Sniper: Ghost Warrior 3 - dojmy z bety
Počátek letošního roku připravil fanouškům tichého a nepozorovaného zabíjení z dálky hned dva tituly, které budou soupeřit o jejich přízeň. Zatímco čtvrtý díl série Sniper Elite vychází již příští týden, Sniper: Ghost Warrior 3 dorazí na na naše obrazovky v plné kráse až 4. dubna. Autoři hry nás ale pozvali do uzavřeného beta testu a trojice neohrožených ostrostřelců z týmu Hrej.cz se s vámi nyní podělí o své dojmy z výletu do Gruzie.
Zamířit, zacílit, zatajit dech, vystřelit. Zhluboka se nadechnout a zopakovat svůj postup z dobře zvoleného úkrytu znovu. Zamířit, zacílit, zatajit dech… pal. To je rutinní práce odstřelovačského esa, které své cíle loví ze vzdálenosti klidně i vyšší než jeden kilometr. To je také činnost, kvůli které chceme hry se sniperem v hlavní roli vůbec hrát. Letos se o naši přízeň ucházejí hned dvě, jedna z minulosti, jedna z moderní doby. Která nakonec navodí lepší pocit ze čtyř popsaných úkonů, ta bude slavit větší úspěch. Jenže problém je, že my moc dobře víme, že čtyři pečlivě připravené a zapamatované úkony hru nedělají. Důležitá je i ta omáčka okolo. Sniper: Ghost Warrior 3 nevyjímaje. A právě z toho okolo jsem byl z krátké otevřené bety roztrpčený nejvíce.
GHOST SPÍŠE NEŽ SNIPER
Realita je totiž někde jinde. Všichni víme, že se ani ve třetím Ghost Warriorovi nebude střílet na vzdálenost větší než sto metrů. Ne na větší vzdálenost, než na kterou vás nepřátelé dokáží vyřídit i obyčejným ákáčkem. Otevřený svět geograficky pestré Gruzie nám dával alespoň nějakou naději, že právě terén budeme využívat, jak se sluší a patří. Pokud nejste znalí Blízkého východu, Gruzie leží u Černého moře, od kterého se táhne Malý a Velký Kavkaz. Jeho nejvyšší hora Elbrus leží kousíček za hranicemi na území Ruska, ale i tak některé gruzínské hřebeny přesahují 5000 m. Pocit? Nijaký. Nebude záležet ani tak na vaší poloze, mušce nebo na počítání balistické dráhy, jako spíše na tom, zůstat v utajení. Právě „ghost“ vystihuje hru mnohem více než „sniper“, z čehož pramenilo mé mírné zklamání. To nutně neznamená špatnou hru, jen je tím potlačen pro mě poměrně důležitý prvek hry.
Trefit kráčející hlídku není tak snadné, jako v jiných hrách, a trochu přemýšlení neuškodí, ale spíš než Dragunov jsem v ruce třímal útočnou pušku. Tu máte totiž taky. Bude se vám hodit, až půjde do tuhého. Stačí jedna špatně mířená rána z odstřelovací pušky a už abyste se otáčeli a mířili pryč, nebo abyste se jali zbraně číslo dva a vyřídili základnu akčním způsobem. Bál jsem se, aby tato možnost nestála té druhé (tiché) naroveň, ale naštěstí tomu tak není. Ani mariňák v důchodu neodolá početnější přesile. Při jedné ze dvou misí bylo za úkol infiltrovat soustavu nepřátelských základen a vyřadit ji z provozu. Pokus číslo 1: „Akční způsob“. V rámci testování obtížnosti stačilo naběhnout před několik ozbrojených separatistů s vlastním ákáčkem, aby mě za několik vteřin poslali do věčných lovišť. Stručný a pádný důkaz, že tudy cesta nevede, a doufejme, že ani nikdy nepovede. Pokus číslo 2: „Hezky z dálky“. Hra je přeci o odstřelování, a tak jsem pojal podezření, že nejsnazší a nejžádanější bude najít si úkryt a odpravit nepřátele z dálky. Stačí jedna menší nepřesnost a spustí se alarm. Místo tichého zabijáka se pak proměníte v lovnou zvěř.
S OPTIKOU NA STO METRŮ? VÁŽNĚ?
Až pokus číslo 3 odhalil, že se po mě bude chtít kradmý přístup. Cennější než váš rychlopalný kamarád bude pistole s tlumičem. Mám takový pocit, že vývojáři od začátku plánovali vytvořit hru založenou na tichém postupu s tím, že vám do ruky dají i něco s tlumičem i na dálku, abyste si občas pomohli a dokázali projít v tichosti dál. Tak je hra možná nejsnazší a patrně i nejzábavnější. Základna se nacházela na prudkém svahu, a ani tak vám hra nedá žádný prostor vystřílet ji z nějakého protějšího kopce, jak se na odstřelovače sluší a patří. To v druhé misi jsem si s dalekohledem u očí vyhrál o něco víc. Problém ale přetrval. Na nesmyslně umístěném sídlišti (tři náhodně rozmístěné socialistické panelové domy) se nachází jeden z cílů z listiny nejhledanějších nepřátel. Ivan Kruščev se přitom skrýval v jednom z domů, přičemž jeho početná ochranka čekala před ním. Řešení? Vylézt na střechu protějšího domu, opět na vzdálenost ne větší jak 100 metrů vystřílet celý ansámbl stojící před vchodem a pak si pro Kruščeva dojít po svých. Doufal jsem, že se mi do rukou dostane alespoň dron, ale ačkoliv jste ho mohli v rámci mise nalézt, z nějakého důvodu se mi ho nepodařilo použít. Škoda. I tak mě mise mile překvapila variabilitou, protože jste se mohli k cíli dostat i nezpozorováni, nebo vám k úspěšnému splnění mohla stačit jediná kulka.
Jediný světlejší záblesk v jinak průměrné šedi. Nejvíce mě vytáčí, jak nešťastníci z CI Games zazdili potenciál celé Gruzie. Alespoň z toho, co jsme viděli, se zase jedná o generickou oblast „nějakých“ hor á la Far Cry a jeho Himálaje. Jen je z toho cítit polský rukopis, aniž bych to myslel negativně. Sniper: Ghost Warrior 3 je vizuálně pěkný a líbivý, ale se svým materiálem zachází nešťastně. Jmenovat se Ghost Warrior, neřeknu ani popel. Ale kde je ten Sniper? Kde jsou mu na míru ušité mise, které vyřešíte hezky z dálky? Pokud bude v tomhle ohledu plná verze jiná a většina úkolů tomu bude přizpůsobená, nebudu mít se hrou výraznější problém a budu s ní spokojený. O nějakém výrazném nadšení se ale v tuto chvíli mluvit nedá.
Ke stealth sériím o příbězích odstřelovačů (snajprů?) mám specifický vztah a mám je osobně dost rád, vývoj Sniper: Ghost Warrior 3 jsem tedy sledoval bedlivě a ambicemi tvůrců jsem byl v průběhu vývoje vyloženě potěšen. Vůbec poprvé v sérii jsme měli mít tu čest s hrou velikosti a kvalit běžného AAA titulu, a ačkoli nic není černobílé, tak se tyto ambice celkem podařilo naplnit. Mé první kroky v zalesněné Gruzii tedy byly naplněny zejména potěšením z velikosti a z kvalit hry, kterou pohání poslední generace CryEnginu.
FORMA JE SKVĚLÁ, OBSAH JAKBYSMET
Drobná hádka s technickou stránkou hry (marná snaha rozjet hru ve 4K, problémy s minimalizací hry a se standardním neduhem CryEnginu v podobně režimu hraní v okně) nijak nezastínila to, co mělo okamžitě následovat. První pohled na gruzínskou krajinu rozhodně stál za to a mohu se jen podivovat nad tím, proč se tvůrci her tak často pouštějí do stále těch samých krajin. Náš svět nabízí tolik krásného a Ghost Warrior 3 na to v tom nejlepším ohledu pamatuje. Vyloženě potěšující je na tom pozlátku zjevné vědomí tvůrců, že pouhou grafikou není člověk živ. První tutoriálové kroky díky tomu odhalují vcelku komplexní hratelnost, jež ale nemusí nutně sednout všem. Pokud bych měl přinést příklad ze života herního, tak bych hru přirovnal například k takovému Far Cry 4, ale s odlišným zasazením a s mnou tolik oblíbeným důrazem na stealth.
Ten je sice stěžejním prvkem hratelnosti, nikoli však jediným, a nikdo mi tedy nebránil ani naházel klacky pod nohy v případě chuti zvednout nepřátelům mandle kalašnikovem (anebo je rovnou vyndat na šotolinu pod nimi). Otevřený přístup k hratelnosti lze těžko posoudit ze dvou v betě představených misí, naznačený směr je však naprosto jasný – počátkem dubna budeme pány vlastního času i postupu a onoho pohledu na mozek vašeho úhlavního nepřítele na stěně může být dosaženo hned několika přístupy. Jediná lokace díky tomu nabídne více možností postupu a povšechně ve hře hraje prim právo volby.
OČEKÁVEJTE KOMPLEXNÍ ZÁŽITEK
To nadále tvůrci podtrhují bezpečnými úkryty známými z jiných her – v těch si můžete vybírat mise, odpočívat, ale především vyrábět zbraně a vlastní munici. Ta se dělí do několika typů a již předešlý trailer naznačoval, co odlišné druhy nábojů dokáží udělat s nepřáteli. Když k tomu navrch přičtu všestranný a lehko ovladatelný dron, tak mne malý region bety, dvě mise a pár doprovodných aktivit zkrátka dokázalo utvrdit v tom, že tato hra dokáže zabavit na delší čas (tvůrci slibují až 35 hodin zábavy, viz odkaz) a jedná se o důstojnou alternativu k ostatním hrám podobného ražení.
Za mě tedy palec nahoru, víkendová ukázka byla krátká, při zpětném ohlédnutí však shledávám, že byla krátká pouze z hlediska času – zkoušet bylo stále co, zabíjet bylo koho a plížit se bylo kam, jenže časový zámek bety byl neúprosný.
Ačkoliv nejsem zrovna ukázkovým hráčem stealth her a zpravidla vzbudím pozornost celé základny třeba tím, že si zapomenu instalovat tlumič na zbraň, ze které jsem právě vystřelil, rád se podobnými hrami trápím. A pokud bych se měl od dubna trápit se třetím Sniperem, asi mi to ani nebude vadit. Hru jsem poprvé viděl před dvěma lety na Gamescomu a po přibližně půlhodinové herní seanci jsem začal přemýšlet nad tím, zda by tohle mohl být ten pomyslný krok CI Games do té nejvyšší ligy. Po odehrané betě ve mně tenhle dojem narůstá.
VÝLET NA POVĚDOMÁ MÍSTA
Neberte to zatím přehnaně pozitivně, ale až na nelogické drobnosti mi přišlo všechno takové, jaké bych si to u hry se sniperem v hlavní roli představoval. Slíbený otevřený svět samozřejmě nelze v betě vytěžit, ale gruzínské lesy působí dostatečně evropsky a jsou vítanou změnou oproti pouštím a vůbec všem těm místům, kde se obvykle bojuje proti úhlavním nepřátelům Západu ve 21. století. Celkem uspokojivý je i přesun z místa na místo, ke kterému můžete využít zejména svůj džíp, a při vzpomínce na jízdní model z Wildlands bude Sniper 3 působit jako nejpokrokovější simulátor off-roadového řízení na světě. Ve skutečnosti je prostě bezproblémový a každý určitě pochopí, že jde pouze o okrajovou část hratelnosti. Zvlášť, když je možné se mezi jednotlivými objevenými body přesouvat pomocí fast-travelu.
To nejdůležitější je ale vlastní akce, která je v ukázce rozdělena do dvou misí. První má jednoduchý scénář – najít cíl, zabít ho a zmizet. V té druhé pak uplatníte trochu toho plánování a bezchybný taneček mezi strážemi. Už na tom je vidět, že by mise nemusely být třeskutě repetitivní a že si ke slovu přijdou jak vyznavači chirurgicky přesného zásahu, tak trochy toho adrenalinu a akce jako takové. Pokud bych měl být konkrétní, jsem doslova nadšen z jednoduchého odstřelení nepohodlného velitele nepřátelských milic. Ne proto, že bych se jakkoliv vyžíval v rozstřelování hlav, ale proto, že misi skutečně můžete dokončit (i pokazit) několika možnými způsoby. Vezmete-li si do ruky Kalašnikov, můžete se ke konci mise prostřílet, můžete ale také odstranit úplně všechny stráže potichu a jako smrtka dokráčet až do těsné blízkosti toho, kdo nesmí přežít. Pokud vás zabíjení příliš nebaví, můžete se kolem stráží jednoduše protáhnout tak, aby vás nikdo neviděl, úplně nejlepší je ale obejít celou lokaci, vyšplhat na druhý panelák, z hlídkujícího snipera dostat patřičné informace, vystřelit a za deset minut si jen oprášit ruce a sledovat tabulku s výsledky.
FANTAZII SE MEZE NEKLADOU
Variabilita je něco, čeho si na hrách opravdu považuji, a pokud nešlo jen o rafinovaně nastrčenou misi pro účely betaverze, vypadá to se Sniperem hodně dobře. Druhá mise tyhle domněnky potvrzuje, protože i ta má mnoho řešení, i když se jedná o poměrně složitou infiltraci strážené základny. Kromě vojáků mohou podezřelý pohyb nahlásit i vědci, čas od času do základny přijedou noví ozbrojenci, takže vás mohou překvapit na místech, kde původně vůbec nebyli a opět platí, že se dovnitř i ven můžete dostat mnoha různými cestami. Některé jsou nelogické – jako ocelové lano pro slanění, natažené „náhodou“ z útesu nad základnou – některé ale už dávají poměrně smysl a můžeme k nim řadit třeba kanalizační tunely a podobně. Co uděláte uvnitř, je čistě na vás, vzbudit jakoukoliv pozornost je ale dosti nežádoucí. Poplach nelze odvolat, a dokud nepřátelé nezjistí, co rozruch vyvolalo, nedají vám pokoj. Můžete se mezi nimi stále pohybovat, až do splnění úkolu (anebo bídné smrti) však zůstanou ostražití.
Onu zmiňovanou variabilitu pak podtrhuje i zbraňový arzenál, který si můžete ve svých skrytých doupatech vylepšovat, nakupovat pro ně nejrůznější munici a ani náhodou se nemusíte spoléhat pouze na dalekonosné pušky. K dispozici jsou samopaly, pistole, granáty a hádám, že i kupa dalšího nářadí, které se objeví v plné verzi. Do té doby budu vyčkávat a těšit se, co všechno hra přinese, a to jsem ani nezmínil možnost využívat pro průzkum drona, přepínat se do speciálního režimu „šestého smyslu“, ve kterém lépe slyšíte zvuky a vidíte aktivní prvky, a už vůbec jsem nestihl pořádně koketovat s craftovacím systémem na výrobu speciální munice a dalších srand. Jak by se řeklo moderně – tl;dr Sniper vypadá jako plnohodnotná a už v betě dobře fungující hra, která by mohla napravit reputaci celé série a přinést vhodnou alternativu pro zaběhnutější Sniper Elite!
