Recenze God of War: Sons of Sparta, jednohubky, která potěší, ale nepřekvapí
God of War: Sons of Sparta je menší spin-off, který se vrací na úplný začátek řecké ságy. Jak dopadl Kratos ve 2D?
V posledních pár týdnech se začaly šířit spekulace o tom, že série God of War by se měla dočkat nového dílu, který bude postavený na základech hratelnosti klasických metroidvanií. I když se to nezdálo příliš pravděpodobné, zvěsti se potvrdily. Během State of Play se na obrazovkách napjatých hráčů objevil herec TC Carson, který daboval Krata v původní trilogii God of War. Svým charakteristickým hlasem oznámil, že se právě tato trilogie dočká moderní předělávky. Pak ale přišlo ještě jedno překvapení a PlayStation nečekaně oznámil a rovnou vydal 2D skákačku God of War: Sons of Sparta. Za tou stojí studio Mega Cat, kterému pomáhali zkušení vývojáři ze Santa Monica Studio. Dokáže tahle odvážná odbočka obstát vedle zbytku legendární série?
Návrat do Sparty
God of War: Sons of Sparta se odehrává úplně na začátku Kratovy cesty, v době, kdy se ještě jako mladý rekrut teprve učí, co to znamená být vojákem, a po boku svého bratra Deimose prochází tvrdým výcvikem, který má z kluků udělat nelítostné bojovníky. Příběh je vyprávěný formou vzpomínek, které Kratos sdílí se svou dcerou Kalliopé, což je sice jednoduchý koncept, ale ve výsledku funguje překvapivě dobře, protože dodává celé hře trochu osobnější tón. Najednou totiž Krata vidíme v trochu jiném světle. Není to ten stále naštvaný válečník, ale mladý kluk plný nadějí, kterému osud hází klacky pod nohy. Deimos je pak postava, která v rámci celé série vždycky působila zajímavě, ale paradoxně nikdy nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila. A tady konečně dostává možnost ukázat víc než jen svou roli v Kratově traumatu. Jejich vztah je napsaný docela uvěřitelně a hra se očividně snaží ukázat, že mezi dvěma bratry kdysi existovalo něco víc než jen hněv, bolest a pocit křivdy.
Příběh je vyprávěný formou vzpomínek, které Kratos sdílí se svou dcerou Kalliopé, což je sice jednoduchý koncept, ale ve výsledku funguje překvapivě dobře…
Hra po příběhové stránce nejlépe funguje až od druhé poloviny. Do té doby máte totiž často pocit, že sledujete jen sérii náhodných událostí. První část hry je totiž hodně postavená na tom, že Kratos a Deimos prostě plní rozkazy, procházejí výcvikem, řeší a potyčky a postupně se ukazuje, že svět kolem nich není tak jednoduchý, jak by se spartskému rekrutovi mohlo zdát. Jenže právě v druhé polovině se začne všechno konečně skládat dohromady tak, že vám docvakne, proč tahle hra vůbec vznikla a co přesně chce vyprávět. A v závěru funguje mimořádně dobře.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: od 709 Kč
- Česká lokalizace: ano, české titulky
- Obtížnost: lze nastavit
- Základní herní doba: 10 až 20 hodin
- Bude vás bavit: pokud máte rádi příběh God of War a zábavný souboják
- Nebude vás bavit: pokud vás nebaví metroidvania a nemáte trpělivost
Tutorial, který trvá až moc dlouho
A právě prvních několik hodin má problém i samotná hratelnost. První tři až čtyři hodiny působí jako jeden dlouhý tutoriál, který se ne a ne překulit do momentu, kdy vám hra začne skutečně něco nabízet. Mechaniky se vám dávkují pomalu, prostředí se moc nemění a celkově jde o úvodní kapitolu, která měla být mnohem kratší. To podtrhuje i generické prostředí, chaotická mapa a zvláštní tempo hry. Všechny tyto aspekty se ale naštěstí v druhé polovině značně zlepší.
Hratelnost pak stojí na jednoduchém, ale osvědčeném základu, který v podobných hrách známe už roky. Prozkoumáváte lokace, bojujete s nepřáteli, řešíte lehké hádanky a postupně si odemykáte nové schopnosti, které vám dovolují dostat se do míst, kam jste se předtím prostě nedostali. Sons of Sparta se otevřeně hlásí k metroidvania stylu, takže se často vracíte do starších oblastí a zpětně zkoušíte, jestli už náhodou nemáte schopnost nebo předmět, který vám otevře další cestu. Jenže problém je v tom, že hra v tomhle směru působí trochu až moc opatrně, protože sice všechno funguje tak, jak má, ale málokdy se stane, že by vás překvapila něčím, co byste si opravdu zapamatovali. Ve výsledku je Sons of Sparta metroidvania, která neurazí a určitě není špatně udělaná, jen se prostě drží hodně při zemi.
Ve jménu kopí
Tam, kde Sons of Sparta naopak dokáže mile překvapit, je soubojový systém, protože i když Kratos bojuje „jen“ kopím a štítem a zpočátku to působí jako nudná volba, která se rychle okouká, ve skutečnosti se postupně ukáže, že v tom je schované mnohem víc možností, než byste čekali. Hra totiž docela chytře pracuje s vylepšeními, elementálními úpravami a schopnostmi ve stromu dovedností, takže se váš styl boje postupně mění a rozšiřuje. Opět však platí, že ze začátku působí souboják trochu krkolomně a jeho pravý potenciál se otevírá až později.
Opět však platí, že ze začátku působí souboják trochu krkolomně a jeho pravý potenciál se otevírá až později.
Audiovizuálně je Sons of Sparta trochu rozporuplným titulem, protože na jednu stranu tu máte opravdu dobrý hlavní dabing a návrat TC Carsona. Jenže když se pak ozvou vedlejší postavy, kvalita už není taková a některé repliky působí, jako kdyby byly nahrané velmi narychlo. Graficky hra sází na pixelart, jenže ne vždy to úplně ladí, protože postavy a jejich animace jsou solidní, ale pozadí je často malované a stylově se dost tluče s „pixely“ v popředí. Výsledkem je vizuál, který někdy vypadá opravdu hezky a atmosféricky, ale jindy působí dojmem, jako kdyby někdo slepil dohromady dvě různé hry, které se snaží fungovat vedle sebe, ale úplně se nepotkávají. Nejvíce zapamatované jsou pak lokace a nepřátelé ke konci.
Jde o exkluzivitu pro PlayStation 5, a tak je fajn, že hra naplno využívá funkce na ovladači DualSense. Na druhou stranu jsem během hraní narazil na několik technických problémů, kdy mi hra zničehonic spadla a já tak přišel o postup. V druhém případě se úplně zasekli nepřátelé a nereagovali na zásahy, což mě uzamklo v oblasti, ze které jsem se nemohl dostat.
Verdikt
God of War: Sons of Sparta je povedený experiment, který ukazuje, že Kratos může fungovat i mimo klasickou formu. Příběh je dostatečně zajímavý vztah s Deimosem překvapivě funguje, soubojový systém je zábavnější, než by člověk čekal, a návrat původního dabéra dodává hře příjemný pocit nostalgie. Zároveň je ale vidět, že jde o titul, který hraje až moc na jistotu a celé to působí jako menší projekt, který měl hlavně vyplnit prostor mezi velkými díly. Pokud jste fanoušek God of War, dostanete příjemnou jednohubku, ale pokud čekáte něco zásadního, co by sérii posunulo nebo aspoň zkusilo být opravdu výrazné, nejspíš vám zůstane pocit, že hra mohla mířit mnohem výš.
