Otázky a odpovědi: Byl Quake hit nebo trapas?
Připravili jsme si pro vás desítku otázek a odpovědí z herní historie. Ponoříme se do českého brčálníku, zavpomínáme na revoluční i výstřední hardware a vymýtíme třeba i pár nedorozumění a omylů. Dobře se bavte.
1. Byl Excalibur skutečně prvním československým časopisem o počítačových hrách?
NE
Krom ZX Magazínu z roku 1988 totiž 15. října 1989 vyšel i jednorázový časopis prozaicky nazvaný Počítačové hry (Informace pro uživatele mikropočítačů). Vydala jej v 72tisícovém nákladu Mladá fronta v ediční řadě List, měl 36 stran a stál 8 Kčs, byl tedy o korunu dražší než Čtyřlístek.
Časopis je ryzím dokladem amatérismu, jenž první herní magazíny na našem nutně doprovázel. Jiří Franěk v úvodníku časopisu například přiznává, že redakce nemá přesnou představu o tom, co vlastně potenciální čtenáře herního magazínu může zajímat. Absence uživatelských časopisů si vybrala svou daň v tom smyslu, že nikdo nevěděl co a pro koho píše. Možná proto v časopise není jediná recenze a na stránkách jsou otištěny pouze úvahy, komentáře, zamyšlení, návody k programování a pár ekonomických a hardwarových novinek.
Redakce si stěžovala i na nedostatek autorů. Herní novinařina byla opravdu ještě v plenkách, chyběli lidé, kteří by dokázali hry nejen hrát, ale také srozumitelně popsat své dojmy z nich. Mezi autory časopisu se vklínilo jen jedno jméno, které dnes známe. František Fuka.
-------------------
2. Stály osobní počítače před Sametovou revolucí opravdu sto tisíc korun?
ANO
I více. Samozřejmě, že se nebavíme o malých mikropočítačích typu C64, Amstrad či Atari 800. Myslíme cenu velkého PC, které bylo před rokem 1989 v Československu nedostatkovým zbožím a používalo se téměř výhradně ve státních podnicích. A i ty získávaly osobní počítače spíše jen se štěstím a díky klientelismu.
Třiosmšestka na 25MHZ s 1MB RAM, 25MB HDD a barevným monitorem o maximálním rozlišení 800x600 bodů stála v roce 1989 na západním trhu tři tisíce liber, což při oficiálním kurzu odpovídalo zhruba devadesáti tisícům korun. Za vekslácký poměr, kdy jedna libra stála až padesát korun, však PC vyšlo na přibližně 150 tisíc. A to byla i obvyklá cena, za kterou se osobní počítače u nás vyráběly. Tedy ty tuzemské. Ano, naše licenční klony ze Slušovic, Zbrojovky a dalších družstev byly paradoxně ještě dražší než Britské originály pro Brity. A to ještě při starším a méně výkonném hardwaru.
---------------------
3. Byl i dříve milion prodaných kopií hry hranicí pro obchodní neúspěch?
NE
Až do začátku nového tisíciletí byl milion prodaných kusů jedné hry napříč všemi platformami naopak považován za maximální úspěch a vstupenkou do elitního klubu vydavatelů. Naprostá většina distributorů této mety s jednou hrou ani nedosáhla, proto se za úspěch považovaly i menší cifry. Například v roce 1996 se stal bestsellerem Warcraft II, který po celém světě prodal půl milionu kopií. Vzhledem k tomu, že náklady na vývoj hry dosahovaly dnes směšných pár stovek tisíc dolarů, mohl malý Blizzard úspěch Warcraftu upřímně oslavit a s radostí investovat do zrovna vyvíjeného Diabla.
--------------------
4. Byly Windows 95 opravdu neštěstím pro hráče?
ANO
24. srpna 1995 vydal Microsoft Windows 95 a za první dva měsíce se ho prodalo rekordních sedm milionů kopií. Pro hráče to znamenalo obrovskou změnu a komplikaci. Hry, které se dosud hrály v osvědčeném a stabilním DOSu, měly být spouštěny v systému, který s nimi často nebyl kompatibilní a když ano, podával v nich zřetelně nižší výkon. Synonymem pro Windows 95 se stala pomalost, spousta komických chyb a všudypřítomná nejistota..
Bohužel nebylo na výběr. Windows se staly dominantní platformou. Naštěstí se ale výkon her pod Windows 95 postupně zvyšoval, odpadly i problémy se spouštěním a díky novému systému knihoven DirectX mohla tiše odstartovat audiovizuální a multimediální revoluce. Windows 95 byly pro hráčem problém, ale zároveň i začátek něčeho lepšího.
-------------------------
5. Byl první Quake navzdory devadesátkovým recenzím opravdu největším herním zklamáním devadesátých let?
ANO
Peklo, jaké vydavatelství GT Interactive vykouzlilo ze svého veletržního stánku při jarním ECTS 96, bylo fajn. Všude samí čerti a čertice, všude samá ohňová brána a Quake trůnil v té poslední a nejposvátnější počítačové svatyni, do které měli přístup jen vybraní novináři.
Jenže samotná hra však jako očekávaná revoluce v 3D akcích smrděla nedokonalostí. Ne snad audiovizuální, vždyť Quake byl pohádkou o tom, jak id Soft k enginu a skvělé technologii přišel. Jenže právě proto, že se autoři natolik soustředili na zvládnutí zcela nové polygonové grafiky, se z Quaka vytratila hratelnost. Potemnělá fantasy akce byla jen mixem narychlo poslepovaných levelů, jenž postrádaly gradaci i logiku. Ne nadarmo se připomíná přiznání samotného id Softu, že Quaka potají vnímali jen jako techdemo.
Vývoj plně trojrozměrného enginu a TCP/IP síťového kódu zabralo Carmackovcům nakonec tolik času, že první Quake ve výsledku ztratil mnohé ze svých původně zamýšlených vlastností. Hra měla například obsahovat silné RPG prvky, dokonce se v ní měli objevovat draci a dobrodružná NPCčka, ovšem z původních námětů zbyla jen středověká aureola, která nahradila bývalé technicistní scifi z Doomu.
Nebýt multiplayeru v základním balení hry, díky čemuž je Quake považován za zakladatele skutečného "počítačového sportu", potvrdily by se velmi negativní dojmy z veletrhů a Quake by v recenzích už zřejmě nedostával ona povinně vysoká hodnocení. Je potěšitelné, že nakonec aspoň čeští novináři nebyli ve vztahu ke Quakovi tak servilní jako jejich kolegové ze zahraničí. "Tak co je zač ten dlouho očekávaný Quake? Musím vás zklamat, kromě grafiky na něm není skoro nic," konstatoval Draken v Levelu číslo 19 a zhodnotil Quaka jen jako "dobrou" hru. A Jan Eisler ze Score? "Technicky dokonale zvládnutá 3D střílečka s revoluční technologií a zpracováním, ale minimem nových nápadů a průměrnou hratelností," napsal Eisler v recenzi a udělil singleplayeru sedm bodů z deseti."
Samostatnou recenzí online části hry otevřela tehdejší redakce diskuzi o tom, zda by se nemělo síťové online hraní začít hodnotit odděleně. Dnes je to vcelku běžná záležitost.
-----------------
6. Byl někdy na přebalu krabice k sérii NHL Jaromír Jágr?
NE
A ani žádný další český hokejista. Mezinárodní verze obálky hry NHL se Čechům vyhýbala, nejblíže k ní měl Jágr snad v ročníku 1997-1998 kdy byl na vrcholu sil a vyhrál bodování základní části, ovšem Electronic Arts dalo přednost jeho švédskému rivalovi Peteru Forsbergovi.
Čeští hráči se začali na krabičkách k NHL ukazovat až později a to v české mutaci. Jágr byl zvěčněn v dresu Rangers pro NHL 08. Regionální mutace se k oficiálnímu americkému přebalu poprvé začaly vyrábět od dílu NHL 2000. Na americké obálce tehdy bruslil Chris Pronger, zatímco na evropské Markus Naslund. Produkce různých obálek se časem ještě více decentralizovala a hokejové národy si v Evropě začaly vybírat své vlastní hvězdy.
Jen tak mimochodem, focení osobností pro reklamní účely není vždycky úplně snadné a tento specifický druh byznysu doprovázejí neuvěřitelné historky. Není například bez zajímavosti, že pro díl NHL 04 mělo Electronic Arts původně vyhlédnutého Joeho Thorntona. Z dohody však sešlo poté, co se v médiích zveřejnila Thortnova potyčka s dvěma policisty. Vydavatelství narychlo hledalo jiného adepta a nakonec o fotku požádalo Dany Heatlyho. Ten souhlasil, ovšem krátce poté, co hra s jeho maličkostí vyšla, zapletl se Heatley do autonehody, při které zemřel jeho spoluhráč Dan Snyder. Přebal se tedy měnil znovu. Po zbytek sezony se na krabičkách ukazoval Joe Sakic. Jemu už se naštěstí nic nestalo.
----------------
7. Bylo Game Page první herním pořadem v tuzemské televizi?
NE
Jako první se na našich obrazovkách objevil převzatý britský pořad Bad Influence, který vysílala televize Nova v prvním roce své existence. Seriál se však neuchytil, jednak Nova šetřila a vysílala rok starou sérii a jednak bylo Bad Influence zaměřeno především na konzole od Segy a Nintenda, které u nás nebyly příliš rozšířené. Bad Influence rychle skončilo a na Slovensku jej od roku 1996 nahradil pořad s názvemLevel Majstrov. Pořad Game Page začala vysílat Česká Televize až od roku 1998. Letos na podzim má skončit.
----------------
8. Má platformová exkluzivita pořád ještě smysl, když je dnes tak málo druhů konzolí?
ANO
Exkluzivita her je poslední zárukou konkurenčního prostředí. Kdyby se Mário dal spustit na Playstationu a LittleBigPlanet na Xboxu, ztratily by jednotlivé konzole smysl. Postupně by dala veřejnost přednost jednomu všeobjímajícímu systému, na kterém by všichni hráli všechno, avšak který by zároveň nepříjemně diktoval spotřebitelům ceny a studiím licenční poplatky.
Současný konzolový triumvirát je tak "akorát". Pro spotřebitele je výhodné orientovat se na trhu, který rozdělili jen tři hegemoni namísto dvaceti minoritních výrobců jako třeba v letech sedmdesátých. Tehdy totiž každý producent konzole tvořil i vlastní hry a podle toho také vypadaly. Tady naopak softwarová exkluzivita škodila, protože nebyla vyvážena multiplatformností. Udělat jednu hru na dvacet konzolí? To bylo samozřejmě nemožné. Až dnešní trh je v pozoruhodné symbióze. Díky za Gran Turismo na PS3, ale jen když si vedle toho mohu na čemkoliv zahrát třeba Assassin´s Creed.
--------------------
9. Jsou dnešní 3D televizory první pokusem o simulaci virtuální reality?
NE
Alespoň v herním byznysu ne. V něm se o virtuální realitu pokoušejí firmy už nejméně dvacet let, avšak zatím bez úspěchu. Jeden z nejvýraznějších pokusů o přenesení hráče do umělé skutečnosti si pamatujeme z roku 1995, kdy se na moment stala velkým hitem helma VFX-1. Její hlavní výhodou byla cena kolem čtyř set liber, což ji ze stáda mnohonásobně dražších prototypů rovnou posílalo na obchodní pulty.
Zážitky z hraní s nasazenou VFX-1 označovali tehdejší recenzenti za dokonalé. S helmou bylo možné dívat se plynule do všech stran i dozadu a působení virtuální reality mělo zajímavé účinky na lidský mozek. Například při hraní Heretica se Vladimír Ponechal z Excaliburu zadíval nahoru a se zdviženou hlavou pokračoval v cestě, najednou však ztratil rovnováhu a tvrdě si kecnul na zem.
VFX-1 však nebyla bez chyb a to ji během jednoho roku na trhu úplně diskvalifikovalo. Dvojice LCD panelů s rozlišením 320x200 především vyžadovala VESA konektor, což většina grafických karet v tehdejších 486kách neměla. Hráč se také snadno zamotával do kabelu, když se otáčel ve virtuálních chodbách, levná virtuální realita prostě nebyla bezdrátová. Největší překážkou pro spokojené užívání byl nežádoucí efekt od 50hertzových displejů. Uživatele po delším hraní začala bolet hlava.
--------------
10. A otázka do finiše. Je Steve Ballmer šílený?
