Preview: The Last of Us: Part II

Po grafické stránce nebude skok mezi starou (současnou) a novou generací tak markantní, jako tomu bývalo dosud. Pokud se na něco vývojáři zaměří, tak to budou technické milníky v podobě 4K a 60 FPS. Odpusťte mi mou troufalost, ale to mě vlastně vůbec nezajímá. To je moc málo na to, abych byl s novými hrami spokojený. Doufám, že se konečně dostáváme do fáze honby po co nejpřirozenějším zážitku. Vývoj stojí stále více peněz a fotorealismus je až za únosnou finanční hranicí. Razím teorii, se kterou nebudou někteří souhlasit. Teorii, dle které některé vybrané hry vypadají tak dobře, že to vlastně prozatím stačí. Ano, lze určitě dojít dál, ale za jakou cenu? Možná nastal čas projektů, které posunou dál interakci s herním světem, plynulost, nebo již zmíněnou přirozenost. Ta totiž mnohdy chybí, a i když se taktéž jedná o náročně dosažitelnou metu, možná bude snazší překonat ji, než posunout hry na další grafickou úroveň.

The Last of Us II nás nechalo přičichnout vůni této nové generace.

TROUFALÁ UKÁZKA

Novinka Neila Druckmanna bude opět hrát na city svým ambivalentním přístupem. To, že aktuální očekávaný titul Naughty Dog začal romantickou scénkou a přešel v krvavou řež, nebyla žádná náhoda. Na rozdíl od Lary je totiž klíčové vyobrazit hlavní postavy příběhu lidsky, a to se v obou dvou částech ukázalo. Na jedné straně překvapila nejen svou orientací zamilovaná Ellie, na straně druhé ukázala svou druhou tvář dychtivou snahou o přežití, která s sebou holt přináší oběti. Obě dvě pasáže nás ale překvapily. Byly silné a naturalistické a ukázaly, že se Sony nebojí kontroverzních témat ani vyobrazeného násilí. Kdo čekal, že po kontroverzní ukázce z Paris Games Week zařadí japonský výrobce konzolí zpátečku, šeredně se mýlil. Akční pasáž se nesla přesně v duchu násilné ukázky z loňského roku, a přestože jí byla vyčítána prvoplánovitost, zapadala zkrátka do krutého světa, jaký v The Last of Us je.

Tak jako tak to byla hra-hra, která nás nadchla svou přirozeností. Během několik minut dlouhé pasáže se stalo tolik událostí, které jsou tak… skutečné…, že jsme si neustále kladli otázku: „Není v tom nějaký háček?“

Scénář ukázky, kterou jsme viděli zprostředkovaně z výstaviště, je jedna věc, ale to samo o sobě k posunu nestačí. Mohla být v tomto ohledu zvládnuta na výbornou, ale skvělých trailerů jsme za naše herní léta viděli nespočet všichni. Nebývalá byla ale úroveň grafického zpracování. Není pochyb, že TLOU se prezentovalo na PlayStationu 4 Pro, ale víme, že Naughty Dog zkrátka umí. Už první díl vykřesal z končícího PlayStationu 3 absolutní maximum a leckdo se divil, co je se starým železem ještě možné udělat za kousky. Dnes už se divit nemusíme, viděli jsme další dva díly série Uncharted a víme, že jestli někdo dokáže zázraky, je to studio ze Santa Monicy. Pokud vše zůstane tak, jak má, The Last of Us II bude přesně tím titulem, od kterého po grafické stránce o moc víc vyžadovat nemusíme. Samozřejmě, nejedná se například o open-world nýbrž o relativně lineární akci, čímž mají vývojáři situaci zjednodušenou, ale i tak: já víc nepotřebuju. Ukázka přímo ze hry toho ale více nabídla.

VŠECHNO JE TO V DETAILECH

Pokud nadpis hovoří o detailech, teď už nemyslíme vizuální stránku věci. Pomalu se totiž přesouváme ke hraní a tomu, proč na nás druhý díl zombie apokalypsy udělal dojem. S nadsázkou se dá říct, že jsme dlouhou dobu nevěděli, zda sledujeme pečlivě naskriptovanou sekvenci, nebo zda jde o hru v reálném čase. No, vlastně ani jedno z toho není pravda, protože šlo o předtočenou pasáž, ale rozumíme si. Tak jako tak to byla hra-hra, která nás nadchla svou přirozeností. Během několik minut dlouhé pasáže se stalo tolik událostí, které jsou tak… skutečné…, že jsme si neustále kladli otázku: „Není v tom nějaký háček?“ Není, alespoň ne podle Sony. To ale neznamená, že tohoto realismu nebylo dosaženo za pomocí skriptů. Bylo, o tom není snad vůbec žádných pochyb. Otázkou je, jestli to je vůbec špatně. To je ale natolik subjektivní, že si na ní musí odpovědět každý po svém.

Co ale bylo na přiložené ukázce unikátní, a co z toho byl skript, který proběhl a už jej nikdy neuvidíme? Když Ellie zasáhne šíp, zůstane v ní tak dlouho, dokud jej nevytáhne? A co se stane, když by přilétl druhý? A funguje snad něco podobného jen u tichého zabijáka s tětivou, nebo si budeme vyndávat i kulky z těla, třeba aspoň tak jako dříve ve Far Cry? Ale to je jen zrnko soli v širokém moři. Když jsme u luku, rozsypaly se Ellie šípy z toulce náhodou, nebo k tomu zkrátka dojít muselo? A nestane se to pokaždé, když sebou neopatrně trhne? To jsou otázky, za jejichž zodpovězení bychom utrhli Naughty Dog ruce. Jde zkrátka o to, nakolik byla ukázka z E3 reprezentativní a nakolik ukazovala hru takovou, jaká nakonec nebude. Proto jde o tyto detaily a ne o jiné. Grafická úroveň sice byla dechberoucí, ale víme, že nějak tak by novinka vypadat mohla. Ne na základní PS4, ale na PS4 Pro ano. Je logické, že se vývojáři s novým hardwarem učí stále více, čím blíže se nacházíme jeho konci. Může to být strop, někteří vývojáři nás mohou překvapit, ale o to tu nejde. Ty druhé detaily, o kterých je řeč, drobnosti, které ve hře byly k vidění tak jako mimochodem, jsou ale nevídané. A proto je potřeba být obezřetný.

Hráči se opakovaně spálili a všichni už moc dobře vědí, že prezentace často neprezentuje hru v jejím reálném světle.

Neil Druckmann si na sebe upletl nehorázný bič. Všichni teď viděli ukázku a doufají, že se jí hra v rámci mezí vyrovná. Pokud se to nepovede, dost možná si to The Last of Us schytá, i když by se jednalo o jinak perfektní hru. Hráči se opakovaně spálili a všichni už moc dobře vědí, že prezentace často neprezentuje hru v jejím reálném světle. Přesto se v tomto případě jedná o trochu něco jiného – nejde totiž o rozkol mezi prezentovanou a výslednou vizuální stránkou, jako o rozdíl mezi tím, jak se populární TLOU bude hrát.

O ČEM ŽE BYLA ŘEČ?

Chtě nechtě, první díl byl především příběhovou hrou. Šlo o Ellie a Joela a jejich vzájemný vztah. Asi se shodneme na tom, že právě příběh a jednotlivé charaktery budou hrát opět dominantní roli, a pokud Druckmann vhodně naváže, hráči mu případně leccos odpustí i ze stran hratelnosti. Několik náznaků ukázalo, že se scénář nebojí palčivých ukázek a ožehavých témat. Je paradoxní, že by za jiné konstelace byla právě témata, která druhý díl přináší, středobodem všech zpráv a komentářů na konto hry, ale gameplay je všechny přebil a nikdo nehovoří prakticky o ničem jiném. Logicky za to může to málo informací, které o příběhu víme, ale i tak – kdo by si to před E3 byl býval pomyslel? Obloukem se ale vracíme zpět k tomu, o čem by si vlastně Naughty Dog přáli, aby se mluvilo. Teď jsou pod drobnohledem, teď svět ví, že může mít na stole absolutní vrchol, náznak budoucnosti. Je to další odpověď na otázku, kdy můžeme čekat novou generaci. Brzy. Viděli jsme ukázku, která by se na ní neztratila. Pozorujeme stejnou situaci jako před lety v případě prvního dílu. A my jen připomeneme, že i ten později vyšel na tehdy zbrusu nové konzoli, na PlayStationu 4…