Napoleon: Total War - první dojmy

Arnold J. Rimmer ze seriálu Červený trpaslík může začít litovat, že si jako neexistující a k tomu holografická osoba jen stěží užije chystaný datadisk vynikající historické strategie Empire: Total War. Jak název napovídá, Napoleon obsazuje do ústřední role geniálního vojevůdce a jednu z největších osobností nejen francouzských dějin. Generála, který dokázal několikrát na hlavu porazit Italy, Rakušany i Rusy a v době největšího rozmachu své moci vládl většině kontinentální Evropy. Kdo z jeho obdivovatelů by nechtěl sledovat jeho stopy a třeba zvrátit průběh katastrofálního tažení do Ruska? A z druhé strany, kdo z těch, kdo mají jeho idealizace plnou zubní sklovinu, by ho rádi neusadili do patřičných mezí už v bitvě o Mantovu? Série Total War dává jedinečnou příležitost…

Bleskurychle císařem

Ke hrám ze série Total War patří epičnost a rozmáchlé zakotvení v čase. Napoleonova tažení Evropou ale trvala pouhopouhých 16 let – a tomu se nutně systém musel přizpůsobit. Tahy tak nyní trvají místo půl roku pouhé dva týdny, tomu úměrně logicky klesá finanční příjem z obsazených provincií a je také těžší rekrutovat nové jednotky. Místo toho se hráč musí soustředit na zásobování a útoky správně plánovat, aby špatné počasí a prázdné sýpky nepřinesly podobnou katastrofu, jako při Napoleonově tažení do Ruska (pro představu, francouzská invazní armáda čítala 500 tisíc mužů, vracelo se jich pouhých 50 tisíc).

O něco menší rozsah přiměl tvůrce také rozparcelovat hlavní kampaň. Ta je nyní rozdělena do tří kapitol (k nim se přidává ještě prolog/tutorial z dob Napoleonova mládí a epilog v podobě bitvy u Waterloo). První popisuje Napoleonovo tažení proti Itálii a válčení s rakouskou armádou. Druhá kapitola nabídne trochu exotiky – půjde o africké tažení z roku 1798. Hlavním specifikem bude boj ve vyprahlém prostředí a mimo dosah jakýchkoliv posil. Teprve ve třetí části se hráči dočkají toho, na co se jich těší asi nejvíce: slavné boje z let 1805-1812 včetně pro našince přitažlivé bitvy u Slavkova.

Není voják jako voják

Pro Total War veterány to bude znít jako rajská hudba, začátečníci se naopak asi zhrozí. Autoři slibují 355 unikátních jednotek. Statistikami se od sebe budou lišit i stejné typy jednotek u různých armád: rakouský pěšák má jiné přednosti a nevýhody než francouzský nebo ruský. Na první pohled se přitom od Empire příliš nezměnilo: jen jsou zkrátka řady armád hlavních velmocí detailněji rozčleněny a jejich jednotky specializovány. Hra se tak občas dostává na hranici taktické zvladatelnosti, množství faktorů, které mají na průběh bitvy vliv, je tak vysoký, že křivka učení strmě stoupá. Přesvědčivý argument, proč na Napoleona pohlížet jako na stand-alone datadisk k Empire: Total War a ne zbrusu nový titul.

Novinkou příjemnou pro všechny je další oživení bitev. Už v Empire nebyly armády jen bezduchou řadou klonů, nyní si ale vojáci střídají hned 64 (na slabších sestavách) až… ehm, hodně (na těch silnějších) obličejů a i jinak jsou od sebe odlišeni. Reálnější dojem vyvolávají také plašící se zvířata, koně bez jezdce pobíhající po bojišti, ještě výraznější efekty počasí (hlavně krásné chumelení) a výstřelů či dýmu. Artilerie nyní deformuje bojiště a po dopadu dělových koulí se tvoří krátery. Není to ale významný mechanismus pro hru: tak těžká děla, aby vytvořila skutečně masivní krátery, zatím nejsou k dispozici. V souladu s Napoleonovou náturou byla posílena role velitelů v bitvě. Každý vojevůdce ovlivňuje motivaci jednotek v určitém akčním rádiu, a může tak ovlivnit průběh bitvy, když se zjeví ve správný čas na správném místě, kde se například prolamuje obrana. Díky speciálním schopnostem může například obrátit skupinu prchajících vojáků zpět do bitvy, nebo je „inspirovat“ k maximální bojové výkonnosti. Kouzlo osobnosti má však i svou odvrácenou stránku: když generál padne, bitva jako by byla skoro prohraná: morálka klesne pod bod označující průměrnou teplotu v severních částech Sibiře a neodvratný průlom v doposud vyrovnaných řadách je otázkou času.

Přišlo parte: Bonaparte

Napoleon: Total War bude rozhodně z celé série zatím nejrealističtější a nejpevněji v historii ukotvená hra. Daní za to je výrazně menší otevřenost (například v prvních dvou kampaních lze hrát pouze za Francouze), menší dějinný rozsah i rozsah map. Kompenuje to ale detail daný kratšími tahy, mnoha druhy jednotek a standardní várka kosmetických vylepšení AI či efektových systémů v bitvách.

Ve chvíli, kdy se hra doopravdy rozšíří, by mohla být lákavou i možnost propojení singleplayeru s multiplayerem. Má fungovat tak, že si hráč zažádá, aby namísto AI bojoval ve scénářové bitvě s reálným protivníkem vybraným náhodně přes Steam. Právě onen mechanismus náhodného výběru je ale prvním problémem, druhým pak, že tuto možnost nejspíš budou využívat zejména zkušení hráči, a tak může daná volba znamenat automatický náklep na kokos…

Creative Assembly mohli být mírně vstřícnější v otázce distribuce. Systémových i obsahových změn provedli jistě dost, ale Napoleon přese všechno zůstává datadiskem – a je škoda, že jeho „tweaky“ nebudou zpětně aplikovány na Empire. A historie série Total War hráče naučila tak trochu se bát, v jak odladěném stavu hra přijde na trh.

Což nic nemění na tom, že už za dva měsíce bude ten pazneht Rimmerák pořádně závidět…

Článek původně vyšel v Levelu 187.