Nintendo DSi – podrobný test

Přes 170 000 prodaných kusů za první dva dny. 1000 000 za první dva měsíce. Na „pouze“ novou verzi handheldu solidní porce. To víte, Japonsko. DS pro každého člena rodiny není nic zvláštního a zkuste koupěchtivému Japonci argumentovat tím, že už má dvě „lajtka“ doma. Nechápavým pohledem vám zapálí vlasy a na truc si koupí rovnou dva kousky. Na starém kontinentě se ale o nákupu přemýšlí, takže co DSi nabízí?

Plastická chirurgie, a.s.

Změny můžeme rozdělit na hardwarové a softwarové. Podrobněji se nejdříve zaměříme na úpravy vzhledu, které nejsou jen povrchně kosmetické, ale i přínosně praktické. Základním kamenem dobrého hraní na handheldu je pohodlný úchop. V tomto parametru se předchozí verze pohybovala na hraně, kdy hráč s většíma rukama mohl při delším užívání pociťovat nepohodlí. DSi se pohnulo do všech tří směrů. Do stran narostlo o celé čtyři milimetry, což v ruce poznáte a postřehnutelné je také ztenčení o 2,6 milimetru. To, že ještě na výšku ubyl ani ne milimetr je jen formalita. Pro marketing je ale podstatnější jiné rostoucí číslo. Muži si poměřují velikost svých nohou, handheldy velikost svých displejů. DSi dostalo k dobru zhruba půl centimetru k úhlopříčce, což je patrné na první pohled. Rozlišení zůstalo zachováno na 256x192 pixelech, což naštěstí neznamená, že by hry vypadaly ošklivěji.

Nejvýraznější pozitivní změnou v designu je přemístění tlačítka Power. Kolik sprostých a veřejně nepublikovatelných slov jsem již utrousil na tohle posuvné zlo umístěné krátkozrace na pravou vnější stranu. O kolik neuložených pozic jsem díky nechtěnému vypnutí v kapse přišel ani nemá cenu počítat. Ale s tím je konec. Posuvník se proměnil v klasické tlačítko a přemístil se dovnitř k levé straně displeje. I z volume jezdce se staly dva čudlíky + a -, díky čemuž je hlasitost přesněji nastavitelná. Navíc se z přední strany přesunuly na levý bok. Jediné, co vpředu zůstalo netknuto, je konektor na sluchátka. Zmizel dokonce i slot na Game Boy Advance castrige, čímž je vystavena stopka titulům se speciálními periferiemi (Guitar Hero: On Tour, My Health Coach). Místo toho přibyl podstatně menší a na pravé straně umístěný slot na SD paměťové karty.

Být viděn a slyšen

Poslední změnou, viditelnou na první pohled ještě před zapnutím, jsou dvě malé čočky. Jedna vykukuje zevnitř umístěna na ohýbacím kloubu a druhá z venku na vrchním krytu. Obě umí fotit a mají stejné rozlišení 0,3 mgp (takže žádné 3 mgp jak se původně proslýchalo). Již na první pohled je to málo, dokonce o hodně míň než v těch nejlevnějších mobilních telefonech. Pro použití mimo DS jsou snímky nepoužitelné (jak můžete vidět na tomto příkladu). Tady ale nejspíš nejde ani tak o chybu, jako záměr Nintenda. Logicky si řekli, že každý už nějaké to zařízení s lepším fotoaparátem vlastní, tudíž ušetřili a použili kvalitu dostačující pouze pro jejich potřeby. Pořízené obrázky lze všemožně upravovat, deformovat, přidávat rámečky a před samotným focením je k dispozici řada zrcadlících a lámacích „čoček“. K ukládání je na výběr mezi interní pamětí o velikosti 256 MB nebo libovolnou SD kartou.

Pohrávat si můžete i s hudbou, ale pouze v podporovaných formátech m4a, mp4 a 3gp, takže nezbývá než konvertovat. Pozornost byla věnována vizualizacím písní, kdy při přehrávání na horním displeji pobíhá Mario. Dobře funguje i režim, ve kterém skladba zní jako na 8 bitu, což má své kouzlo. Prostřednictvím mikrofonu si můžete nahrát desetisekundový klip (jako diktafon nepoužitelné). Na ten pak aplikovat různé filtry, takže ve výsledku zníte jako robot, trpaslík nebo trumpeta.

Internet a nákupy

A teď ke změnám uvnitř. Nejvýznamnějším prvkem pro budoucí úspěch nové verze handheldu je integrovaný DSi shop. K internetu se lze připojit prostřednictvím jakéhokoliv wifi hot spotu, ke kterému máte přístup, takže odpadá nutnost pořizovat si speciální adaptér za nekřesťanské peníze. Pokud vlastníte Wii, budete v obchodě jako doma, protože vypadá a funguje naprosto totožně. To znamená, že tituly ke stažení jsou rozděleny do čtyř kategorií podle bodů, kolik stojí jejich pořízení (Free, 200, 500, Premium), a při prvním vstupu do obchodu obdržíte 1000 bodů na uvítanou. Jelikož se vše zatím rozjíždí, je nabídka značně chudá.

Zdarma je zatím k dispozici pouze webový prohlížeč od Opery. Ovšem opět je třeba si uvědomit, že prohlížení internetu je zde něco jako malý bonus navíc a na nějaký komfort srovnatelný s Iphonem můžete zapomenout. Stránky se načítají hodně pomalu, chybí podpora českých znaků (vizte zde) a stránky se zobrazují nekorektně. Za 200 bodů jsou k dispozici dvě hry a za 500 již tři. My jsme stáhli Art Style: Aquite, což je jednoduchý a až překvapivě chytlavý puzzle s přemisťováním barevných čtverečků a WarioWare: Snapped!, která využívá k ovládání kamerku. Jako u předchozích titulů ze série WarioWare jde o soubor primitivních miniher (usušit psa, sníst bagetu...), které ovládáte pomocí pohybů rukou a hlavy. První dojem funguje, ale znovuhratelnost je prakticky nulová. Nejzábavnější je, když po dokončení určitého úseku se ukáže sekvence vašich fotografií pořízených při hraní. Bohužel chybí možnost vyexportovat si je na paměťovou kartu a jakkoliv dále použít. Potenciál v tomto typu ovládání rozhodně je a musíme doufat, že to neskončí ve slepé uličce jako na Wii.

Koupit či nekoupit?

Pokud vlastníte funkční DS Lite, není prozatím důvod běžet do obchodů a utratit bezmála pět a půl tisíce. Nové funkce a konstrukční změny jsou sice vesměs pozitivního rázu, ovšem skoro na každé se najde nějaká kaňka a momentální herní portfolio určené pouze pro DSi je prakticky nulové. Vhodný čas přijde, je ale otázkou, jestli za půl, jeden nebo dva roky.