Shnilý Záporožec umírá i ve hrách. Chcete ho?

Minimálně šestadvacet tisíc modelů automobilů se již objevilo v počítačových hrách. Tedy těch modelů, co věrně napodobují své předlohy buď licencí anebo skrytě po způsobu čínských designérů. Možná to zní hrozivě až nepřesvědčivě, ovšem věřte, že to číslo je naopak stále ještě neúplné a neustále narůstá. Je v něm zakuklen více než třicetiletý vývoj napříč žánry od závodních simulátorů až po adventury. Za tu dobu se stal automobil běžnou součástí designové náplně komerčních her. Tak běžnou a samozřejmou, že vzniklo několik projektů, které se snaží tento fenomén zmapovat.

Zapomenuti, přehlíženi…

Nejpečlivější statistiky si vede Herní automobilová databáze igcd.net a proto jsme z ní také čerpali zmíněnou cifru v úvodu. To však není to hlavní. Je sice hezké vědět, že se na monitorech kupříkladu objevilo již dva tisíce Fordů od traktorů po hot-rody, nás však zajímá něco jiného. Zápátrali jsme v historii a chtěli najít herní automobily, které byste do své vlastní garáže už asi nechtěli. Jsou škaredé, rezavé, žerou a v rodokmenu mají výrobní pás zpod Železné opony. Jsou to staré plody komunistického strojírenství…

Automobilová provenience zemí bývalého východního bloku tvoří ve videohrách cílených na „západní“ publikum drobnou, avšak velice speciální skupinu, jenž je přehlížena. To proto, že je prezentována nedůstojným způsobem - objevuje se hlavně pomocí starých rozbitých křápů, které jen staticky doplňují herní prostor. Do těchto vozů se zpravidla nedostanete a málokdy je také uvidíte v pohybu. Designéři s nimi jen účelově vyplňují prostředí, kterému se hra věnuje. Logika věci velí, aby se tyto situace objevovaly především (avšak nejen) ve hrách, jež z různých důvodů čerpají z reálií bývalých sovětských satelitů. Tam zkrátka byl, a dodnes vlastně je, bolševický vozový park jako doma. Ne náhodou jsou tyto scény spíše pochmurného rázu a zrezivělá Avie či nabouraná Volha proto působí vedle depresivní architektury vhodněji, než naleštěný Lincoln.

Spící ochechule

Smutně stojící zrezivělí veteráni nemají svého krále, nýbrž královnu. Je to dodávka, která vypadá, jako by se zotavovala po dlouhé těžké nemoci - UAZ 3741. Ta zkratka a čtveřice čísel vám mnoho neřekne, je potřeba se kouknout na fotografii. Tohle auto dříve budilo hrůzu ve skutečném provozu a teď straší na monitorech. Zoufalý kukuč tohoto mikrobusu se hodil jak do obou moderních dílů Call of Duty, tak i do Clear Sky či podprůměrné střílečky Dusk-12. Výjimečně nablýskaná pak tato stará dodávka postávala na chodníku v takřka neznámé závodní hře Yerevan Drive. Dodejme, že její skutečná produkce byla v Sovětském svazu zahájena již roku 1965.

Když už jsme u slavných „malých velkých“ aut, nezapomeňme ani na dávno potopenou vlajkovou loď lotyšského průmyslu - RAF 2203, jenž před lety v respektuhodném počtu brázdila i československé silnice. Možná, že na vrakovištích ji s trochou štěstí ještě potkáte a bude pravděpodobně vypadat právě tak, jako její klony v Half – Lifu 2. Její skelet byste možná rozpoznali i v Counter Strike a identifikovat šla tahle potvora poměrně dobře také v bláznivé motošou 4 Wheel Madness. Dokud ji nepřejel monstertruck…

Nechme již staré dámy raději dál v klidu reznout. Hlásí se totiž atraktivní pánové. Jestliže byste jako motoristický laik chtěli vyrazit do lesa na Záporožce, nechejte holinky a flintu doma. Nejde o příbuzného muflona, nýbrž o další automobil stvořený z lásky k pokroku (a kradené licenci) na sovětské výrobní lince. Ve videohrách byste mohli najít přibližně deset Záporožců (ZAZ), jeden z nich například ve Stalkerovi. Charakterizuje jej přísně sedanovitá karoserie a smutný výraz přední části, trochu se podobající Škodě 100. Rozšířená, avšak lživá legenda praví, že motor ze Záporožců byl používán coby startér v sovětských tancích… V roce 1987 byl do výroby ZAZu zařazem nový model s názvem Tavrija, který byl u nás poměrně známý. Svým designem se tento hatchback přibližoval Ladě Samaře i Škodě Favorit, ale do her, pokud je známo, již nezasáhl.

Se Škodou za titulem

Favoritem pohodlně otevřeme českou motoristickou otázku ve hrách. Tuzemská automobilka má nejsilnější postavení mezi postkomunistickými producenty nejen v reálném světě, ale i ve videohrách. Projevuje se to především tím, že se jako hráči setkáváme nejen s třicet let starými škodováckými vraky ale i novými modely a v obou případech se často jedná o použitelné vozy, se kterými lze ve hře cestovat. Jako značka je Škoda ve hrách zastoupena přibližně v padesáti připadech, což ji staví na roveň Maseati, Roveru či MG. Ano, bylo skvělé sednout za volant „stodvacítky“ v Operaci Flashpoint a Rapidu v ARMě. Stejně zajímavé bylo řídit Škodu Garde v závodním budgetu Army Racer a příjemně působila i projíždějící zelená „105 se standardním vybavením“ v Mementu Mori.

Víc než veterán se ale Škoda prezentuje jako automobilka současnosti. Na účast ve hrách typu Need For Speed asi ještě dlouho nedosáhne, avšak civilní Octavii i Fabii jste mohli kupříkladu rozjet ve World Racing 2. Škoda má také mimo jiné bohatou soutěžáckou historii a první rallyovou hrou, kde se objevila úspěšná Felicia Kit Car byla Network RAC Rally Championship z roku 1996. Vedle Renaultu Mégane, Subaru Impreza či Fordu Escort zde felda platila za nejpomalejší auto, přesto jsme s ní s oblibou jezdili. Ten patriotismus… O rok později se Felicia objevila také ve V - rally a později dokonce ve hrách zastřešených jmény Colina McRae a Tommiho Mäkinena. Starý hatchback později vystřídala Octavia a Fabia a to v přibližně asi deseti závodních hrách od mainstreamových Rallisport Challenge 2 až po prezentační cvičení Škoda Ice Racing.

Se Škodou se však pojí problém, který postihuje většinu nerenomovaných značek. Totiž riziko omylu. Na internetových databázích občas dojde k záměně a za škodovku je považováno i auto, u které jste opravdu na pochybách. Je to třeba případ „stodvacítky“ ve Final Fight od Capcomu z roku 1989. Na obrázku ji uvidíte v zelené barvě, ale grafikovou předlohou byl v tomto případě spíše Renault 18 (taktéž najdete galerii). Něco podobného postihlo i Octavii ve střílečce C-12: Final Resistance. Vínový automobil, na který je mířeno zbraní, je designová všehochuť od BMW 5 po Alfu Romeo, ale tuzemský bestseller tu nepřipomíná zhola nic až právě na mylné pojmenování od autora screenshotu.

Tatrovka na závodech

Bylo by krátkozraké soudit, že českou stopu ve hrách zanechává jenom Škoda. Určitě vás teď napadají četné alternativy. Tou mohou být třeba nákladní automobily Praga V3S z vojenského prostředí v českých válečných simulacích... Správná úvaha, ale „vejtřasky“ z Flashpointu zná každý. Chtějme větší rarity. Například? Zůstaňme ještě u Pragovky, ale tentokrát u modelu z roku 1932. Najdete ho v podzemním skladišti v Return to Castle Wolfenstein! Dál? Možná vás to překvapí, ale minimálně v jednom případě můžete ve videohře zahlédnout Tatru 603! A to v třináct let staré bondovce GoldenEye 007. Elegantní vůz je na obrázku zachycen v poměrně neobvyklých barvách, nicméně je to on.

Další výjimečné setkání? Jestli si pod Tatrou 138 aktuálně nedokážete nic představit, tak vězte, že je to ta kulatější uřvaná nákladní bestie s anténkami na blatnících. I dnes ji ještě občas můžete vidět, kterak veze písek, nebo míchá beton. V Race 07 a v GT Legends měla prestižnější povolání - odklízela soutěžní vraky. A poslední pikantnost? Avia s Lizaem v Counter Strike Source...Co dodat.

Ruské hry - motoristův ráj

To co je v hrách západního typu v podstatě nemožné, zhmotňuje se v realitu v ruském videoherním byznysu. A zároveň tedy i v mokrý sen každého fanouška Žigulíků, Moskvičů, Volh a dalších bolševických držáků. Rusové zřejmě mají komplexy z toho, že jejich současná vozidla komerčně propadají již za hranicemi s Ukrajinou a svoji frustraci si léčí tvorbou videoher, ve kterých můžete řídít klasiku tamního motoristického průmyslu. Existuje nejméně desítka budgetových ruských her, které se na domácí vozový park přímo specializují. Co si lze představit například pod názvem Communism Muscle Cars: Made in USSR ? „Žigulíky“ na steroidech. Osmnáct vytuněných příšerek od Volhy přes VAZ 2101 po historický Moskvič se mydlí v těchto arkádových městských závodech. Mezi tuningové úpravy patří méně i více výrazné kity, mohutné spojlery, úpravená světla, superchargery, stylová kola a samozřejmě různé barevné variace laku. Pro někoho ulítlá zábava, pro jiného estetický klystýr.

Streets of Moscow, Lada Racing Club, Transporter, Beregis Avtomobilya, Dalnyi Svet, Need For Russia… To jsou další důkazy ruské závodní potence. Východní budget je však kategorií sám pro sebe. Láká tím, co jinde není k sehnání, ovšem hratelnostně často nedosahuje ani obecně přijímaného průměru. Opravdovou bombou by tak bylo herkovní jěždění v profesionálním zpracování ála Test Drive Unlimited. Tam už by snad chyběl jenom ten charakteristický čmuch palubovky z embéčka. Ale kdo by si vlastně takovou hru chtěl koupit? Byli byste to právě vy?