekávaným zklamáním jsou pak kvality vizuální. Bylo jasné, že s Xbox 360 verzí se tahle nebude moci srovnávat. Skutečně vypadá o poznání hůř a jen o málo překonává konverzi pro PS2, což není zrovna lichotivé. Nízké rozlišení textur prostředí, chabé efekty (absentuje například lip-sync technologie, a to výrazně shazuje dojem z animací, kde Sam nebo jiné postavy mluví)... ještě že aspoň hudba je jako vystřižená ze špionážního filmu a dabing stejně kvalitní jako na jiných platformách.
Bylo by značně krátkozraké vyvozovat z téhle nevydařené konverze rovnou nějaké závěry, pokud jde o střet audiovizuálních kvalit next-gen konzolí a novátorského přístupu Wii. Double Agent je špatný ne proto, že by gyroskopické ovládání nevynahrazovalo skvělou grafiku, ale proto, že jde o odfláknutou konverzi, která k dobré pověsti značky Splinter Cell nepřispívá, ani co by se za nehet vešlo.
Verdikt
V zásadě není důvod, proč hrát Splinter Cell: Double Agent právě na Wii. Specifické ovládání hratelnost spíše zhoršuje, než že by ji nějak osvěžovalo, nepříjemné je i osekání řady herních prvků a vizuální nekvalita.